Zájem o aktivní hrdinky v kombinaci s přetrvávající popularitou výpravných kostýmních seriálů přivádí západní filmaře na vídeňský dvůr. Minisérii o životě rakouské císařovny Alžběty známé pod přezdívkou Sisi před nedávnem odvysílala německá RTL, vlastní produkci připravuje Netflix a do kin mají vstoupit i dva filmy o životě manželky Franze Josefa. Osudy císařovny „s hvězdami ve vlasech“ tak podle všeho tvůrce nepřestávají fascinovat – a ti nyní reinterpretují mýtus bavorské princezny pro novou generaci diváků.
Mýtus císařovny Sisi je zpět. Tentokrát jako příběh ženy, která si dělá, co chce
Zřejmě nejznámějším portrétistou slavné rakouské císařovny zůstává německý malíř Franz Winterhalter. Alžbětu maloval několikrát a stojí i za portrétem osmadvacetileté šlechtičny se stříbrnými hvězdami alpských protěží vetkanými do hustých hnědých vlasů.
Dnes tento obraz patří vedle Klimtova Polibku a portrétů Wolfganga Amadea Mozarta k nejinflačnějším motivům vídeňských suvenýrů a spolu s ním Sisi představuje jedno z konstantních turistických lákadel rakouské metropole. Dokládá to i někdejší panovnická rezidence ve vídeňském Hofburgu, odkud vládly generace Habsburků většině střední Evropy, ale samostatná expozice zde není věnovaná žádnému z vladařů – zato mýtem opředené císařovně, kterou politika až na výjimky nezajímala a své exkluzivní postavení v rakouské společnosti 19. století využívala hlavně k péči o sebe sama.
Probuzení v žaláři
Alžběta Bavorská na portrétu Franze Xavera Winterhaltera
Princezna z vedlejší větve bavorského panovnického rodu Wittelsbachů se narodila na Štědrý den 1837 v Mnichově a dětství prožila na alpském zámečku Possenhofen. K rakouskému dvoru původně zamířit neměla, mladý habsburský císař František Josef I. ovšem z romantického zahledění upřednostnil patnáctiletou Sisi před její starší sestrou Helenou, na kterou původně ukazovala vídeňská sňatková politika.
Svatba z lásky byla ve vysokých panovnických kruzích té doby docela nezvyklá, současně jde ale o jeden z posledních romantických bodů Alžbětina a Franzova partnerství. Wittelsbašská princezna totiž nebyla u vídeňského dvora oblíbená, komplikovaně se sžívala s přisouzenou rolí ceremoniální figury a rodičky následníka trůnu a už dva týdny po svatbě v jedné ze svých básní poznamenala: „Probudila jsem se v žaláři.“
Alžbětina životopiskyně Martina Winkelhoferová poznamenává, že nejpozději po smrti prvorozené dcery Sofie (zemřela ve dvou letech, Sisi bylo devatenáct) u senzitivní císařovny začíná její vzdor vůči formalizovanému životu rakouského dvora, který v kombinaci se zdravotními potížemi a melancholickými periodami vede ke stále patrnější emancipaci a separaci. Cestuje po Evropě, měsíce tráví na Korfu i Madeiře, závodí na koních, chválí republikánské zřízení a její vztah s císařem nabývá už převážně formální povahy.
Do politiky výrazněji vstoupila jen jednou, když v roce 1867 hájí zájmy emancipujících se Maďarů, po většinu života se ale držela stranou politického dění. Mentální šok jí způsobila sebevražda syna a následníka trůnu Rudolfa, který se ve třiceti letech zastřelil na zámečku Mayerling. Přežila ho o deset let a v roce 1898 se stala obětí anarchisty Luigiho Lucheniho, který císařovnu probodl na nábřeží Ženevského jezera.
„Pokud je známo, tato žena v životě nikomu neublížila. Krása a půvab byly její předností,“ napsaly vídeňské Arbeiter Zeitung po císařovnině smrti a založily na mýtus, který v následujících letech zesílil až do podoby sladkobolného kýče. Nyní se s ním pokouší vyrovnat současná televizní a filmová produkce.
obrázek
Teď už bez Romy Schneiderové
V prosinci 2021 německá televizní stanice RTL představila šestidílnou sérii koprodukovanou s rakouskou ORF pod prostým názvem Sisi a Franfurter Allgemeine Zeitung vzápětí konstatovaly, že kvalita seriálu spočívá v tom, jak se snaží šokovat nostalgiky; hned v úvodním díle totiž starší sestra vyruší budoucí rakouskou císařovnu ve chvíli, kdy masturbuje.
V kontextu rakouské a německé kultury přitom nejde jen o prostou snahu příběh bavorské šlechtičny aktualizovat pro soudobé diváky, úkol byl náročnější. Tvůrci v čele s režisérem Svenem Bohsem se totiž museli vyrovnat i s dosavadním vnímáním císařovnina image, které pevně zakotvila rakouská trilogie režiséra Ernsta Marischky známá i českým divákům.
Filmy z poloviny 50. let, ve kterých se hlavní role ujala hvězda německé kinematografie Romy Schneiderová, totiž plastický a nejednoznačný život předposlední rakouské císařovny proměnily v sentimentální pohádkovou romanci, ve které jsou všechna nedorozumění a konfliktní témata redukovaná jen na princeznin střet s panovačnou tchýní a císařovou matkou Žofií.
