Mýtus

Vědci našli vůbec první fyzický důkaz halucinogenů v egyptském nádobí. Potvrdili tím, že písemné záznamy a tisíce let starých mýtů o staroegyptských rituálech a praktikách nelžou.

Existují klasické mýty o zákazu křivých banánů nebo okurek, ale i ty mnohem fantastičtější a absurdnější, jako o zavádění normovaného eurokondomu s předepsanou délkou 16 centimetrů. Ty nejčastěji diskutované se snaží Evropská komise sama vyvracet, už v roce 2004, krátce před vstupem Česka do společenství, tímto úkolem pověřila svého mluvčího. Navzdory tomu mnoho mýtů spojených s domnělými nařízeními „z Bruselu“ přežívá ve společnosti dál. Na konci článku si můžete v kvízu vyzkoušet jejich znalosti.

Lidé na moři začali před několika lety pozorovat zvláštní způsob krmení velryb. Když ho vědci studovali, zjistili, že velmi dobře odpovídá tomu, jak se ve středověku popisovala mytologická bestie.

Zájem o aktivní hrdinky v kombinaci s přetrvávající popularitou výpravných kostýmních seriálů přivádí západní filmaře na vídeňský dvůr. Minisérii o životě rakouské císařovny Alžběty známé pod přezdívkou Sisi před nedávnem odvysílala německá RTL, vlastní produkci připravuje Netflix a do kin mají vstoupit i dva filmy o životě manželky Franze Josefa. Osudy císařovny „s hvězdami ve vlasech“ tak podle všeho tvůrce nepřestávají fascinovat – a ti nyní reinterpretují mýtus bavorské princezny pro novou generaci diváků.

„Rakousko je svobodné!“ prohlásil rakouský ministr zahraničí Leopold Figl poté, co ve vídeňském Belvederu podepsal státní smlouvu. V tu chvíli to přitom ještě nebyla úplně pravda. Následující záběry Figla se zástupci Spojenců na balkoně zámku, pod kterým jim aplaudují tisíce lidí, se však vryly do kolektivní paměti Rakušanů jako nový začátek. Takzvaná státní smlouva, uzavřená přesně před 65 lety, přinesla zemi plnou suverenitu a dva základní kameny její identity: kýžený obraz oběti a neutralitu. Zatímco první už se vytrácí, druhý zůstává její pevnou součástí.

Oslavy 75. výročí od konce druhé světové války se letos v Rusku budou muset obejít bez velké vojenské přehlídky na moskevském Rudém náměstí. Šéf Kremlu Vladimir Putin ji kvůli pandemii koronaviru zrušil. Oslavy Dne vítězství přitom mají v Rusku velký význam, protože vítězství v druhé světové válce, respektive v ruském pojetí ve Velké vlastenecké válce, je klíčovou součástí tamní kolektivní paměti. Hrdost na porážku nacismu sjednocuje ruskou společnost, zároveň ji však Putinův režim využívá k politickým účelům doma i v zahraničí.

Koblihy se prodávají pouze balené, banány musejí mít správné zakřivení a brambůrky nebo káva už se nedají koupit vůbec. Tak by to vypadalo v obchodech, kdyby byly pravdivé zkazky, které kolují mezi lidmi a občas proniknou i do některých médií. Česko je členem Evropské unie 15 let a už od počátku tu mají nejrůznější mýty o „zlém Bruselu“ úspěch.

Říká se, že kdo vlastní minulost, ten vlastní i budoucnost. S dějinami jde zacházet všelijak a leckteré historické události trpí pokřiveným výkladem. O tom ve Fokusu Václava Moravce debatovali historik Oldřich Tůma, politoložka Adéla Gjuričová, ředitel Národního muzea Michal Lukeš, publicista Pavel Kosatík, režisér Jiří Strach nebo učitel Pavel Martinovský.

Nepochopení, křivda či zrada, které ve vztahu k Západu pociťuje část středoevropské společnosti, nejsou regionálním specifikem. Do role národa, který přináší oběť, se totiž stylizovali už bibličtí Židé a obrazy nespravedlivého pokoření jsou k dohledání i ve starém Řecku. V rozhovoru pro web ČT24 na to upozornil kulturní antropolog Martin C. Putna.

Zájem západních zemí o střední a východní Evropu postsocialistické státy mnohdy přeceňují – o to spíš, že v době zvyšujících se sociálních rozdílů mnohé západní metropole vnímají jako nemoderní přítěž i zbytek svých vlastních zemí. V rozhovoru pro web ČT24 to prohlásil sociolog a europoslanec za sociální demokracii Jan Keller.