Hrdinství československých parašutistů, kteří před 79 lety zahynuli v pravoslavném chrámu Cyrila a Metoděje, v pátek u místa jejich posledního boje připomněl pietní akt. Zúčastnili se ho politici, vojáci i zástupci spolků nebo církví. Uctít památku výsadkářů, mezi nimiž byli i Jozef Gabčík a Jan Kubiš, kteří provedli atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, přišla také veřejnost. Sedm parašutistů bojovalo se stonásobnou přesilou sedm hodin.
Pieta připomněla hrdinství československých výsadkářů, zahynuli před 79 lety
Pietu tradičně zahájily slovenská a česká hymna. Za doprovodu vojenské hudby poté položili věnce a květiny u okna krypty, ve které část parašutistů zemřela, například předseda sněmovny Radek Vondráček (ANO), ministři Lubomír Zaorálek, Jana Maláčová nebo Jakub Kulhánek (všichni ČSSD), náčelník generálního štábu Aleš Opata a zástupci Kanceláře prezidenta republiky. Pietě přihlíželi například také chrudimští výsadkáři. Proti zvyklosti z období před pandemií koronaviru se následně v chrámu nekonala mše.
„Je to jeden z nejdůležitějších okamžiků vůbec našeho odboje za druhé světové války,“ řekl Vondráček k událostem z jara 1942. Český národ má podle něj mnoho hrdinů, málo se o nich ale mluví. Ocenil, že proti loňskému roku, kdy platila přísnější protiepidemická opatření, mohlo být nyní v Resslově ulici přítomno více lidí.
Ve srovnání s předchozími lety bylo v pátek u krypty přítomno méně válečných veteránů a pamětníků, bojovníky z druhé světové války zastupoval příslušník 1. československého armádního sboru Miloslav Masopust. Podle tajemníka Československé obce legionářské Jiřího Filipa nebyli letos veteráni z druhé světové války jako diváci na akci pozváni. Důvodem bylo horké počasí i skutečnost, že válečných veteránů z druhé světové války již mnoho není.
„Jejich zdravotní stav je mnohdy tak složitý, že se už jen velmi vzácně účastní podobných akcí. Ale pochopitelně vždycky jsme rádi, když se to povede, jako se to dnes (v pátek, pozn. red.) povedlo v případě pana generála Masopusta,“ řekl Filip.
Podle náčelníka generálního štábu Aleše Opaty ani postupný odchod pamětníků druhé světové války do budoucna připomínání hrdinství výsadkářů nezmění. „Protože ta krypta je mementem historie českého státu. A to velmi silným mementem, o kterém občané České republiky vědí podstatně více věcí než třeba o dukelské operaci,“ poznamenal. „Je to obrovská ztráta, že ti lidé odcházejí, je to sice realita života, ale myslím, že se ten jejich odkaz bude posunovat dál,“ dodal.
Vyzdvihl, kolik vojáků, kteří nebyli oficiálně pozváni, přišlo na základě vlastního rozhodnutí své předchůdce uctít. „Každá země potřebuje své hrdiny, protože svoboda není zadarmo, ta se nedá nikdy koupit, za tu se musí čas od času bojovat, a to nejenom na politické úrovni,“ doplnil Opata.
Během heydrichiády zemřely tisíce lidí
V kostele a kryptě před 79 lety zemřeli kromě Kubiše a Gabčíka také Adolf Opálka, Josef Valčík, Jan Hrubý, Josef Bublík a Jaroslav Švarc. Část z nich padla při obraně v chrámu, část zemřela v kryptě. Nejen jejich památku od roku 1995 připomíná přímo v cyrilometodějském chrámu umístěný Národní památník hrdinů heydrichiády. Podle badatele a publicisty Jiřího Padevěta celkem během heydrichiády zemřely tisíce lidí.
Atentát na zastupujícího říšského protektora provedli parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš, kteří 27. května 1942 v Praze zaútočili na Heydrichovo auto. Spoluautorovi takzvaného konečného řešení židovské otázky se osudnou stala silnice pod Vychovatelnou v Libni, kudy téměř každý den projížděl. V ostré zatáčce nedaleko Bulovky musel protektorův vůz zpomalit a stal se snadným terčem.
Nejprve se Gabčík pokusil vystřelit ze samopalu, v hlavni se mu ale vzpříčil náboj. V záloze byl Kubiš, který na vůz hodil bombu. Netrefil se sice do vozu, bomba vybuchla před pravým zadním kolem, úlomky ale Heydricha vážně zranily. Heydrich útok přežil, ale nečistoty zanesené do ran vedly k sepsi. Zemřel o pár dní později, 4. června.
Hromadné razie
Padevět připomněl, že v Praze bezprostředně po útoku začal výjimečný stav a spolu s ním i hromadné razie. „Velkých razií bylo několik a v rámci nich byly zatčeny stovky lidí,“ sdělil. Večer po atentátu se pak výjimečný stav začal týkat i celého protektorátu. Začaly také popravy odbojářů nebo lidí s nimi spojenými.
Přestože nacisté vypsali na dopadení parašutistů několikamilionovou odměnu, z celkem asi 400 spolupracovníků je nikdo nezradil. Propaganda v novinách naznačovala, že s nimi Češi hojně spolupracují, nebyla to ale pravda.
„První odměnu vyhlásil Karl Hermann Frank. Byla deset milionů protektorátních korun, což byly na tehdejší dobu velmi nepředstavitelné peníze. O den či dva později se přidala protektorátní vláda, která nabídla také deset milionů korun,“ vyčíslil Padevět. Oznamovatelům navíc byla nabízena i beztrestnost.
Studio ČT24: Výročí dopadení výsadkářů v kryptě kostela (zdroj: ČT24)
„Nacisté především vyhlásili to, co je asi nejpříšernější na tomto období, že pokud bude zatčen někdo, kdo podporoval parašutisty, tak bude zastřelen s celou svou rodinou,“ uvedl.
Klíčové bylo pro gestapo až udání jiného výsadkáře – Karla Čurdy. „Udal všechny podporovatele, o kterých věděl, ale nevěděl, kde jsou parašutisté v tu chvíli ukryti,“ řekl Padevět. Pohnutky Čurdy nejsou dodnes objasněny.
Na pražské gestapo přišel 16. června 1942. Bez jeho přiznání neměli nacisté ani 19. den po útoku dostatek informací pro dopadení výsadkářů. „Údaje Čurdovy byly pro vypátrání pachatelů rozhodující. (…) Nám se nikdy nepodařilo při vlastních akcích pachatele vypátrati,“ uvedl v poválečné výpovědi v listopadu 1945 úředník pražského gestapa Heinz Jantur.