Existují klasické mýty o zákazu křivých banánů nebo okurek, ale i ty mnohem fantastičtější a absurdnější, jako o zavádění normovaného eurokondomu s předepsanou délkou 16 centimetrů. Ty nejčastěji diskutované se snaží Evropská komise sama vyvracet, už v roce 2004, krátce před vstupem Česka do společenství, tímto úkolem pověřila svého mluvčího. Navzdory tomu mnoho mýtů spojených s domnělými nařízeními „z Bruselu“ přežívá ve společnosti dál. Na konci článku si můžete v kvízu vyzkoušet jejich znalosti.
Svého času si v šíření euromýtů liboval tisk ve Velké Británii a dá se říct, že i když jich byla spousta do očí bijících – například ten, že tamní řidiči kamionů si už nebudou smět pochutnávat k snídani na sázených vejcích se slaninou, protože by jim pak mohly klouzat mastné prsty po volantu a hrozila by havárie – mezi lidmi se uchytily a často sloužily aspoň k pobavení.
V Británii byly euromýty podle očekávání vítanou „municí“ zastánců brexitu a čile probleskovaly během celé kampaně před referendem o vystoupení z EU. A jak se později ukázalo, cíl si najít dokázaly. Jedna z účastnic natáčení pořadu Question Time na BBC se totiž pár měsíců po referendu přiznala, že se na poslední chvilku rozhodla změnit své rozhodnutí a hlasovat pro odchod země z EU, když v obchodě Aldi zahlédla rovné banány – které právě podle jednoho z nejstarší mýtů měla diktovat EU. „Už mám dost těch hloupých pravidel, která přicházejí z Evropy,“ vysvětlovala tehdy za smíchu zbytku publika a k potěše diskutujících na sociálních sítích.
Ve skutečnosti unijní legislativa pouze stanovila jakostní třídy a určila kritéria, podle kterých se banány do jednotlivých tříd zařadily. Podobně rozčleněny byly i okurky. V reakci na kritiku byla pravidla členění okurek v roce 2009 zrušena a později byly významně zjednodušeny i normy pro banány. Tato standardizace však měla praktické opodstatnění – rovnějších okurek lze do standardizovaných beden naskládat více – a ušetří se tak na obalech i dopravě.
Ztráta českých jistot?
Ohledně jídla se euromýtů šíří nejvíc. Mezi zavedené patří ty o zákazu pomazánkového másla nebo českého rumu. Obě potraviny se prodávají dál, i když s lehce pozměněným názvem, aby nedošlo k matení spotřebitelů věci neznalých.
Pomazánkové máslo tak nakonec přišlo o „máslo“ a dnes se nejčastěji prodává jako „tradiční pomazánkové“. I když tento mléčný produkt máslu podobný je, nemá minimální obsah mléčného tuku 80 procent, jak vyžaduje unijní legislativa, máslem tudíž být nemůže. Proč ale může být za „máslo“ označována pomazánka z arašídů? Jednoduše nejde o mléčný produkt a legislativa o tomto typu potravin se na něj nevztahuje.
Podobně se z tuzemského rumu stal pouhý „Tuzemák“. V současnosti se tato lihovina vyrábí většinou z lihu z cukrové řepy. Podle pravidel EU ale mohou název rum nést jen produkty, jejichž základem je destilát z cukrové třtiny. Proto od roku 2003, tedy ještě před vstupem Česka do Unie, dostal tento alkoholický nápoj na základě dohody rozhodujících domácích producentů, sdružených v Unii výrobců lihu a lihovin, nové druhové označení Tuzemák.
Dlouho tradovaným českým euromýtem byly i „balené koblihy“. V zemi byl od roku 2002 zakázán prodej půleného chleba, zdobeného a jemného pečiva, koblih a suchých plodů, ale i samoobslužný prodej salátů či vajec, pokud toto zboží nebylo v obalu. Opatření ovšem nestanovila Evropská unie, ale vyhláška ministerstva zdravotnictví, která byla přísnější, než bylo v rámci pravidel EU nutné. Tato dlouhodobě kritizovaná norma přestala platit na jaře 2006.
Unijních mýtů jsou stovky, v každé zemi se tradují jiné. Na některé se už dávno zapomnělo, jiné ale mezi lidmi kolují dodnes a nepochybně jich ještě mnoho vznikne. V kvízu si můžete vyzkoušet, na které z nich si pamatujete, nebo kterým byste sami uvěřili.
