Jan Ruml

Přesně před třiceti lety byl poslední prezident Československa zvolen prvním prezidentem Česka. Volili pouze poslanci, a to v tajném hlasování, protože Senát ještě neexistoval. Mezi demisí a zvolením Václava Havla byl Pražský hrad bez hlavy státu déle než půl roku, nejdéle v historii republiky. Událost si Česko připomíná i nyní, v Praze například vyjela speciální tramvaj.

Mluvil za ministerstvo vnitra, později tam byl náměstkem. Teď se ale řadu let jeho jméno objevuje pod politickými komentáři. Martin Fendrych zná politiku jako její někdejší aktivní člen, nyní se jí věnuje jako novinář. Do žurnalistiky kromě této zkušenosti ale promítá také svou víru. Komentáře přirovnává k básni. A ten, kdo je píše, by podle něj měl být i tak trochu spisovatel, řekl v podcastu Background ČT24.

Premiér Petr Fiala (ODS) po pondělní schůzce s prezidentem Milošem Zemanem v Lánech oznámil, že hlava státu ve středu jmenuje Vladimíra Balaše, poslance hnutí STAN a ústavního právníka, novým ministrem školství. V úterý se Zeman s Balašem sejde. Ten chce v čele resortu pokračovat v koncepci, kterou nastavil bývalý ministr Robert Plaga (za ANO) a nynější končící šéf úřadu Petr Gazdík (STAN). Balaš to řekl už odpoledne po zhruba půlhodinovém jednání na Úřadu vlády s premiérem Fialou. Rozhovor s předsedou vlády označil za přátelský a neformální.

Podle společného prohlášení osmi bývalých politiků nebo signatářů Charty 77 by měl prezident Miloš Zeman abdikovat kvůli tomu, že se podporou ruského prezidenta Vladimira Putina stal spoluviníkem ruské agrese na Ukrajině. Výzvu podpořil někdejší předseda vlády a Senátu Petr Pithart, bývalá ombudsmanka Anna Šabatová nebo Zemanův protikandidát z minulých prezidentských voleb Michal Horáček. Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček prohlášení nekomentoval.

První parlamentní volby v historii samostatné České republiky skončily velkou změnou na politické scéně. Díky intenzivní kampani vedené Milošem Zemanem v hlasování, které začalo 31. května 1996, výrazně uspěla do té doby spíše okrajová sociální demokracie. Vládní strany ODS, ODA a KDU-ČSL přišly o většinu v Poslanecké sněmovně. Občanští demokraté získali skoro 30 procent hlasů a 68 mandátů, sociální demokraté jen o tři procenta a sedm mandátů méně.

Po 31 letech od revoluce Česko prožívá přelomové chvíle a stejně jako v roce 1989 se mění způsob života lidí –⁠ jenže zatímco před třemi dekádami stála za změnou politika, nyní jde o nákazu. O rozdílech a podobnostech obou období debatovali ve svátečních Událostech, komentářích dva ministři vnitra, aktér listopadových událostí Jan Ruml a aktér současného boje s koronavirem Jan Hamáček (ČSSD).

Před třiceti lety se vedle práce na novém, svobodném režimu musela demokraticky zvolená vláda soustředit také na uprchlickou vlnu. V létě roku 1990 do Československa přišli lidé hlavně z postkomunistických zemí, jejichž hospodářství se po pádu železné opony hroutilo. Už tehdy vyvolávala migrace v části společnosti strach a odpor, byť to byli právě Čechoslováci, kteří hojně po roce 1968 migrovali na Západ.

Před třiceti lety se 8. a 9. června uskutečnily první volby po pádu komunistického režimu. Lidé hlasovali do obou komor Federálního shromáždění i České a Slovenské národní rady. Volby v Česku vyhrálo podle očekávání s velkým náskokem Občanské fórum, na Slovensku Veřejnost proti násilí. Překvapivě ale uspěli i komunisti, kteří tehdy skončili druzí.

Po surovém potlačení studentské demonstrace na Národní třídě v pátek 17. listopadu 1989 nabraly události v Československu rychlý spád. Už následující den oznámili herci pražských divadel a studenti vysokých škol v Praze vstup do protestní stávky, v neděli 19. listopadu pak v Činoherním klubu vzniklo Občanské fórum. A již v pondělí 20. listopadu dorazilo na pražské Václavské náměstí na první z řady demonstrací protestovat proti režimu až sto padesát tisíc lidí.

Česko a Slovensko slaví třicet let od pádu komunismu. Je opravdu co slavit? Ke třem desetiletím svobody se pro Českou televizi vyjádřily osobnosti z různých oblastí veřejného života. O tom, že důvod k oslavě je, nepochybují. Výhrady ale mají – k různým politickým rozhodnutím, fungování médií v době internetu nebo třeba i kvalitě některých restaurací. Ohlédnutí za dobou od pádu komunismu přinesl speciál 30 let svobody: Proměny společnosti.

Chtěli pravdivě a svobodně informovat o revolučním dění v Československu – Nezávislé tiskové středisko. Ivan Lamper, Jan Ruml nebo třeba Petruška Šustrová a další známá jména z disentu dohromady vytvořili redakci, která psala svobodné zprávy – Informační servis. První číslo vyšlo 20. listopadu 1989. „Vznikalo to samozřejmě na koleni, první dvě vydání vyšla napůl samizdatově,“ říká tehdejší redaktor Jaroslav Spurný. Další díl seriálu Mediální revoluce pořadu Newsroom ČT24.

Na scéně Národního divadla se kolegové, přátelé i široká veřejnost v pondělí rozloučili s herečkou a chartistkou Vlastou Chramostovou, která zesnula 6. října. Na závěrečnou cestu ji vyprovodil dlouhotrvající poslední aplaus.

Časopisy a noviny nebyly jedinými médii protikomunistické opozice před rokem 1989. Samizdat se šířil i na VHS kazetách. Ukazoval disidenty v době, kdy o nich lidé mohli jen slyšet z vysílání zahraničního rozhlasu. Jmenoval se Originální videojournal.