Praha – Snad každý ví, že v listopadu přijíždí svatý Martin na bílém koni. Okolo dnů jeho svátku by podle pranostik totiž mělo začít sněžit. Již v minulosti čekali hospodáři i děti na první sníh, hospodyně pekly posvícenskou martinskou husu a rohlíky. Svatomartinský den měl zkrátka v Čechách bohatou tradici. Zatímco čeledí sjednaná služba dostávala mzdu a hledala nového hospodáře, uzavíraly se v tento den také důležité smlouvy. Třeba mezi obcí a obecním pastýřem. Konaly se dobytčí či výroční trhy, na mnoha místech i poutě, hojně se pořádala martinská posvícení. Tradici, zvláště ve vinařských oblastech, neb je Martin také patronem vinařů, má v tento den také slavnost nového vína.
Není známo, ve který den se sv. Martin z Tours narodil. Podle legend tomu bylo roku 316 v uherské Sabarii (dnes Szombathely v Maďarsku). Na přání otce se stal důstojníkem římského jezdectva v Galii. Jeden večer se ale změnil jeho život, podělil se totiž se žebrákem o svůj plášť, který rozťal mečem. V noci se mu pak ve snu zjevil Kristus přioděný darovanou polovinou pláště. Martin opustil armádu, nechal se pokřtít a stal se poustevníkem. V té době se začaly při Martinových modlitbách dít zázraky a pověsti o tom se rychle rozšířily. Když ve městě Tours zemřel biskup Libor, místní duchovní se na Martina obrátili s žádostí, aby převzal post biskupa. Martin se jejich přání vzpouzel, dokonce se prý před vyslanci schoval do husince mezi hejno hus. Ty jej však svým silným kejháním prozradily. Nakonec byl udolán slovy i činy a slavnostně vysvěcen za biskupa v Tours.
Martin byl vysvěcen na biskupa z Tours
Zvláštností Martinova biskupského působení bylo, že kromě svých obvyklých povinností chodil jako misionář za venkovským obyvatelstvem. Později ho povolal Hilarius, biskup v Poitiers, a Martin si na jeho radu postavil v blízkém Ligugé poustevnu. Ta se rozrostla v první řeholní komunitu - klášter Marmoutier, který se později stal sídlem misionářů. V roce 371 byl pak Martin vysvěcen na biskupa v Tours a diecézi pak přivedl k nebývalému rozkvětu. Zaváděl do života novinky, jež měly pro křesťanství a jeho rozvoj velký význam. Bylo to například zakládání venkovských farností a zvyk tyto diecéze navštěvovat. Martin každý rok navštívil všechny farnosti biskupstva. Cestoval na oslíkovi, lodí nebo pěšky. Ve farnostech přebýval a spával v sakristii v kostele. Vždy ho doprovázelo několik mnichů a kleriků.
Martin byl nazýván biskupem chudých. U jeho pohřbu se sešly davy lidí, mezi nimi asi dva tisíce mnichů. K atributům svatého Martina patří žebrák, plášť, malomocný, kůň a husa. Stal se patronem vojáků, jezdců, kovářů, tkalců, krejčích, vinařů, pastýřů, hostinských, cestujících, chudáků a žebráků, zajatců, abstinentů, domácích zvířat a hus. Životopisci připisují Martinovi zázraky, kterými uzdravoval posedlé zlým duchem, malomocné a dokonce i křísil mrtvé. Zastával se nespravedlivě vězněných a odsouzených lidí. Skutečností je, že nebránil násilnému boření pohanských oltářů, ale spolu s papežem sv. Siriciem a sv. Ambrožem se postavil proti rozsudkům smrti za údajné čarodějnictví.
Dožil se požehnaných osmdesáti let a zemřel 8. listopadu roku 397 při pastorizační návštěvě na venkovské farnosti v Cannes. Jeho tělo se převezlo po řece Loire do Tours, pochován byl do jednoduchého hrobu mezi ostatní věřící tak, jak si to sám přál. Později byla nad jeho hrobem postavena a jemu zasvěcena bazilika. Svatý Martin Tourský patří mezi světce, jejichž památka se rozšířila po celém světě. Vykonal totiž mnoho nejen jako doručitel osvícení, ale pro křesťanskou kulturu znamená jednu z největších postav středověké misie.
