Generální ředitelé České televize (ČT) Hynek Chudárek a Českého rozhlasu (ČRo) René Zavoral v otevřeném dopise vyzvali premiéra Andreje Babiše (ANO) k zastavení projednávání návrhů zákonů o médiích veřejné služby. Požadují zřízení pracovní skupiny. Rozhodnutí o budoucnosti ČT a ČRo podle nich nemá být výsledkem jednostranného politického kroku, ale výsledkem široké společenské diskuze a dohody napříč politickým spektrem.
Vláda by měla v polovině června projednat návrh zákona ministra kultury Oty Klempíře (za Motoristy) o veřejnoprávních médiích, který převádí financování obou médií z poplatků pod státní rozpočet. Vedle toho vznikl návrh poslanců v čele s místopředsedou sněmovny Patrikem Nacherem (ANO), jenž osvobozuje od placení poplatků některé skupiny poplatníků, například samostatně žijící seniory nebo firmy do padesáti zaměstnanců.
Vládní návrh koalice zdůvodňuje slibem voličům, že poplatky zruší, protože zatěžují rodinné rozpočty. Poslanecký návrh je veden snahou zbavit některé skupiny poplatků co nejdříve, protože jeho schvalování bude rychlejší.
„Shodně odmítáme jak poslanecký návrh na novelizaci zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, tak i ministerský návrh zákona o médiích veřejné služby. Jsme přesvědčeni, že pro takto zásadní změnu ve financování médií veřejné služby, ale i pro kompletní změnu mediálních zákonů v České republice, neexistuje žádný racionální důvod,“ uvedli ředitelé v dopise.
Současný poplatkový systém je podle nich tradiční a v České republice více než třicet let osvědčený model financování. Uplatňuje se v mnoha zemích EU i v členských zemích Evropské vysílací unie. Jde o systém, který zajišťuje předvídatelné a dlouhodobě udržitelné financování médií veřejné služby. Díky vysoké platební morálce českých poplatníků umožňuje tento model odpovědné hospodaření s vyrovnaným rozpočtem.
Nynější systém je spravedlivý, míní ředitelé
Poplatkový systém je podle zástupců ČT a ČRo také spravedlivý. Platí se pouze jeden poplatek za domácnost. Pokud by byla média veřejné služby financována ze státního rozpočtu, platil by na ně prostřednictvím daní každý, kdo vydělává. Současný systém zároveň pamatuje na ty, kteří jsou ve složité životní situaci. Sociálně slabí nebo nemocní lidé jsou již dnes od poplatků za zákonem stanovených podmínek osvobozeni.
Správa rozhlasových a televizních poplatků není podle Chudárka a Zavorala finančně náročná a lze ji dále zlevnit, například odpuštěním poplatků za výběr přes SIPO, které obě média platí České poště. Úspora by tak činila téměř 200 milionů korun. Díky plošné platbě poplatků je možné udržet cenu veřejné služby velmi nízkou ve srovnání s komerčními mediálními službami.
Poplatkový systém, případně jiný přímý transfer od obyvatel k médiím veřejné služby, se uplatňuje v řadě vyspělých zemí. Patří mezi ně například Velká Británie, Švýcarsko, Německo, Rakousko, Irsko, Slovinsko, Chorvatsko, Polsko, Itálie, Portugalsko, Řecko.
V sedmnácti unijních zemích jsou naopak média veřejné služby financovaná z rozpočtu. Podle ředitelů obou veřejnoprávních médií odborníci na mediální studia v České republice i v zahraničí dlouhodobě upozorňují, že právě poplatkový systém zajišťuje nejvyšší možnou míru nezávislosti médií veřejné služby na politické a ekonomické moci.
