Zájem o aktivní hrdinky v kombinaci s přetrvávající popularitou výpravných kostýmních seriálů přivádí západní filmaře na vídeňský dvůr. Minisérii o životě rakouské císařovny Alžběty známé pod přezdívkou Sisi před nedávnem odvysílala německá RTL, vlastní produkci připravuje Netflix a do kin mají vstoupit i dva filmy o životě manželky Franze Josefa. Osudy císařovny „s hvězdami ve vlasech“ tak podle všeho tvůrce nepřestávají fascinovat – a ti nyní reinterpretují mýtus bavorské princezny pro novou generaci diváků.
Zřejmě nejznámějším portrétistou slavné rakouské císařovny zůstává německý malíř Franz Winterhalter. Alžbětu maloval několikrát a stojí i za portrétem osmadvacetileté šlechtičny se stříbrnými hvězdami alpských protěží vetkanými do hustých hnědých vlasů.
Dnes tento obraz patří vedle Klimtova Polibku a portrétů Wolfganga Amadea Mozarta k nejinflačnějším motivům vídeňských suvenýrů a spolu s ním Sisi představuje jedno z konstantních turistických lákadel rakouské metropole. Dokládá to i někdejší panovnická rezidence ve vídeňském Hofburgu, odkud vládly generace Habsburků většině střední Evropy, ale samostatná expozice zde není věnovaná žádnému z vladařů – zato mýtem opředené císařovně, kterou politika až na výjimky nezajímala a své exkluzivní postavení v rakouské společnosti 19. století využívala hlavně k péči o sebe sama.
Probuzení v žaláři
Princezna z vedlejší větve bavorského panovnického rodu Wittelsbachů se narodila na Štědrý den 1837 v Mnichově a dětství prožila na alpském zámečku Possenhofen. K rakouskému dvoru původně zamířit neměla, mladý habsburský císař František Josef I. ovšem z romantického zahledění upřednostnil patnáctiletou Sisi před její starší sestrou Helenou, na kterou původně ukazovala vídeňská sňatková politika.
Svatba z lásky byla ve vysokých panovnických kruzích té doby docela nezvyklá, současně jde ale o jeden z posledních romantických bodů Alžbětina a Franzova partnerství. Wittelsbašská princezna totiž nebyla u vídeňského dvora oblíbená, komplikovaně se sžívala s přisouzenou rolí ceremoniální figury a rodičky následníka trůnu a už dva týdny po svatbě v jedné ze svých básní poznamenala: „Probudila jsem se v žaláři.“
Alžbětina životopiskyně Martina Winkelhoferová poznamenává, že nejpozději po smrti prvorozené dcery Sofie (zemřela ve dvou letech, Sisi bylo devatenáct) u senzitivní císařovny začíná její vzdor vůči formalizovanému životu rakouského dvora, který v kombinaci se zdravotními potížemi a melancholickými periodami vede ke stále patrnější emancipaci a separaci. Cestuje po Evropě, měsíce tráví na Korfu i Madeiře, závodí na koních, chválí republikánské zřízení a její vztah s císařem nabývá už převážně formální povahy.
Do politiky výrazněji vstoupila jen jednou, když v roce 1867 hájí zájmy emancipujících se Maďarů, po většinu života se ale držela stranou politického dění. Mentální šok jí způsobila sebevražda syna a následníka trůnu Rudolfa, který se ve třiceti letech zastřelil na zámečku Mayerling. Přežila ho o deset let a v roce 1898 se stala obětí anarchisty Luigiho Lucheniho, který císařovnu probodl na nábřeží Ženevského jezera.
„Pokud je známo, tato žena v životě nikomu neublížila. Krása a půvab byly její předností,“ napsaly vídeňské Arbeiter Zeitung po císařovnině smrti a založily na mýtus, který v následujících letech zesílil až do podoby sladkobolného kýče. Nyní se s ním pokouší vyrovnat současná televizní a filmová produkce.
Teď už bez Romy Schneiderové
V prosinci 2021 německá televizní stanice RTL představila šestidílnou sérii koprodukovanou s rakouskou ORF pod prostým názvem Sisi a Franfurter Allgemeine Zeitung vzápětí konstatovaly, že kvalita seriálu spočívá v tom, jak se snaží šokovat nostalgiky; hned v úvodním díle totiž starší sestra vyruší budoucí rakouskou císařovnu ve chvíli, kdy masturbuje.
V kontextu rakouské a německé kultury přitom nejde jen o prostou snahu příběh bavorské šlechtičny aktualizovat pro soudobé diváky, úkol byl náročnější. Tvůrci v čele s režisérem Svenem Bohsem se totiž museli vyrovnat i s dosavadním vnímáním císařovnina image, které pevně zakotvila rakouská trilogie režiséra Ernsta Marischky známá i českým divákům.
Filmy z poloviny 50. let, ve kterých se hlavní role ujala hvězda německé kinematografie Romy Schneiderová, totiž plastický a nejednoznačný život předposlední rakouské císařovny proměnily v sentimentální pohádkovou romanci, ve které jsou všechna nedorozumění a konfliktní témata redukovaná jen na princeznin střet s panovačnou tchýní a císařovou matkou Žofií.
