Praha – Chcete podnikat na vlastní pěst a ještě vám nebylo 17 let? Nebo si přejete zajistit na stáří, až vám nebude sloužit hlava a soud vás prohlásí nesvéprávnými? Žádný problém. Obojí umožní nový občanský zákoník. Ve druhém díle OBČANA ZBLÍZKA probereme také nezvěstnost a podíváme se na pojem emancipace z pohledu práva.
Nový zákoník se vrací k pojmu svéprávnost, který vyjadřuje, že člověk je osobou „svého práva“, tedy schopnou samostatně jednat a rozhodovat o svém osudu. Plné svéprávnosti nabýváme zletilostí v 18 letech – stejně jako dosud.
Nicméně dřívější zletilost bude kromě sňatku nově možná od 16 let kvůli takzvané emancipaci. „Soud nezletilému přizná svéprávnost, pokud dosáhl šestnácti let, pokud je kromě jiného osvědčena jeho schopnost se živit a obstarat si své záležitosti,“ stojí v zákoníku. Touto novinkou se otevírají dveře „dospělosti“ mladým lidem, kteří se o sebe starají sami a nepotřebují zákonného zástupce. Jejich práva tak rázem budou rozšířena – budou si moci koupit byt, spravovat vlastní majetek, vzít si půjčku v bance.
Speciálně na mladé podnikatele občanský zákoník myslí ještě víc. Založit firmu a starat se o své obchodní záležitosti budou moci nově i podnikavci mladší osmnácti let. Bude to možné se souhlasem k jednání od zákonného zástupce a také se souhlasem soudu. Například tedy otec dá písemný souhlas s podnikáním svého nezletilého potomka, následně věc stvrdí soudce a mladík může jít žádat o úvěr do banky. Spodní věkovou hranici zákoník explicitně nestanovuje, a tak je možné, že se dočkáme souhlasu soudu s byznysem mimořádně činorodého patnáctiletého či čtrnáctiletého dorostence.
Péče o duševně nemocné
Nový zákoník zavádí tři úrovně péče o duševně postižené – tedy ty, kteří nejsou plně svéprávní. Tato revoluční změna ukončí současný trend, kdy jsou lidé zbaveni pro intelektuální nedostatečnost způsobilosti k právním úkonům – to už možné nebude. Lidé, kteří jsou tedy dnes zbaveni způsobilosti, budou muset osobně k soudu, aby jim nově „omezil“, co mohou a co ne – tedy aby jim soud v nejhorším případě svéprávnost jen omezil.
Revolučnost spočívá v tom, že pokud vám dnes diagnostikují Alzheimerovu chorobu, můžete jen nečinně čekat na to, až postupně ztratíte povědomí o světě a bude vám soudem ustanoven opatrovník. Na jeho výběru se ale nebudete podílet, protože už budete dementní. Krutá je aktuální realita v tom, že přes sto tisíc lidí s touto nemocí ví, že nebudou mít žádný vliv na rozhodování o svém životě, až je soud prohlásí za nesvéprávné.
Nový občanský zákoník proto zavádí institut předběžného prohlášení. Ten umožní lidem v očekávání či obavě z vlastní mentální nezpůsobilosti například zajistit si, že dožijí ve svém domku. Dnes by je totiž jejich děti, jako opatrovníci, mohli jednoduše přesunout do ústavu. Bude také nově možné si už předem vybrat, koho chceme za opatrovníka. O následujících fázích – s postupem nemoci – rozhoduje soud.
- Nejprve se objevuje první úroveň – tou je nápomoc při rozhodování. Duševní porucha vám způsobuje obtíže a buď zůstanete plně svéprávní, nebo už jste částečně omezeni. Kvůli obtížím ale potřebujete pomoc. Můžete tak uzavřít smlouvu o nápomoci, v níž si zajistíte lidově řečeno osobního rádce. Ten vám bude radit a bude s vámi absolvovat právní jednání – třeba uzavření nájmu.
- Druhým stupněm je zastoupení členem domácnosti. Nacházíte se ve fázi, kdy už potřebujete opatrovníka, ale ještě vám nebyl ustanoven – sami si již důležité věci nevyřídíte. Zastoupení se vztahuje na obvyklé záležitosti, jak to odpovídá životním poměrům zastoupeného. Takovou dohodu zástupce a zastoupeného musí posoudit a schválit soud.
- Třetí stupeň je už omezení svéprávnosti, kdy je dotyčnému ustanoven opatrovník. Soud musí daného člověka nejprve vidět a vzít do úvahy rozsah a stupeň jeho neschopnosti právně jednat. Svéprávnost pak lze omezit pouze na tři roky, poté musí soud znovu případ přezkoumat.
Opatrovnictví jako takové se zásadně nemění. Typicky tak opatrovník bude spravovat majetek a závazky opatrovaného. Pokud ale soud například určí, že to člověk s omezenou svéprávností zvládne sám do určité částky, třeba koupit si televizi do deseti tisíc, opatrovník je třeba až při vyšších hodnotách.
Nezvěstnost
Dalším institutem, který nově zavádí občanský zákoník, je nezvěstnost. Do této chvíle se skutečnost, že se někdo ztratil, řešila pouze prohlášením za mrtvého a to vyžadovalo buď důkaz smrti, nebo vysokou pravděpodobnost, že dotyčný již nežije.
