Oldřich Tůma

Konec betonové bariéry, Berlínské zdi, byl tehdy – 9. listopadu 1989 ve večerních hodinách – nečekaný. Stačilo nepřesné vyjádření člena politbyra tehdejší NDR (Německé demokratické republiky). A pomohla také atmosféra změn toho roku ve střední Evropě. Vzpomínky pamětníků zaznamenal zpravodaj ČT v Německu Pavel Polák, o historických i kulturních souvislostech pak debatovali hosté Pořadu Devadesátka ČT24.

Ozbrojený odpor proti okupaci v srpnu 1968 by nepochybně vedl k masakru, to si uvědomoval i tehdejší prezident Ludvík Svoboda, prohlásil ve speciálním vysílání ČT24 k výročí invaze historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Milan Bárta. Podle historika z Ústavu pro soudobé dějiny Oldřicha Tůmy nebylo ani možné bránit hranice. „Československá armáda byla součástí nějakého vojenského celku, její bojové útvary byly rozmístěny na západních hranicích, měly jasné úkoly pro případ války se Západem,“ poznamenal.

Poslední americká vojska opustila Vietnam přesně před padesáti lety, Američané tam bojovali od poloviny 60. let. Podporovali Vietnamskou republiku, známou také jako Jižní Vietnam, v boji proti severní části ovládané komunisty. Ty podporoval Sovětský svaz nebo Čína. Ve Spojených státech postupně rostl odpor k zapojení do války, kvůli protestům vláda nakonec armádu stáhla. Místo slíbeného klidu zbraní ale uvolnila cestu komunistům. Konflikt definitivně skončil až o dva roky později.

Čtyři desítky účastníků třetího odboje a odporu proti komunismu přebraly pamětní odznak od ministryně obrany Jany Černochové. Osm bojovníků proti totalitnímu režimu před rokem 1989 ministerstvo ocenilo in memoriam.

Lidská tvář socialismu a symbol pražského jara, výrazná listopadová osobnost, téměř první postkomunistický prezident, slovenská národní ikona, ale i kontroverzní politik – to vše byl Alexander Dubček, který se narodil před sto lety. Díky jeho svobodomyslnému pojetí socialismu je vyzdvihovanou postavou československých dějin, i přes jeho některé politické přešlapy.

Srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa páteře nelámala, to dělala až později normalizace, shodli se místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer (ODS), senátor Jiří Dienstbier (ČSSD) a historik Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Oldřich Tůma v Událostech, komentářích. Podle Dienstbiera byla touha po svobodě příliš silná a mohl ji zastavit jen vnější zásah. Oberfalzer doufá, že Bělorusové teď prožívají svůj rok 1989, nikoliv 1968.

Před třiceti lety se 8. a 9. června uskutečnily první volby po pádu komunistického režimu. Lidé hlasovali do obou komor Federálního shromáždění i České a Slovenské národní rady. Volby v Česku vyhrálo podle očekávání s velkým náskokem Občanské fórum, na Slovensku Veřejnost proti násilí. Překvapivě ale uspěli i komunisti, kteří tehdy skončili druzí.

Byly to morbidní divadelní exhibice na účet předem odsouzených k smrti. Milady Horákové, Záviše Kalandry, Rudolfa Slánského, Vladimíra Clementise a dalších. Jméno Josefa Urválka, nejznámějšího představitele justičních zločinů padesátých let, se objevilo v souvislosti s aférou kandidátky na ombudsmana Heleny Válkové. Jaký byl Urválkův pozdější život, o kterém se toho moc neví, zjišťovali Mirek Petráček a Karel Vrána z pořadu Reportéři ČT. 

Po surovém potlačení studentské demonstrace na Národní třídě v pátek 17. listopadu 1989 nabraly události v Československu rychlý spád. Už následující den oznámili herci pražských divadel a studenti vysokých škol v Praze vstup do protestní stávky, v neděli 19. listopadu pak v Činoherním klubu vzniklo Občanské fórum. A již v pondělí 20. listopadu dorazilo na pražské Václavské náměstí na první z řady demonstrací protestovat proti režimu až sto padesát tisíc lidí.

Říká se, že kdo vlastní minulost, ten vlastní i budoucnost. S dějinami jde zacházet všelijak a leckteré historické události trpí pokřiveným výkladem. O tom ve Fokusu Václava Moravce debatovali historik Oldřich Tůma, politoložka Adéla Gjuričová, ředitel Národního muzea Michal Lukeš, publicista Pavel Kosatík, režisér Jiří Strach nebo učitel Pavel Martinovský.