Praha – V posledním díle série Občan zblízka se zaměříme na náhradu škody. Nový zákoník totiž slibuje lepší postavení pro ty, kterým někdo něco zničí nebo poškodí. Zmíníme také druhý nejčastější smluvní typ – smlouvu o dílo.
Smlouva o dílo
„Zhotovitel se zaváže, že na svůj náklad a nebezpečí provede pro objednatele dílo. Ten se zase zavazuje, že dílo převezme a zaplatí cenu.“ Nový občanský zákoník kopíruje úpravu současného obchodního zákoníku, a tak se zejména podnikatelé nemusí obávat překvapivých změn. Podstatné také je, že je možné se u drtivé většiny ustanovení odchýlit od zákonné úpravy a smlouvu si upravit po svém. Častým problémem je určení, co je ještě smlouva o dílo, a co už kupní smlouva.
Příklad: Za kupní smlouvu se považuje smlouva o dodání spotřebního zboží, které je nutné sestavit nebo vytvořit (například nábytek v krabici); smlouva o dodání věci, která má být teprve vyrobena (když zhotovitel pracuje s vlastním materiálem).
Dílo je typicky údržba, oprava nebo úprava věci (či stavby). Samotná úprava smlouvy o dílo se dělí na obecná ustanovení, kam spadá většina případů (třeba návštěva kadeřníka, objednání si instalatéra), ustanovení o stavbě a díla s nehmotným výsledkem. Nově totiž nemusí být „výsledek“ hmotně zachycen, a tak se za dílo považuje třeba i striptýz.
Novinkou je mnohem benevolentnější pohled na cenu, kterou si dokonce vůbec nemusíte sjednat. Může být také stanovena například odkazem na rozpočet nebo odhadem.
Pozor si dejte u převzetí díla, pokud tak učiníte „bez výhrad“, soud vám zjevné vady nepřizná. Zjevnou vadou přitom může být třeba chybějící schodiště do prvního patra.
Jak jsme popsali výše, zákoník zmiňuje speciální úpravu stavby jako předmětu díla. Objednatel nově nemá právo odmítnout převzetí stavby pro drobné vady, které nebrání v užívání stavby (například prasklé dlaždičky v koupelně). Dnes kvůli takovým banalitám dílo nemusí být převzato. Nový zákoník tak chrání dodavatele. Pokud jde o skryté vady, ty pak bude možné namítat pět let po převzetí stavby.
Náhrada újmy
Namísto náhrady škody si musíme od nového roku zvyknout na pojem „náhrada újmy“. Ta sjednocuje úpravu v současném občanském i obchodním zákoníku. Újma zahrnuje jak složku materiální (typicky škoda, jako rozbitá věc), tak nemateriální (třeba poškození cti). Nově se rozlišuje, zda újma vznikla porušením dobrých mravů, smlouvy nebo zákona.
- Porušení zákona: klasická odpovědnost za škodu, kde je nutné zavinění (tzn. způsobili jsme vznik újmy buď úmyslně, nebo z nedbalosti)
- Porušení smluvní povinnosti: zavinění se nevyžaduje, jedná se tedy o objektivní odpovědnost (bez ohledu, zda za to můžeme, nebo ne, budeme odpovědni). Zákoník zde ale popisuje takzvané liberační důvody, případy, kdy odpovědni nebudeme (zejména když nám ve splnění povinnosti zabránila mimořádná překážka – typicky živelní pohroma)
- Porušení dobrých mravů: musí být úmyslné (tedy nestačí jen způsobení újmy z nedbalosti)
Dnes je velmi široká obecná prevence („každý je povinen vždy předcházet škodám…“). To s sebou přináší mnohem častější povinnost k náhradě škody. Nový zákoník požaduje, aby se to posuzovalo z hlediska konkrétních okolností případu a zvyklostí života. Je na soudech, jak si daná ustanovení po Novém roce vyloží.
Podle nového zákoníku se u majetkové újmy hradí plná cena, a to skutečná škoda i ušlý zisk. Primárně se hradí obnovením v předešlý stav (rozbijete někomu kolo, a tak ho necháte opravit). Až potom (když to nejde) přichází na řadu náhrada v penězích. O to může poškozený požádat namísto obnovení rovnou. Podle zákoníku je potřeba zohlednit, kolik opravdu stála obnova zničené věci, i kdyby to třeba znamenalo zaplatit věc novou.
Příklad: Pokud někdo jinému poškodí vozidlo, se kterým dotyčný podniká, uhradí mu nejenom náklady na jeho opravu, ale i ztrátu na zisku, o který v důsledku nepojízdnosti vozidla přišel.
Nově v případě, že škoda bude způsobena ze svévole nebo škodolibosti, třeba když nám soused ze závisti poškodí vzácnou sochu na zahradě, nahradí nejenom její nominální hodnotu, ale také cenu zvláštní obliby, kterou pro nás věc měla.
Nemajetková újma, která neznamená přímou ztrátu na majetku (třeba zásah do osobních práv - zdraví, cti, soukromí osoby) se hradí takzvaným zadostiučiněním. Primární tu je morální satisfakce (omluva, uveřejnění soudního výroku, odvolání urážky). Pokud to nestačí, přichází opět na řadu peníze. Náhradu mohou požadovat také příbuzní poškozeného.
Příklad: Pokud noviny zveřejní na titulní straně lživé informace způsobilé přivodit dotčené osobě nemajetkovou újmu, neměla by být zadostiučiněním pouhá omluva na posledních stranách novin, nýbrž kupříkladu omluva zveřejněná též na titulní straně.
Soud může náhradu škodu snížit (kromě situace, kdy ji způsobil odborník). Náhradu musí typicky hradit ten, kdo způsobil škodu. Ustanovení o náhradě škody jsou rozsáhlá. Zákoník nově upravuje třeba snazší cestu k vymáhání odškodnění od nemocnic za chyby lékařů. Mezi další novinky patří například náhrada škody způsobené zvířetem, osobou s nebezpečnými vlastnostmi a způsobená informací nebo radou.
Pokud máte k tomuto tématu jakýkoliv dotaz, pošlete nám ho do Poradny.
