Před 30 lety se v Československu otevřela možnost svobodného cestování – od 4. prosince 1989 mohli lidé na Západ vyrazit bez výjezdní doložky. Odpadl tak složitý byrokratický proces, který mimo jiné zahrnoval i získání souhlasu komunistické strany, zaměstnavatele nebo školy. S uvolňováním pravidel pro cestování ale začal režim už před listopadovým převratem.
Společně s tím, jak se na konci roku 1989 hroutil v tehdejším Československu komunistický režim, dostávaly se postupně Čechům a Slovákům nové svobody. Jednou z nich byla i možnost volně vycestovat na Západ. Ještě před 4. prosincem 1989 totiž bylo možné zamířit do zemí takzvané kapitalistické ciziny, ke kterým se řadila i tehdejší Jugoslávie, jen se zvláštním povolením k výjezdu.
Šlo o takzvanou výjezdní doložku, kterou udělovalo ministerstvo vnitra na základě politických kritérii. Režim tak mohl kdykoliv zabránit vycestovat nepohodlným osobám do zahraničí, a to i přesto, že měly platný pas. I když ani jeho vydání tehdy nebylo samozřejmé.
Prvním krokem k získání výjezdní doložky bylo podání žádosti státní bance o takzvaný devizový příslib. To tehdy byla jediná oficiální možnost, jak získat cizí měnu. Pokud měl někdo známé nebo příbuzné v zahraničí, mohlo příslib nahradit pozvání s tím, že cizinec v bance složil pro pozvaného částku, která odpovídala délce jeho pobytu.
S devizovým příslibem a výpisem z trestního rejstříku se pak žádalo o rozhodující výjezdní doložku. Žádost po podrobném kádrování opět musel „posvětit“ zaměstnavatel, včetně organizace KSČ a zvláštního oddělení na pracovišti. U studujících rozhodovala škola a Socialistický svaz mládeže, u ostatních národní výbor. S doložkou se poté žádalo o turistické vízum na velvyslanectví příslušné země, do které člověk cestoval.
Ani výjezdní doložka neznamenala otevřenou závoru
Ani všechny vyřízené dokumenty ale nebyly zárukou, že se člověk za hranice opravdu dostane. Stačilo, když například večer před odjezdem pracovník zvláštního oddělení na pracovišti zjistil, že má moc uklizený stůl a prázdné šuplíky a pojal podezření, že dotyčný chce utéct. Nevrátit se z ciziny ve stanovený čas pak znamenalo zahájení trestního řízení pro trestný čin opuštění republiky.
Komunistický režim začal pravidla pro cestování na Západ zmírňovat už několik měsíců před listopadovým převratem. Od 1. září 1989 nebyly cestovní doložky nutné při pracovních cestách. Plán na jejich úplné zrušení oznámil tehdejší předseda vlády Ladislav Adamec 14. listopadu 1989 a už několik týdnů předtím o tom psal tisk. Mělo k tomu dojít od ledna 1990, pád režimu ale vše urychlil.