Divákům v poválečném Rakousku sice série nabídla kvazi-pozitivní kapitolu z národních dějin, když po nacistické zkušenosti obnovovala habsburský monarchistický sentiment, příběh Alžběty Bavorské ale současně představila jako zjednodušené vyprávění o princezně „ve zlaté kleci“, sevřené úzkoprsým a nepřátelským dvorem, což je konstelace, se kterou scenáristé ještě o půl století později pracovali i při rámování příběhu lady Diany – včetně tvůrců seriálu The Crown.
Ve vazbě na sérii od RTL nicméně recenzentka rakouského deníku Die Presse Isabella Wallnöferová konstatovala, že se příběh podařilo od cukrkandlové kýče osvobodit a že císařovna (ztvárněná Dominique Davenportovou) působí nejen jako sebevědomá, temperamentní teenagerka se sex-appealem, ale také mnohem vyrovnaněji než éterická Romy Schneiderová, jejíž dobovou hereckou popularitu založila právě role bavorské princezny.
Nevídané stáří
Proti obrazu ze staré alpské trilogie se vyslovuje i německá režisérka Frauke Finsterwalderová. „Staré Marischkovy filmy mají jistě své opodstatnění jako artefakt z 50. let, ve kterém šlo o zobrazení krásného, ideálního světa,“ prohlásila v rozhovoru pro rakouský filmový institut. „Skutečná Sisi ale neodpovídá představě císařovny, kterou ztvárnila Romy Schneiderová.“
Právě Finsterwalderová v současnosti připravuje i jeden z nově vznikajících celovečerních filmů na „alžbětinské téma“. Snímek Sisi a já (Sisi und ich) hodlá reflektovat císařovnino stáří a nechává se inspirovat paměťmi její dvorní dámy a uherské hraběnky Irmy Sztárayové, která Sisi doprovázela na sklonku jejího života – a byla s ní i v jejích posledních minutách v Ženevě.
Volba Sisiina staršího věku pro vyprávění před kamerou není tradiční, protože filmové produkce se dosud věnovaly peripetiím mládí a rané dospělosti. Stárnutí přitom představovalo silné osobní téma i pro samotnou císařovnu, která proslula péčí o své tělo, úzkostnou starostí o vlasy, přísnými dietami i kondičním cvičením a v pozdějších letech se odmítala dát portrétovat i fotografovat, aby její mladistvá image u veřejnosti nedošla úhony.
Diktát krásy je nakonec východiskem i pro druhý celovečerní snímek s názvem Corsage, který režíruje Marie Kreutzlerová a Sisi hodlá sledovat během jejích čtyřicátých narozenin ve chvíli, kdy na ni dolehne i její věk. Navíc s cigaretou v ruce.
U dvora, ale hlavně aktivně
Zájem filmových a televizních produkcí o příběh bavorské princezny sice vychází z reálií alpských zemí, není ale ukotvený jen ve zdejší kultuře, naopak: odpovídá i dlouhodobější a širší poptávce po dramatických kostýmních sériích ze života vysoké aristokracie.
Tento trend v soudobé kinematografii odstartoval nejpozději úspěch výpravného seriálu Panství Downton od britské ITV o životě šlechty na prahu dvacátého století, trvalou pozornost si udržuje oceňovaná a dosud neuzavřená série Koruna (The Crown) mapující vládu Alžběty II., a o exkluzivní prostředí blízké dvoru či přímo dvorské se opírají i seriály Bridgertonovi a Veliká, volně inspirovaná mocenským vzestupem ruské carevny Kateřiny.
Hybatelkami děje jsou ve všech případech emancipované a aktivní ženské postavy, které se rozhodují o své vůli, třebaže jsou při tom kolikrát uvězněné v krinolínách – a jak poznamenává historička Martina Winkelhoferová, není v tomto kontextu překvapivé, že se pozornost stočila i do habsburské Vídně. V dějinách totiž podle ní není bohaté ženské látky dostatek, a když o ní jeví v takové šíři zájem platformy typu Netflix, „člověk snadno narazí na Sisi“.
Právě Netflix, který stojí i za zmiňovanou Korunou a Bridgertonovými, hodlá vlastní seriál o Alžbětě Bavorské pod názvem Císařovna (The Empress) uvést v průběhu tohoto roku. V šestidílné sérii režírované Katrin Gebbelovou a Florainem Cossenem se ústřední role ujme německá herečka Devrim Lingnauová a význam emancipované ženské hrdinky zmiňuje streamovací platforma už dnes, když sérii označuje za příležitost „vyprávět příběh císařovny Alžběty pro soudobé publikum, podle moderního obrazu žen“.
„Zlomy v jejím životě, pohádková svatba a pocit uvěznění, neustálé hledání smyslu vlastního života, to vše dělá císařovnu Sisi tak zajímavou – tak jako se bulvární plátky i dnes starají o každou krizi v královské rodině,“ glosuje soudobý zájem o Alžbětu Bavorskou pro německý týdeník Die Zeit novinář Florian Gasser.
Současně ale dodává, že snaha vytrhnout rakouskou císařovnu ze sladkobolného pojetí spojeného s Romy Schneiderovou může vyústit k nahrazení jednoho mýtu druhým. „Pohádkovou princeznu“ Sisi sice každá generace portrétuje s takovými atributy, které sama vyznává, současně je ale podle něj potřeba mít na paměti, že Alžběta Bavorská nebyla patronkou své země, pro vznikající ženské hnutí nic neudělala – a na první místo kladla vždy jen své vlastní potřeby.