Nově stačí, že osoba, která na tom má právní zájem – manželka, společník ve firmě, zaměstnavatel – podá návrh na prohlášení za nezvěstného. Přesná lhůta, jaká musí uplynout od nahlášení pohřešovaného k prohlášení za nezvěstného, stanovena není. Soud posoudí konkrétní okolnosti a následně rozhodne.
Touto novinkou se mnohem rychleji vyřeší situace, kdy je k nějakému jednání potřebný projev vůle osoby, která zmizela – například když si chce vzít manželka hypotéku na dům, který je ve společném jmění se zmizelým manželem. Stejně tak mohou společníci na valné hromadě rozhodovat bez ohledu na nezvěstnost dané osoby.
Nový zákoník myslí i na změnu pohlaví, a tak se poprvé v moderní historii do našeho občanského zákoníku tento pojem dostává. Taková změna nemá vliv na osobní stav nebo majetkové poměry. Zaniká ale kvůli ní manželství nebo registrované partnerství.
Věci
Širší bude od 1. ledna pojetí věci. Nový zákoník konečně uznává pojem věcí nehmotných (což je třeba právo nebo pohledávka), ale pro praxi nejvýznamnější zůstává i nadále rozdělení na věci movité a nemovité. Nejvýraznější novinkou v oblasti nemovitostí je návrat k zásadě, že "povrch ustupuje půdě". Součástí pozemku bude tedy automaticky prostor nad i pod povrchem a stavby zřízené na pozemku – takže stavba a pozemek nebudou z právního pohledu dvě věci, ale bude to jedna nemovitá věc.
Medializované téma je také to, že nově "zvíře není věc", což bude znamenat v praxi například to, že za odcizení domácího mazlíčka bude moci jeho majitel při dopadení zloděje požadovat odškodné za citovou újmu.
Přelom v posuzování právního jednání
Obrovský dosah bude mít téma právních skutečností – a to konkrétně právního jednání. Tento pojem nahrazuje původní „právní úkon“ a rozšiřuje ho. Nově je stanoveno černou na bílé, že právní jednání vyvolá nejenom následky, které jsou v něm výslovně stanoveny nebo plynou ze zákona, ale následky plynoucí z dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.
Dvě společnosti dlouhodobě uzavírají smlouvy se stejným obsahem. Jedna společnost ale náhle vypustí vedlejší ujednání bez toho, aniž by o tom druhou stranu informovala, a jednatel druhé strany smlouvu automaticky podepíše (tak, jak byl dodnes zvyklý, protože smlouvy byly vždy stejné). Protože ono „náhlé vypuštění“ vedlejšího ujednání odporuje zavedené praxi stran, posoudí se smlouva dle nového občanského zákoníku tak, jako by dané ustanovení ve smlouvě bylo.
Zásadní změnou v oblasti právních jednání však bude otázka posuzování jejich platnosti. Dnes mají právníci pré, pokud chtějí svého klienta „vyvázat“ ze smlouvy. Stačí jim najít formální chybu ve smlouvě a soud automaticky pokládá takovou smlouvu za neplatnou. Ba co víc, soud zkoumá vady právního úkonu z úřední povinnosti, a tak mnohdy prohlásí smlouvu za neplatnou, i když na tom neměla zájem ani jedna ze smluvních stran.
Nyní dochází k otočce o sto osmdesát stupňů – na právní jednání je třeba pohlížet spíše jako na platné. Jednak to zákoník říká obecně, jednak to upravuje v řadě konkrétních ustanovení. Obecným principem bude relativní neplatnost – tedy že i naše „neperfektní“ úkony bude zákon považovat za platné a budou vyvolávat právní následky. A to až do té doby, než se druhá strana neplatnosti dovolá.
S tím souvisí menší nároky zákoníku na určitost a úplnost smlouvy, pokud jde o její náležitosti. Například řada úkonů, které jste dnes museli mít písemně, tuto povinnou náležitost ztratí – například u sjednání smluvní pokuty. Nedostatek formy či určitosti půjde dodatečně napravit. Je to velmi významný krok k rozvolnění formalismu v právu. Příkladem může být, že když smluvní strany zapomenou úředně ověřit podpisy pod smlouvou o převodu obchodního podílu v s. r. o., nebude to konec platnosti smlouvy. Stačí, když ověření doplní do pěti let od podpisu.
Jen jedno promlčení
Poslední bod obecné části se týká změn v promlčení. Obecné promlčecí lhůty jsou dnes dvě: podle režimu občanského a obchodního práva. Od ledna se můžeme spoléhat jen na jednu obecnou promlčecí lhůtu – tři roky.
Přínosné je to zejména pro ty, kteří by dnes složitě zkoumali, čím se jejich vztahy vlastně řídí. Zákoník navíc nově umožní sjednat si promlčecí lhůtu kratší nebo delší, přesto nejméně 1 rok a nejdéle 15 let. Podmínkou je, aby to nebylo v neprospěch slabší strany.
Dalším velkým tématem série OBČAN ZBLÍZKA, ve čtvrtek 17. 10, bude rodinné právo. Pokud máte k tomuto tématu jakékoliv dotazy, pošlete nám ho do Poradny.
