Koupit dítěti chytrý telefon, či nikoliv? A v kolika letech nejdříve? To je dilema, které se s příchodem Vánoc řeší v nejedné domácnosti. Přístup těch nejmladších k těmto přístrojům se snaží změnit iniciativa Dětství bez mobilu, která zveřejnila na začátku prosince výzvu Odložme smartphony. Na tom, kdy pořídit chytrý telefon a jestli například plošně omezit sociální sítě, se ale často neshodují ani odborníci.
Zmíněnou nedávnou výzvu iniciativy Dětství bez mobilu podpořila i řada známých osobností. Jejím cílem je podle autorů přinést i do Česka myšlenku, že pro zdravý psychický a fyzický vývoj dětí není nutný chytrý telefon a že vstup ratolestí do digitálního světa je potřeba více promyslet.
„Víme, že to není úplně populární názor ani lehké rozhodnutí. K nákupu chytrého mobilu nás nutí reklamy, tlak vyvíjí kvůli komunikaci i školy, kroužky, ale i další rodiče kolem nás,“ vysvětluje Lýdie Kárníková z Dětství bez mobilu s tím, že za nákupem chytrého telefonu často stojí i vlastní strach rodičů, kteří chtějí vědět, kde se jejich děti nacházejí.
Hynek Trojánek z Dětství bez mobilu také podotkl, že jej znepokojuje pohled na čím dál tím mladší děti sehnuté nad telefony. „To je vidět všude, hlavně jsme si toho ale všimli při nástupu našich starších dětí do školy. V rámci iniciativy hodně sledujeme dění v zahraničí a v posledních letech si nešlo nevšimnout propastného rozdílu mezi diskusí, která se vede v zahraničí, a diskusí, která se vede, či spíše nevede u nás,“ míní Trojánek.
Hlavní zodpovědnost je podle něj na rodičích. „To je ale problém – tvůrci sociálních sítí a návykových algoritmů využívají armády psychologů, právníků a programátorů, abychom jejich nástroje používali co nejvíce. Rodiče tak zkrátka nutně tahají za kratší konec,“ uvedl s tím, že by si přál, aby stávající legislativa byla účinná a vedla k tomu, že „smartphony nebudou napěchované pro děti rizikovými nástroji“, ale zatím tomu tak podle něj není.
V reakci na iniciativu se objevují i protinázory, že se dítě bez chytrého telefonu nebude orientovat v současném světě, či že nabádat ostatní rodiče, jak a kdy mají dětem pořizovat chytrý telefon, je přílišný zásah do svobody. „Hodně záleží na tom, v jaké situaci kdo je a jak má staré děti,“ míní.
Aktuální výzva podle něj míří na rodiče dětí, které ještě chytré telefony nemají, ale už se třeba setkávají s různými tlaky – z okolí, od spolužáků, ale někdy i z kroužků. „Nebo mají úplně malé děti a chtějí mít v budoucnu možnost se rozhodnout. To je pro nás naopak svoboda, kterou bychom chtěli po vzoru zahraničních iniciativ vytvořit i v Česku,“ podotýká.
Děti se smartphony ale „nehází přes palubu“. „V Česku funguje řada skvělých organizací, které se zabývají prevencí rizik a digitální výchovou, smartphone může být od určitého věku někdy dobrý nástroj,“ dodává.
Zahraniční inspirace
Tuzemská iniciativa se inspiruje hnutím Smartphone Free Childhood, které v Británii podpořilo 162 tisíc lidí a téměř čtrnáct tisíc britských škol. „Chytré telefony zásadně změnily dětství. Ne proto, že by to kdokoli z nás chtěl pro své děti. Jen proto, že se až doposud zdálo, že zvolit jinou cestu není možné,“ píší autoři iniciativy.
V Británii i v Česku se k iniciativě připojila řada známých osobností. Na rizika spojená s používáním chytrého telefonu u dětí mladších 12 let upozorňuje i nová studie Americké pediatrické akademie, která zastřešuje přes 67 tisíc odborníků. Práce zahrnující více než deset tisíc amerických dospívajících zjistila, že děti, které vlastní chytrý telefon před 12. rokem věku, mají ve srovnání s vrstevníky, kteří smartphony nemají, zvýšené riziko deprese, obezity a nedostatku spánku.
„Naše zjištění naznačují, že bychom měli chytré telefony vnímat jako významný faktor pro zdraví dospívajících. A k rozhodnutí dát dítěti telefon (je třeba) přistupovat s opatrností a zvažovat potenciální dopady na jeho život a zdraví,“ uvedl pro The Independent dětský psychiatr a jeden ze spoluautorů studie Ran Barzilay.
