Praha – Výuka moderních dějin Československa na školách naráží na stále vlídnější vzpomínky rodičů dnešních dětí na život v 70. a 80. letech. Děti si tedy do výuky přinášejí zprostředkovanou nostalgii, která se pak dostává do rozporu se školním výkladem dějin. Právě tímto rozporem se zabývá konference Škola versus paměť, kterou pořádá Ústav pro studium totalitních režimů. Podrobný přehled témat najdete zde.
„Tuto disproporci jsme zaznamenali také u učitelů. I oni jsou rodiče a ta pamětnická perspektiva se u nich může s onou učitelskou nějakým způsobem střetávat. Právě tato poptávka zezdola, když to tak řeknu, nás vedla k zaměření konference,“ zmínil pro ČT jeden z jejích organizátorů Čeněk Pýcha.
Poukázal na obecně rozšířenou idealizaci posledních desetiletí komunistické éry a nostalgii při vzpomínání na tuto dobu. „Ta pak konfiguruje historickou realitu… I populární kultura a televizní vysílání jsou dokladem nostalgicky nabitého vzpomínání a je po něm poptávka,“ poukázal na roli médií. Té se věnuje jeden celý blok konference, v jejímž rámci se řada českých i zahraničních odborníků věnuje zdrojům, které formují paměť.
Podle historika se s nostalgií po starých časech vypořádávají i další středoevropské země z bývalého Východního bloku. Dokonce u sousedů z bývalého východního Německa se zrodil pojem ostalgie, který označuje stesk po některých aspektech života v bývalé NDR. Výraz vznikl jako složenina německých slov Osten (východ) a Nostalgie (nostalgie). Postupně se jeho použití rozšířilo i na další země bývalého Východního bloku, zejména Polsko.
„Zajímavé je podívat se do pluralitních a multietnických zemí, kde se současná paměť nestřetává s minulostí, ale koexistuje tu více pamětí vedle sebe,“ dodal historik k programu konference, na které třeba k tématu paměti a historie vystoupí i několik britských či kanadských odborníků.
V českém prostředí můžeme za projevy nostalgie po bývalém režimu považovat například oblíbené reprízování normalizačních seriálů (Třicet případů majora Zemana, Žena za pultem). Patří sem ale i nová filmová a seriálová tvroba – mezi nejznámější příklady lze zařadit snímky Jana Hřebejka Pupendo a Pelíšky, ze seriálů pak Vyprávěj České televize.
(zdroj: Wikipedie)