Divákům v poválečném Rakousku sice série nabídla kvazi-pozitivní kapitolu z národních dějin, když po nacistické zkušenosti obnovovala habsburský monarchistický sentiment, příběh Alžběty Bavorské ale současně představila jako zjednodušené vyprávění o princezně „ve zlaté kleci“, sevřené úzkoprsým a nepřátelským dvorem, což je konstelace, se kterou scenáristé ještě o půl století později pracovali i při rámování příběhu lady Diany – včetně tvůrců seriálu The Crown.
Ve vazbě na sérii od RTL nicméně recenzentka rakouského deníku Die Presse Isabella Wallnöferová konstatovala, že se příběh podařilo od cukrkandlové kýče osvobodit a že císařovna (ztvárněná Dominique Davenportovou) působí nejen jako sebevědomá, temperamentní teenagerka se sex-appealem, ale také mnohem vyrovnaněji než éterická Romy Schneiderová, jejíž dobovou hereckou popularitu založila právě role bavorské princezny.
Nevídané stáří
Proti obrazu ze staré alpské trilogie se vyslovuje i německá režisérka Frauke Finsterwalderová. „Staré Marischkovy filmy mají jistě své opodstatnění jako artefakt z 50. let, ve kterém šlo o zobrazení krásného, ideálního světa,“ prohlásila v rozhovoru pro rakouský filmový institut. „Skutečná Sisi ale neodpovídá představě císařovny, kterou ztvárnila Romy Schneiderová.“
Právě Finsterwalderová v současnosti připravuje i jeden z nově vznikajících celovečerních filmů na „alžbětinské téma“. Snímek Sisi a já (Sisi und ich) hodlá reflektovat císařovnino stáří a nechává se inspirovat paměťmi její dvorní dámy a uherské hraběnky Irmy Sztárayové, která Sisi doprovázela na sklonku jejího života – a byla s ní i v jejích posledních minutách v Ženevě.
Volba Sisiina staršího věku pro vyprávění před kamerou není tradiční, protože filmové produkce se dosud věnovaly peripetiím mládí a rané dospělosti. Stárnutí přitom představovalo silné osobní téma i pro samotnou císařovnu, která proslula péčí o své tělo, úzkostnou starostí o vlasy, přísnými dietami i kondičním cvičením a v pozdějších letech se odmítala dát portrétovat i fotografovat, aby její mladistvá image u veřejnosti nedošla úhony.
Diktát krásy je nakonec východiskem i pro druhý celovečerní snímek s názvem Corsage, který režíruje Marie Kreutzlerová a Sisi hodlá sledovat během jejích čtyřicátých narozenin ve chvíli, kdy na ni dolehne i její věk. Navíc s cigaretou v ruce.
U dvora, ale hlavně aktivně
Zájem filmových a televizních produkcí o příběh bavorské princezny sice vychází z reálií alpských zemí, není ale ukotvený jen ve zdejší kultuře, naopak: odpovídá i dlouhodobější a širší poptávce po dramatických kostýmních sériích ze života vysoké aristokracie.
Tento trend v soudobé kinematografii odstartoval nejpozději úspěch výpravného seriálu Panství Downton od britské ITV o životě šlechty na prahu dvacátého století, trvalou pozornost si udržuje oceňovaná a dosud neuzavřená série Koruna (The Crown) mapující vládu Alžběty II., a o exkluzivní prostředí blízké dvoru či přímo dvorské se opírají i seriály Bridgertonovi a Veliká, volně inspirovaná mocenským vzestupem ruské carevny Kateřiny.
Hybatelkami děje jsou ve všech případech emancipované a aktivní ženské postavy, které se rozhodují o své vůli, třebaže jsou při tom kolikrát uvězněné v krinolínách – a jak poznamenává historička Martina Winkelhoferová, není v tomto kontextu překvapivé, že se pozornost stočila i do habsburské Vídně. V dějinách totiž podle ní není bohaté ženské látky dostatek, a když o ní jeví v takové šíři zájem platformy typu Netflix, „člověk snadno narazí na Sisi“.
Právě Netflix, který stojí i za zmiňovanou Korunou a Bridgertonovými, hodlá vlastní seriál o Alžbětě Bavorské pod názvem Císařovna (The Empress) uvést v průběhu tohoto roku. V šestidílné sérii režírované Katrin Gebbelovou a Florainem Cossenem se ústřední role ujme německá herečka Devrim Lingnauová a význam emancipované ženské hrdinky zmiňuje streamovací platforma už dnes, když sérii označuje za příležitost „vyprávět příběh císařovny Alžběty pro soudobé publikum, podle moderního obrazu žen“.
„Zlomy v jejím životě, pohádková svatba a pocit uvěznění, neustálé hledání smyslu vlastního života, to vše dělá císařovnu Sisi tak zajímavou – tak jako se bulvární plátky i dnes starají o každou krizi v královské rodině,“ glosuje soudobý zájem o Alžbětu Bavorskou pro německý týdeník Die Zeit novinář Florian Gasser.
Současně ale dodává, že snaha vytrhnout rakouskou císařovnu ze sladkobolného pojetí spojeného s Romy Schneiderovou může vyústit k nahrazení jednoho mýtu druhým. „Pohádkovou princeznu“ Sisi sice každá generace portrétuje s takovými atributy, které sama vyznává, současně je ale podle něj potřeba mít na paměti, že Alžběta Bavorská nebyla patronkou své země, pro vznikající ženské hnutí nic neudělala – a na první místo kladla vždy jen své vlastní potřeby.
Série Sisi (2021) v produkci RTL