Zdravá rovnováha
Upozornil však, že důležitá je „zdravá rovnováha“. Podle něj se totiž ukazuje, že smartphony dětem pomáhají se socializací a jsou důležitými nástroji v nouzových situacích. „Netvrdíme, že chytré telefony škodí zdraví všech dospívajících; spíše se zasazujeme o důkladné zvážení zdravotních dopadů a vyvážení pozitivních i negativních důsledků,“ vysvětlil Barzilay.
Patří mezi ně stanovení jasných podmínek používání předtím, než dítě telefon dostane, stanovení pravidel pro používání přístroje v ložnici, při večeři a během domácích úkolů a úprava nastavení soukromí a obsahu.
Některé státy se pomocí osvětových kampaní snaží vzdělávat rodiče o dopadech používání mobilních technologií dětmi i mimo školy. Klíčový vliv mají dle odborníků právě rodiče, kteří by měli dětem nastavovat pravidla.
Kateřina Lukavská z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty UK a VFN nedávno v podcastu Vinohradská 12 také zmínila, že je třeba děti upozorňovat, aby se snažily si všímat samy sebe a toho, co v digitálním světě dělají a jak na ně působí. „Jak se potom třeba cítí, když to přeženou, jestli jsou unavené a podobně. Takže je potřeba je k tomu systematicky vést a myslím, že nikdo v tuhle chvíli neví, od jakého věku jsou děti tohoto schopny,“ podotkla.
Zmínila, že nejefektivnějším způsobem, jak rozvíjet sebekontrolu a zároveň všímavost, jsou jasně nastavená pravidla, která se mladí učí dodržovat. „Tím i posiluje svoje sebeřízení. Zároveň, když rodič potomka vede k téhle všímavosti – co mu to dělá, kdy je to pro něj dobré, a kdy už mu to naopak škodí – tak to je značka ideál. Pak to určitě zvládne i dítě mladší třinácti let. Ale potřebuje správné vedení,“ podotkla a dodala, že by nyní rodičům věřila.
„Vnímám třeba velký posun v tom, že teď už máme mnohem lepší představu, co je pro vedení ke zdravému vztahu k digitálnímu světu důležité. Což je věc, kterou jsme ještě donedávna úplně nedokázali rodičům zprostředkovat. Teď už to ale umíme a troufnu si říct, že to rodičům i čím dál lépe komunikujeme,“ uvedla.
Poslanci Evropského parlamentu navíc na konci listopadu vyzvali k výraznému zvýšení ochrany nezletilých na internetu – včetně zákazu vstupu na sociální sítě pro osoby mladší 16 let. Legislativně nezávazná zpráva kromě zavedení věkové hranice 16 let pro využívání sociálních sítí, platforem pro sdílení videí či společníků s umělou inteligencí (AI) vyzývá také k zákazu nejnebezpečnějších návykových praktik na internetu u mladistvých. Jde například o nekonečné scrollování, automatické přehrávání obsahu, systémy odměňování či škodlivé praktiky s prvky hazardních her.
Problémové hraní her
Aktuální data ukazují, že například problémové hraní her a užívání sociálních sítí vykazuje asi osm procent dětí ve věku 11 až 15 let a že asi třetina šestnáctiletých tráví na sociálních sítích více než čtyři hodiny (denně), uvedla také na konferenci Digitální dětství a dospívání: Výzvy a odpovědi pro rodiče i odborníky ředitelka odboru protidrogové politiky úřadu vlády Lucia Kiššová. Příznaky závislosti na digitálních médiích má podle Lukavské každé desáté dítě ve věku 11 až 14 let.
Závislost na digitálních médiích se projevuje například nadměrným časem stráveným na sociálních sítích, hraním her či on-line nakupováním – a to i přes negativní důsledky na osobní a pracovní život. Stát dluží podle Kiššové veřejnosti informování o závislostech a o těch digitálních zejména. Nabídnout rodičům i odborníkům prakticky využitelné informace, které jim pomohou lépe se orientovat v používání digitálních technologií, je například cílem projektu digirozhledna.cz.
Portál by měl rodičům také pomoci nastavovat dětem zdravé hranice v užívání digitálních technologií a podporovat je při rozvíjení udržitelných návyků. Vznikl pod vedením odborníků z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice (1. LF UK a VFN). Zájemci podle Romana Gabrhelíka z Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN najdou na webu základní informace o digitálních technologiích. Zároveň mohou rodiče využít diginavigátor, tedy mobilní aplikaci, která jim může poskytnout praktický návod, co dělat každý den. Podle Kiššové je důležité, aby rodiče dětem ukázali, jak správně zacházet s moderními technologiemi a jak si osvojit správné návyky.
