Ladislav Adamec

V sobotu zemřel Miroslav Vacek, poslední předlistopadový náčelník generálního štábu totalitní armády a ministr obrany ve vládách Ladislava Adamce a Mariána Čalfy. Bylo mu 87 let. Informaci o úmrtí potvrdil mluvčí KSČM Roman Roun. Vacek byl dva roky poslancem za KSČM.

Před parlamentními volbami v červnu 1992 se zformovala nová koalice levicových stran – KSČM a Demokratické levice ČSFR. Dohromady pak tyto strany získaly 35 mandátů. V září téhož roku se k uskupení přidaly další levicové strany a hnutí. Dohodu o vzájemné spolupráci podepsali jejich zástupci na mítinku v Ostravě.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1992.

Ministerstvo financí vedené Václavem Klausem tajně odeslalo na přelomu 80. a 90. let do Sovětského svazu půjčku, napsaly Hospodářské noviny (HN). Deník následně vydal doplnění, ve kterém píše, že úředníci později zdůvodňovali, proč pro usnesení vlády nebylo potřeba do rozhodnutí zahrnovat tehdejší parlament. Půjčka podle pozdějšího souhrnného přepočtu odpovídala částce asi 1,3 miliardy amerických dolarů. Deník se odkazuje na dokumenty z Národního archivu, které vypátral ve spolupráci se serverem Aktuálně.cz, týdeníkem Respekt a protikorupční organizací Růžový panter. Klaus pro HN popřel, že by o půjčce věděl.

Ještě v květnu 1989 seděl Václav Havel ve vězení, na konci roku se stal prezidentem republiky. Právě před třiceti lety, v pátek 29. prosince 1989, byl Pražský hrad svědkem historického paradoxu, když Federální shromáždění tvořené komunistickými poslanci jednohlasně zvolilo hlavou státu disidenta a „nepřítele socialismu“. K přelomové volbě však nevedla přímá cesta. Klíč ke zvolení Havla nakonec nenašel nikdo z Občanského fóra, nýbrž premiér a politický pragmatik Marián Čalfa.

Před 30 lety se v Československu otevřela možnost svobodného cestování – od 4. prosince 1989 mohli lidé na Západ vyrazit bez výjezdní doložky. Odpadl tak složitý byrokratický proces, který mimo jiné zahrnoval i získání souhlasu komunistické strany,  zaměstnavatele nebo školy. S uvolňováním pravidel pro cestování ale začal režim už před listopadovým převratem.

Na začátku prosince 1989 chtělo Občanské fórum (OF) ukončit období stávek a demonstrací. Premiér Ladislav Adamec měl dostat čas na další kroky. Obměnil ale vládu v poměru patnáct komunistů ku pěti nekomunistům, což Fórum nepřijalo. Zákulisí tehdejšího dění zachytila kamera Originálního videojournalu, která 3. prosince 1989 doprovázela Václava Havla.

Před třiceti lety se obyvatelé Československa probudili do světa, v němž už komunistická strana nebyla vedoucí silou ve společnosti. Den předtím, 29. listopadu 1989, tento článek 4 československé ústavy totiž zrušila. „Je to jedno z mých prvenství: byl jsem to já, kdo o potřebě zrušit článek 4 poprvé promluvil v živém vysílání televize,“ vzpomínal v pořadu Události, komentáře herec a bývalý představitel hnutí Veřejnost proti násilí Milan Kňažko.

Sametovou revoluci jsme si zvykli vnímat díky rychlosti jejího průběhu jako sled událostí, které vyvrcholily vítězstvím demokracie a porážkou komunistického režimu. Přechod k demokracii ale není jen kontinuem protirežimních akcí. Podíváme-li se podrobněji na jednotlivé dny, zjistíme, že i československá revoluce, jejíž 30. výročí si v těchto dnech připomínáme, má své fáze. Ta, která byla rozhodující, začala 28. listopadu 1989.

Před třiceti lety – 26. listopadu 1989 – se tehdejší disident Václav Havel sešel s komunistickým premiérem Ladislavem Adamcem. Schůzka, která se konala v Obecním domě, začala velmi neformálně a přihlíželo jí mnoho televizních kamer a fotoaparátů. Opozice během ní pozvala premiéra na manifestaci na Letné. Následná série intenzivních jednání po několika týdnech vyústila ve jmenování „vlády národního porozumění“ v čele s Mariánem Čalfou a abdikaci prezidenta Gustava Husáka, kterého ve funkci vystřídal Havel.

Přesně před třiceti lety, 24. listopadu 1989, rezignovalo vedení KSČ v čele s Milošem Jakešem. Vyvrcholil tak týden rostoucích protirežimních protestů, jejichž účastníci mimo jiné provolávali heslo „Jakeše do koše!“. Zatímco dosavadní generální tajemník se do nového předsednictva strany už nevrátil, pražský stranický šéf Miroslav Štěpán se do něj dostal znovu. A to přesto, že ho pouhý den před odvoláním celého vedení vypískali dělníci v závodě ČKD.

Po surovém potlačení studentské demonstrace na Národní třídě v pátek 17. listopadu 1989 nabraly události v Československu rychlý spád. Už následující den oznámili herci pražských divadel a studenti vysokých škol v Praze vstup do protestní stávky, v neděli 19. listopadu pak v Činoherním klubu vzniklo Občanské fórum. A již v pondělí 20. listopadu dorazilo na pražské Václavské náměstí na první z řady demonstrací protestovat proti režimu až sto padesát tisíc lidí.

Dvě desítky aktérů sametové revoluce, kteří zahýbali československými dějinami. Patří mezi ně disidenti, zástupci herců, studentů a protirežimních hnutí, ale také komunističtí politici a funkcionáři. Podívejte se, kdo a jak se před třiceti lety podílel na tehdejších událostech, změně režimu a předání moci.

Revoluční listopad, probuzení do svobodné země, očekávání revoluce i ekonomická transformace. Po třiceti letech se v Laterně magice, kde Občanské fórum v roce 1989 zformulovalo své požadavky komunistické vládě, sešli ústřední postavy tehdejšího dění Václav Klaus, Petr Pithart a Zdeněk Jičínský. Diskuzi moderovala Světlana Witowská.

První polovina roku 1989 v Československu se nesla ve znamení sílící aktivity opozice, která postupně pronikala i mimo oblast disentu. Jednou z klíčových událostí té doby byl vznik petice, pod kterou se masově podepisovali představitelé kultury i dělníci. Text Několika vět byl poprvé zveřejněn 22. června v tehdy ilegálních Lidových novinách. Přesně o týden později manifest zazněl na rozhlasové stanici Svobodná Evropa. Petici pak postupně podepsalo na 40 tisíc lidí.