První parlamentní volby v historii samostatné České republiky skončily velkou změnou na politické scéně. Díky intenzivní kampani vedené Milošem Zemanem v hlasování, které začalo 31. května 1996, výrazně uspěla do té doby spíše okrajová sociální demokracie. Vládní strany ODS, ODA a KDU-ČSL přišly o většinu v Poslanecké sněmovně. Občanští demokraté získali skoro 30 procent hlasů a 68 mandátů, sociální demokraté jen o tři procenta a sedm mandátů méně.
První parlamentní volby v samostatné republice přinesly nečekaný úspěch ČSSD. Zeman se stal rovnocenným protihráčem Klause
Očekávané vítězství ODS a nečekaný úspěch ČSSD – tak se dá také krátce charakterizovat výsledek voleb v roce 1996.
Sociální demokracie po zvolení Miloše Zemana předsedou strany v roce 1993 změnila svou rétoriku na ostře protivládní a dokázala přitáhnout nespokojené voliče i od ostatních stran. Počátkem 90. let přitom byla ČSSD nevýraznou stranou bez většího vlivu.
V Zemanovi však vyrostl rovnocenný protihráč předsedy ODS Václava Klause a konfrontace těchto dvou politiků byla i v dalších letech jedním z ústředních témat v české politice.
Miloš Zeman po úspěšných volbách pro ČSSD v roce 1996
ODS pohořela v kampani, ČSSD pomohl Zemák
Na překvapivém výsledku voleb se podle politologů podepsala i nezvládnutá volební kampaň ze strany ODS, která do předvolebního období vstoupila s optimistickým heslem „Dokázali jsme, že to dokážeme“.
Naproti tomu Zeman několik měsíců před volbami křižoval republiku v autobuse s názvem Zemák a téměř denně pořádal několik setkání s voliči, na nichž ostře kritizoval koaliční vládu ODS, KDU-ČSL a ODA.
Tento způsob vedení kampaně přinesl své ovoce a ČSSD se ve volbách stala druhou nejsilnější stranou. Osobní souboj dvou hlavních lídrů se odehrál na severní Moravě a Zeman v něm s převahou zvítězil.
Autobus Zemák, který neodmyslitelně patřil ke kampani ČSSD nejen v roce 1996
Z povolebních jednání pod záštitou tehdejšího prezidenta Václava Havla si ČSSD odnesla křeslo předsedy sněmovny pro Miloše Zemana výměnou za toleranci vládního programového prohlášení.
ODA a lidovci navíc využili situace a ve vládě odstranili majoritu ODS – v šestnáctičlenném kabinetu měli občanští demokraté osm křesel a zbývající dvě strany po čtyřech.
Již záhy po volbách se začaly projevovat neshody nejen mezi ODS a malými stranami, takříkajíc vrozenou nestabilitu kabinetu začátkem roku 1997 ještě zhoršily ekonomické problémy země a aféry kolem financování občanských demokratů.
Billboard ODS k volbám v roce 1996
V listopadu 1997 představitelé ODS Jan Ruml a Ivan Pilip vyzvali Klause, aby odstoupil z čela strany, vše vyvrcholilo v závěru roku 1997 vystoupením lidovců a ODA z koalice a demisí celé vlády. Klaus sice rezignoval na premiérské křeslo, pozici předsedy ODS však uhájil.
Po demisi Klausova druhého kabinetu pak prezident Havel jmenoval prozatímní vládu vedenou guvernérem České národní banky Josefem Tošovským a v červnu 1998 se konaly předčasné volby. V nich zvítězila Zemanova sociální demokracie, která uzavřela s občanskými demokraty opoziční smlouvu, díky níž sociální demokraté vládli celé čtyřleté období. Václav Klaus se stal předsedou sněmovny.