O rodičovském přístupu hovoří i autoři apelu Odložme smartphony, protože výzva nemíří jen k odložení nákupu smartphonu dětem, ale i k častějšímu odkládání chytrého telefonu z ruky. „Nedílnou součástí problému totiž je, že dětem jdou nejvíce příkladem rodiče – i oni by tedy měli zkusit nahlédnout, jakým způsobem a jak často chytrý telefon používají,“ uvádí autoři projektu.
Základem zdravého přístupu k této problematice je i podle psycholožky Radky Kůřilové vědomé používání, a to i u dospělých, kteří jsou vzorem. „Uvědomovat si – pokud se s někým bavím, mám v ruce telefon, nebo jej odkládám? Zapomínám se a občas ten telefon vezmu do ruky?“ uvedla v rozhovoru pro Národní pedagogický institut.
I podle ní odpověď na to, v jakém věku má dítě začít používat mobilní telefon či tablet, neexistuje. „Klidně bych jim telefon dala později, ale hodně záleží na tom, jak to dítě potřebuje. Může třeba už v první třídě jezdit na kroužky a vy ho potřebujete jen zkontrolovat, jestli opravdu dojelo tam, kam mělo,“ podotkla Kůřilová s tím, že i samotné dítě může být úzkostnější, takže může mít telefon i dříve – aby se mohlo s rodiči ujistit, že je vše v pořádku.
„Podle mě chytrý telefon děti nepotřebují do páté třídy, na druhém stupni už jej využívají více,“ dodala s tím, že záleží, zda smartphone, tablet či počítač používají také rodiče. „Pokud pak vidí používat rodiče, tak proč by to nemělo mít také to dítě?“ zamyslela se. Zmínila, že menší děti hodně hrají hry a sledují Youtube, kde jsou pohádky. U těch starších jde od páté či šesté třídy výrazněji o sociální sítě či hry. Dodala, že chytré telefony nejsou jen zlo a nejde je pouze odsoudit.
„Je potřeba vidět i pozitivní stránky, které to rozhodně má. Není to tak jen podle mě, ale i podle různých výzkumů. Hry dodávají dětem, dospívajícím i dospělým pocit autonomie – že dokážu sama něco zvládnout, pocit kompetence. To se posiluje zejména v mladším věku, kdy děti z pochopitelných důvodů nemají tolik možností něco ovládat a řídit,“ uvedla s tím, že ale vždy záleží, na co je hra zaměřena.
Rodiče dle ní každopádně mohou rozpoznat některé varovné signály. „Když se například dítě začne izolovat a více se uzavírat do pokoje. (...) Nemusí to ale automaticky znamenat digitální závislost,“ uvedla s tím, že klíčové je s dětmi komunikovat.
Zvažované zákazy chytrých telefonů na školách
Omezování mobilních telefonů řeší i školy – některé z nich už přistoupily i k celkovému zákazu. Podle poslední zprávy České školní inspekce uplatňovalo úplný zákaz mobilů patnáct procent základních škol v Česku. K plošné regulaci či restrikcím zatím tuzemsko nepřistoupilo, ačkoliv je zvažuje.
Plán pravděpodobného příštího ministra školství Roberta Plagy (ANO) je připravit metodické doporučení ředitelům. Odevzdat telefony by měli hlavně žáci prvního stupně. „AI, umělá inteligence samozřejmě do výuky patří. Aplikace do výuky patří, ale to, o čem se bavíme a co má skutečně devastující efekt, je používání mobilních telefonů o přestávkách nebo používání sociálních sítí těmi nejmenšími,“ míní Plaga.
Podle Michaely Mlíčkové Jelínkové z rodičovského sdružení Digibalanc je plošná státní regulace používání mobilních telefonů a dalších digitálních zařízení, například chytrých hodinek, ve školách světovým trendem zhruba poslední dva roky. „V EU mají nebo chystají plošnou regulaci chytrých telefonů více než tři čtvrtiny států,“ tvrdí Mlíčková Jelínková.
„Česko zůstává jednou z posledních evropských zemí, která neřeší pravidla a regulaci užívání telefonů na školách. I země, k nimž jako k technologickým vzorům často vzhlížíme – Nizozemí, Dánsko, Švédsko –, k regulaci sáhly. Provedly důkladnou odbornou debatu, zadaly výzkumy, získaly data – a rozhodly. Česko nemusí objevovat kolo. Digitální kompetence by měly vznikat v řízeném, smysluplném kontextu,“ sdělila.
