Po surovém potlačení studentské demonstrace na Národní třídě v pátek 17. listopadu 1989 nabraly události v Československu rychlý spád. Už následující den oznámili herci pražských divadel a studenti vysokých škol v Praze vstup do protestní stávky, v neděli 19. listopadu pak v Činoherním klubu vzniklo Občanské fórum. A již v pondělí 20. listopadu dorazilo na pražské Václavské náměstí na první z řady demonstrací protestovat proti režimu až sto padesát tisíc lidí.
Z videoarchivu: Na více místech se sešly početné skupiny občanů, hlásili moderátoři 20. listopadu
Historik Oldřich Tůma považuje právě demonstraci 20. listopadu za revoluční zlom. „To, že se sešlo tolik lidí, byla razantní změna proti předchozím několikatisícovým demonstracím. Najednou tam byla půlka Prahy,“ popsal shromáždění, kterého se sám zúčastnil.
Komunisté se už podle Tůmy nesnažili zasahovat, policie jen hlídala mosty, aby se demonstranti nedostali na Hrad. Policejní kordon hlídal také sídlo policejních složek v Bartolomějské ulici a Ústřední výbor KSČ.
Demonstrovalo se také v Brně, kde se protestů účastnilo na 40 tisíc lidí.
Stávka divadel a zapalování svíček u sv. Václava (20. 11. 1989) (zdroj: ČT24)
Nastal souboj o kopírky
Na pražské DAMU byla také 20. listopadu zahájena okupační stávka a ustaven byl stávkový výbor. K podobnému dění docházelo na mnoha fakultách, kde studenti zformulovali své požadavky a rozhodli se pro týdenní stávku.
Na každé fakultě vypadala situace jinak. Někteří děkani měli pro studenty pochopení a podporovali je, jiní se stavěli proti nim, popisuje historik a současný poslanec Pavel Žáček (ODS). „Nastal souboj o kopírky, protože jsme potřebovali distribuovat letáky, kde byly naše požadavky, vysvětlení, svědectví o brutálním zásahu na Národní třídě,“ vzpomíná.
Demonstrace studentů na Václavském náměstí (20 .11. 1989) (zdroj: ČT24)
Studenti také vydali Provolání k dělníkům a rolníkům Československa, v němž protestovali proti zásahu na Národní třídě a požadovali vytvoření parlamentní vyšetřovací komise s účastí studentů. Dělníky a rolníky studenti také žádají o podpoření jejich stávky a požadavků.
Situace mimo Prahu byla podle Žáčka zcela odlišná. Stávkové výbory tam mnohdy tvořilo jen pár studentů. „Jednání s děkany a představiteli komunistické strany byly daleko dramatičtější. Třeba několik dnů trvalo, než je moc akceptovala jako partnery do diskuze a než se ta vlna dostala z Prahy do dalších měst,“ vysvětluje historik.
Stávkující divadla (20. 11. 1989) (zdroj: ČT24)
Občanské fórum chystalo balkon Melantrichu
Ve večerních hodinách se sešly některé klíčové postavy Občanského fóra, mimo jiné Václav Havel, Alexandr Vondra či Jan Ruml, aby připravily program příští demonstrace na Václavském náměstí. Jednali i o možném využití pozdějšího symbolu demonstrací – balkonu Melantrichu.
V Realistickém divadle, kde se zástupci Občanského fóra sešli, také rozhodli o založení Nezávislého tiskového střediska, které později vydávalo Stávkový bulletin a Informační servis.
Přerušena výuka na UK a stávkující studenti (20. 11. 1989) (zdroj: ČT24)
Ve stejný den se k mimořádné schůzi sešly také vlády ČSSR, ČSR a SSR, které „vyjádřily znepokojení nad pokusy o narušení pořádku a důvěry v socialistické zřízení“.
Tehdejší premiér Ladislav Adamec na tomto jednání navrhnul, aby vláda v prohlášení označila zásah na Národní třídě za neadekvátní, vyslovila politování a požadovala vyšetření celé situace. Federální vláda ale jeho text okamžitě zamítla. Adamec se ještě předtím dopoledne sešel s delegací Občanského fóra, zatím ale nepřijal Václava Havla.