Československý pilot Imrich Gablech, který během druhé světové války létal v polském letectvu, prošel sovětskými gulagy a pak byl příslušníkem RAF ve Velké Británii, se dožil 100 let. Z rodného Slovenska přitom po vzniku Slovenského státu uletěl a byl tam proto odsouzen k trestu smrti. Gablech je jeden z posledních žijících prvorepublikových pilotů, kteří začali létat v armádě už před rokem 1939.
Imrich Gablech oslavil sté narozeniny v havlíčkobrodské nemocnici ve slavnostní uniformě. Se smíchem řekl, že se cítí jako lazar, protože nemůže chodit. Jinak mu prý ale nic nevadí. Pozdravit ho přišli taky kamarádi - stíhací pilot Emil Boček a manželka letecké legendy Aloise Šišky.
Rodilý Slovák Gablech sloužil od roku 1936 v prvorepublikové armádě a stal se pilotem. Po vyhlášení Slovenského státu uletěl spolu s dalšími třemi kolegy do Polska. Na otázku, proč to tenkrát udělal, hrdě odpovídá: „Protože jsem blbej vlastenec.“
Z Polska se poté, co ho napadlo nacistické Německo a východní část území zabral Sovětský svaz, dostal Gablech do sovětských gulagů. Tam na následky podvýživy a těžké práce zhubnul až na 40 kilogramů a dočasně oslepnul. Po napadení Sovětského svazu nacistickým Německem byl ale propuštěn a dostal se do Velké Británie.
Kvůli podlomenému zdraví ze sovětského lágru už ale nemohl létat. Stal se proto letovodem. Represím a zatčení neušel ani po roce 1948, kdy byl z vojenské služby propuštěn a dlouho nemohl najít práci.
Gablech se i po rozpadu Československa stále cítí být Čechoslovákem. „Jsem rodem Slovák, ale cítěním jsem Čechoslovák, protože jsem se řídil myšlenkami T. G. Masaryka,“ říká.
„Imrich Gablech je především živoucí legenda, s velkým srdcem, obrovským vlasteneckým cítěním, zaujetím pro správné věci,“ říká Josef Vochyán z Czech Spitfire Clubu.
Ministr obrany navrhl prezidentovi, aby Imricha Gablecha povýšil do generálské hodnosti. Stane se tak symbolicky 11. listopadu - na Den válečných veteránů.
- Generálmajor Alois Šiška (narozen 15. května 1914 v Lutopecnech u Kroměříže – zemřel 9. září 2003 v Praze) létal ve 2. světové válce v 311. československé bombardovací peruti RAF. Známý je především pro nouzové přistání s bombardérem Vickers Wellington na hladině Severního moře, na kterém on a zbytek posádky strávili v nafukovacím záchranném člunu 6 dní téměř bez vody a potravin, než byli vyplaveni na holandském pobřeží, kde byli následovně zajati německou pobřežní stráží a drženi v zajetí až do konce války. Alois Šiška je nositelem řady vyznamenání, mezi které patří i Řád Bílého lva III. třídy, in memoriam. Mimo jiné byl členem tzv. The Guinea Pig Club, spolku, který se zaměřoval na léčbu a především rehabilitaci a socializaci letců, kteří ve válce utrpěli vážná zranění s trvalými následky. V roce 2012 byl v Nizozemsku poblíž místa, kde byl člun před sedmdesáti lety vyplaven, odhalen památník posádce KX-B.
- Brig. gen. Emil Boček (narozen 25. února 1923 v Brně-Tuřanech). V roce 1939, v 16 letech, odešel tajně z domova. Dostal se do Bejrútu a zúčastnil se bojů ve Francii v létě 1940. V září 1940 byl ve Velké Británii přijat do RAF. Sloužil jako mechanik u 312. stíhací perutě. Roku 1943 byl na výcviku v Kanadě a od října 1944 sloužil jako pilot-stíhač u československé 310. stíhací perutě. Na svém kontě má 26 operačních letů. Z letectva odešel v roce 1946. Prezident Václav Klaus ho 28. října 2010 ocenil Řádem Bílého lva za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost. Dne 8. května 2014 jej prezident Miloš Zeman jmenoval brigádním generálem.
