Říká se, že kdo vlastní minulost, ten vlastní i budoucnost. S dějinami jde zacházet všelijak a leckteré historické události trpí pokřiveným výkladem. O tom ve Fokusu Václava Moravce debatovali historik Oldřich Tůma, politoložka Adéla Gjuričová, ředitel Národního muzea Michal Lukeš, publicista Pavel Kosatík, režisér Jiří Strach nebo učitel Pavel Martinovský.
Dějiny nemají definitivní podobu. Vždy lze nacházet nové vrstvy, zaznělo ve Fokusu Václava Moravce
Fokus Václava Moravce – Potíže s historií (zdroj: ČT24)
Problémy s dějinami mají všichni. „To můžeme říci o všech národech,“ říká Gjuričová. Upozorňuje, že vůbec koncept národa a jeho národních dějin je relativně moderní a nový. Připomíná, že národy se neobejdou bez falšování vlastní historie. Kdyby všechny součásti národů znaly všechny detaily svých dějin, národ by pohromadě nedržel.
Jednou z postav, které Češi zatím nedokázali vnímat historicky pravdivě a sejmout je z mytického piedestalu, je podle režiséra Stracha Jan Hus. Podle něj se do dramatického zpracování dostávají především tragická a vypjatá období, která přinášejí mezní situace. „To je samozřejmě pro filmaře to dramatické maso, které si tak rádi medium-well opékáme,“ usmívá se Strach.
Největšími riziky při interpretaci dějin jsou podle spisovatele Kosatíka ambice a zájmy jejich vykladačů. „Přál bych si, aby dějiny psali ti, kteří to umějí,“ říká.
Historik Tůma však upozorňuje, že žádná správná a konečná interpretace historie není možná. I když lze odlišit poctivou historickou práci od nepoctivé, nikdy nelze popsat úplně všechno z minulosti. „Vždy tam bude něco, co bude chybět a co budeme znovu nalézat,“ myslí si s tím, že různost pohledů na dějiny není třeba překonávat jako problém.
Celou diskusi najdete ve videu