Srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa páteře nelámala, to dělala až později normalizace, shodli se místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer (ODS), senátor Jiří Dienstbier (ČSSD) a historik Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Oldřich Tůma v Událostech, komentářích. Podle Dienstbiera byla touha po svobodě příliš silná a mohl ji zastavit jen vnější zásah. Oberfalzer doufá, že Bělorusové teď prožívají svůj rok 1989, nikoliv 1968.
Pamětníci srpna 1968 Oberfalzer a Tůma si vybavují své pocity: „To byl první zážitek, kdy jsem si dovedl představit, co je to válka,“ líčí prvně jmenovaný. Tůma považuje noc z 20. na 21. srpna za zlomovou: „Stejně jako mí vrstevníci jsem ztratil dvacet let života, to nelze ničím nahradit.“
Nebyla to ale podle Oberfalzera samotná invaze, která lámala charaktery. To prý přišlo až s normalizací. „Pamatuji, jak jsem byl rozčarovaný z toho, jak se ve volné rozpravě najednou začaly projevovat prvky nesvobody a jak zrazovali lidé kolem nás, kteří se ještě v době osmašedesátého ke všemu hrdě hlásili, ale začali chápat pragmatické šance,“ konstatuje místopředseda Senátu.
Dienstbier vidí kořeny už v potlačení pražského jara. Tehdejší československé špičky totiž vzdaly boj v době, kdy lidé demonstrovali na jejich podporu. „Najednou přijeli s informací, že se vzdali, že se zachovali svým způsobem zbaběle, až na Františka Kriegela. Tam už mohl začít jakýsi morální zlom, který vyvrcholil v dalších měsících a letech,“ uvažuje senátor.
Tůma ale podotýká, že samotný návrat delegace z Moskvy lidé za zradu nepovažovali. „Jedním z důležitých požadavků celonárodního odporu bylo ‚vraťte naše politiky domů‘. Zčásti se zdálo, že se dosáhlo alespoň dílčího vítězství. Teprve to, co se dělo po nástupu Husáka, při prvním výročí intervence, při čistkách, tam se charaktery ohýbaly a lidé se naučili v normalizačním systému žít a přežívat,“ objasňuje historik.
Komunisté proti komunistům
Osmašedesátý rok Oberfalzer považuje za svým způsobem naivní. „Byl to souboj zlých komunistů s hodnými komunisty. Hodní komunisté se dostali do slepé uličky,“ myslí si a klade řečnickou otázku, jak by asi situace dopadla, kdyby změny pražského jara pokračovaly. „Myslím, že ani Dubčekovo vedení by asi úplnou svobodu nedokázalo vstřebat a tolerovat,“ přemítá místopředseda horní komory.
Dienstbier takovou představu považuje za nereálnou – společenské změny podle něj nepohánělo vedení československých komunistů, ale sama společnost, v níž se začala rozvíjet literatura, film či žurnalistika. „Hranice se posouvaly mnohem dříve než v pražském jaru,“ je přesvědčen senátor s tím, že touha po svobodě byla příliš silná, aby ji zastavilo cokoliv jiného než zásah z vnějšku.
„Jakmile se do společnosti pustí nějaká svoboda, tak si dříve nebo později lidé vezmou svobodu úplnou. Myslím, že to by přivedlo některé lidi v tehdejším vedení do úzkých,“ dokončuje svou myšlenku Oberfalzer.
Podle historika Tůmy platí oba pohledy: komunisté bojovali s komunisty, nicméně linie se často měnily a lidé, kteří v dubnu zastávali jednu pozici, mohli v srpnu zastávat jinou. „Byla to situace, která otevřela prostor pro obrovské očekávání společnosti ke svobodě. To je něco, co se v historii komunistických režimů opakovaně stává. Jakmile situaci pootevřete, tak je to těžké zastavit, nebo je to nemožné zastavit a končí to vojenským zásahem,“ připomíná historik příklad Maďarska či Polska.
Nebude to snadné, ale Bělorusové mohou režim zlomit, věří Oberfalzer
Hosté Událostí, komentářů v souvislosti se vzpomínkou na potlačení pražského jara komentují současné dění v Bělorusku. Podle Oberfalzera je nemyslitelné, aby Rusko zasáhlo vojensky, na druhou stranu Západ může pouze apelovat a snažit se omezovat exponenty Lukašenkova režimu. „Přál bych si, aby tyto události byly rokem 89 v Bělorusku, ale nemyslím si, že to bude takto snadné,“ připouští a doplňuje, že pokud občané Běloruska vytrvají, jsou schopni režim zlomit.
Dienstbier je přesvědčen, že Rusku dlouhodobě neprospívá ani anexe Krymu, protože si kvůli ní postavilo proti sobě řadu dříve přátelských Ukrajinců. „Je zjevné, že Rusko uplatňuje sféru vlivu, jakousi novou doktrínu omezené suverenitu pro země ve svém prostoru, jak si ho samo definuje. To je něco, co by pro nás mělo být nepřijatelné, protože jsme si to zažili na vlastní kůži,“ zdůrazňuje senátor ČSSD.
Věří, že každý národ by si o sobě měl rozhodovat sám, proto by také Bělorusům přál jejich rok 89. Uznává ale, že pokud by se Moskva rozhodla zasáhnout silově, Západ nemá k dispozici jiné nástroje než zpřísnění sankcí.
