Praha – Prozkoumávání opuštěných objektů byla ještě nedávno jenom nevhodná zábava. Dnes se této aktivitě říká urbex. Mladí lidé po celém světě vyhledávají opuštěné chátrající domy, aby zachytili jejich krásu nebo zkázu. Fotky pak sdílejí na internetu, ale místo činu tají. Tento fenomén má velmi přísná pravidla. Se zástupcem české urbexové komunity vyrazila do terénu reportérka Michala Komrsková.
Pro někoho je urbex pouze špinavou a riskantní ztrátou času, pro jiné představuje možnost nevšedního dobrodružství. Novodobí průzkumníci nikdy nezasahují do interiérů ani okolí domu. Po jejich odchodu objekt vypadá stejně jako předtím. Navzájem spolu komunikují jen ti, kteří se osobně znají. A ať už publikují fotky z kteréhokoli místa světa, nikdy fanouškům svých snímků neprozrazují adresu. Vědí, co by v Česku objektu hrozilo – jakmile se místo stane veřejným, velice rychle dochází k jeho devastaci.
„V Česku to funguje tak, že lidé nejdřív vymlátí okna, pak rozkradou komplet všechno, co je vevnitř, když už není co rozkrást, vytrhají futra, vysekají kabely, a třešničkou je, že místo završí neuvěřitelným množstvím odpadků,“ popsal smutný scénář Ota, fotograf a provozovatel stránek Němá svědectví – urbex.
Slovo „urbex“ je zkrácená verze anglického sousloví „Urban Exploration“, což lze do češtiny přeložit jako městský průzkum. Nejčastější vysvětlení tohohle slova je průzkum opuštěných míst vzniklých lidskou činností.
V zahraničí má urbex už statisíce fanoušků a na internetu neustále vznikají nové stránky. K samotným domům se tam i náhodní návštěvníci chovají s mnohem větším respektem, a ačkoli jsou opuštěné budovy obvykle volně přístupné, nehrozí jim vykradení nebo zničení. „Kamarádka strávila týden v Belgii a přivezla spoustu úžasných fotek. Viděl jsem tam vilu, která zvenčí vypadala naprosto normálně, funkčně, vevnitř byla ustlaná postel, prostřený stůl, oblečení ve skříni… Vila byla deset let opuštěná přesto vypadala, že si její majitel odskočil k pekaři pro chleba,“ vypráví Ota.
Urbex se z minoritní zábavy několika málo dobrodruhů stává i v Česku celospolečenským fenoménem, což oceňují i odborníci.
Zdeněk Lukeš, historik architektury:
„Oni zachytí něco, co možná jednou zanikne. Pro historiky architektury to může být velmi cenná informace. Vynikající je, pokud si pak těch obrázků všimne někdo, kdo tu stavbu zachrání, což se stává.“
Urbex? To je i nelegální vstup na pozemek a riziko poranění
Na urbexu je ale několik sporných momentů. Kromě neodmyslitelného rizika úrazů jde i o porušení zákona. Fotografové totiž vstupují na soukromý pozemek či do objektu bez vědomí majitele. „Ani já, ani moji kamarádi ze spřátelených stránek nic neničíme, nic neodnášíme, jen si nafotíme a jdeme pryč. Někdo, kdo přijde po nás, by ani neměl poznat, že tam někdo z nás byl,“ brání se Ota.
„Myslím si, že daleko větším rizikem je to, že tam může člověk dojít k nějakému úrazu a může se stát, že ho tam taky nikdo docela dlouho nenajde,“ upozornil historik architektury Zdeněk Lukeš.
„Například v Milovicích v jednom bunkru je naprostá tma a uprostřed, metr od hlavního vchodu je díra, která vede do asi pět metrů hluboké nádrže, odkud nikdo nemá šanci se nikdy dostat,“ uvedl Ota. „Vždycky se něco stane. Kamarádka si rozbila hlavu o traverzu, já jsem si roztrhl ruku o hřebík, minulý týden jsem propadl stropem,“ dodává. Problém spočívá i v nelegálních obyvatelích, kteří opuštěný poklad našli dříve. „Bývají nevrlí, často pod vlivem drog,“ popisuje.
Seriózní dokumentační činnost?
Někdejší „zakázaná zábava“ se ale díky fanouškům, kteří s vášní fotografují poslední okamžiky existence historických staveb, proměňuje v seriózní dokumentační činnost. „Mladí lidé mají rádi dobrodružství a tohle skutečně dobrodružné je, i když to má svá úskalí, svá nebezpečí. Pokud se jim podaří upozornit na něco, co uniká naší pozornosti, je to velice zásadní a důležité,“ myslí si Lukeš.
Historie urbexu:
- 1793: Philibert Aspairt, pravděpodobně první moderní průzkumník a katafil (milovník podzemí), který se ztratil v Pařížských katakombách při průzkumu se svíčkou. Jeho tělo bylo nalezeno o jedenáct let později. Dodnes je připomínán pomníkem se jménem
- 1921: Nejspíše první organizovaná výprava byla realizována francouzkými dadaisty, a to do opuštěného ukrytého kostela sv. Juliena v Paříži
- 1977: V San Francisku byla založen Suicide Club, který měl průzkum staveb jako hlavní náplň
- 1986: V australském Melbourne začala fungovat dnes již kultovní skupina průzkumníků stok a odtokových kanálů Cave Clan
- 1989: Začal v Austrálii vycházet první zpravodaj o opuštěných stavbách Ildraino
- 1990: V Rusku se zformovala skupina tzv. Diggers of the underground planet, kteří prosluli nálezem mučící komnaty ruského cara a tajného metra vybudovaného Stalinem pod Moskvou
- 1995: Založeny první internetové stránky o urbexu: opuštěná, podzemní, raketová sila
- 2004: Asi první český urbexový web o Brně – Kafelánka
- 2005: Vydání první knihy o urbexu a infiltraci o 240 stránkách – Acces all areas – art of urban exploration
- 2007: První videodokument Urban explorers into the darkness od americké režisérky Melody Gilberts
- 2010: Vznik stránek urbex.cz, informujících o českém urbexu a fenoménu jako takovém
Zdroj: urbex.cz
