Na několika místech Česka si lidé připomněli pětasedmdesát let od vraždy političky Milady Horákové ve vykonstruovaném procesu komunistického režimu a uctili památku i dalších zavražděných, umučených a vězněných z politických důvodů. Piet se účastnili také například předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09), místopředseda sněmovny Aleš Juchelka (ANO), šéf Senátu Miloš Vystrčil (ODS), místopředsedové Senátu Jiří Drahoš (za STAN) a Jitka Seitlová (KDU-ČSL) či zástupci armády.
V hlavním městě si památku Horákové připomněli na Pětikostelním náměstí poblíž Poslanecké sněmovny, kde se nachází pomník od sochaře Josefa Faltuse. Ten zobrazuje skřivánka jako symbol svobody sedícího na mikrofonu řečnického pultu pro obžalované, za kterým stála Horáková u soudu. Připomínka obětí komunismu se uskutečnila také na Újezdu.
„Není to jen připomínka Milady Horákové, ale všech obětí komunismu. Těch byly stovky, ne-li tisíce, a co se týče zničených či zmařených životů, tak dokonce miliony,“ uvedla Pekarová Adamová s tím, že díky nim dnes můžeme zažívat nebývalou svobodu. „Ale to strašidlo ideologického hrůzného režimu zde bude vždy obcházet a na každé generaci je, aby nepřipustila, aby se vrátilo,“ dodala. Horáková podle ní žila v pravdě a vyznávala pravdu a ideály první republiky. „Byla symbolem vzdoru vůči režimu, který tu v roce 1948 nastal,“ míní.
Aby se něco podobného již neopakovalo, je podle Pekarové Adamové důležité být angažovaný a nevěřit věcem, které nejsou pravdivé, které jsou záměrně vypouštěny na veřejnost, aby vyvolávaly strach a nenávist. „Nepřipusťme to, aby nás tyto emoce ovládaly,“ dodala.
Předseda Senátu Vystrčil řekl, že svoboda není samozřejmost ani v současnosti. „Tím, kdo komunismus přivedl k moci, byli lidé, a je velmi nebezpečné, abychom to připustili znovu, takže je potřeba si připomínat, co komunisté způsobili a kolik mají na svědomí obětí,“ dodal. Horáková je podle něj symbolem odvahy a toho, jak „bychom měli přistupovat k dnešní době.“ „I díky ní žijeme ve svobodě a je naší povinností (...), abychom dělali vše pro to, aby se to neopakovalo a aby nikde na světě, pokud to bude jen trochu možné, žádná ideologie podobná té komunistické nevládla,“ dodal Vystrčil.
Podle Vystrčila jsou kořeny komunistické ideologie pořád mezi námi. „V tom, jak myslíme, jak se chováme, jakou máme rádi kulturu, nebo naopak nemáme. Je nutné si to uvědomovat a dělat vše pro to, abychom se těch kořenů zbavili,“ podotkl s tím, že lidé by si měli uvědomit, že není normální, pokud někdo žije tak, že mu někdo říká, co smí a nesmí jen proto, že je přesvědčen, že jen jeho ideologie je jediná správná. „Tohle bychom si měli uvědomit a vysvětlovat i tím, že umožníme lépe poznat historii a zrůdnosti, které komunismus napáchal,“ dodal s tím, že je naopak normální žít ve svobodě a rozhodovat o svém osudu.
Hodinu po poledni se uskutečnila také tradiční vzpomínková akce v areálu pankrácké věznice, kde byla Horáková zavražděna 27. června 1950. Drahoš zde zdůraznil, že Horáková je symbolem morální integrity a odvahy postavit se nesvobodě, což je podle něj inspirací i pro dnešní společnost. Varoval zároveň před tím, že se některé komunistické myšlenky znovu objevují ve veřejném prostoru a že část společnosti i politiků zlehčuje minulost totalitního režimu.
„Soudruzi se více než čtyřicet let podíleli na morální i ekonomické devastaci naší země a v současnosti se opět snaží ujmout místo v české politice, bohužel i za přispění některých tradičních politických stran. Neměli bychom proto zapomínat na to, že se komunisté po druhé světové válce v Československu nedostali k moci náhodou či omylem, ale s velkou podporou našich vlastních spoluobčanů, pro které nebyl tehdejší demokratický režim dostatečně atraktivní,“ řekl Drahoš.
Pankrácká věznice byla místem mnoha politických procesů a smrtí, režim tam likvidoval své odpůrce a nepřátele. Horáková se zde stala jednou z nejznámějších obětí totalitního útlaku. Spolu s ní tam v tento den zemřeli po vykonstruovaném procesu i právník Oldřich Pecl, štábní strážmistr SNB Jan Buchal a novinář Záviš Kalandra.
Další pietní akce
Další pietní akce se uskutečnily například v Liberci, České Lípě a Olomouci. V Olomouci ráno sloužili u okresního soudu mši za oběti fašistických a komunistických politických soudních procesů, které se odehrávaly u zdejšího soudu v letech 1939 až 1989.
Právnička, národněsocialistická poslankyně a bojovnice za práva žen Horáková aktivně vystupovala proti komunistickému režimu. V roce 1950 byla ve vykonstruovaném procesu odsouzena k trestu smrti za údajnou špionáž a velezradu. Byla jedinou ženou, kterou komunisté v Československu odsoudili a zavraždili v politickém procesu.
Podle historiků bylo z politických důvodů po roce 1948 zavražděno kolem 250 lidí. Nejméně 4500 lidí pak zemřelo ve vězeních a lágrech v důsledku umučení nebo špatných životních podmínek.
Justiční vražda Horákové je na Slovensku v současnosti zneužívána při snahách o diskreditaci některých současných trestních řízení, vyplývá také z prohlášení slovenského Ústavu paměti národa. „Takovéto porovnání je nepřípustné, vychází z neznalosti dějin dvacátého století a je projevem neúcty vůči obětem komunismu,“ uvedl ústav, který je obdobou českého Ústavu pro studium totalitních režimů.
Podle slovenského tisku slovenský ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok po květnovém zatím nepravomocném odsouzení nynějšího guvernéra centrální banky Petera Kažimíra za podplácení přirovnal jeho případ právě k procesu s Horákovou. Ministr tvrdil, že v Kažimírově případu šlo o čistě politický proces a Kažimír by byl stejně jako Horáková odsouzen k smrti, pokud by na Slovensku panovala padesátá léta.
„Toto srovnávání vůbec nedává smysl. Srovnávat se to nedá, jsou to úplně jiné případy. Režim jak u nás, tak na Slovensku je úplně jiný, než byl komunistický režim. Justice je nezávislá. Nemá zadané úkoly od politiků a neplní je, čili to srovnání je nesmyslné. Je to nějaký výrok, který někdo vypustí, ale nedokáže si jej ani pořádně rozmyslet,“ uvedl historik Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR Oldřich Tůma.
Dodal, že jde možná o účelové výroky, ale nedovede si představit, čeho by tím člověk mohl dosáhnout. „Navíc není přece divné, že podobné výroky většinou vzbudí odpor a jsou kritizovány a spíše poškodí toho, kdo takto nesmyslné výroky prezentuje,“ míní historik.
Ředitel Muzea paměti XX. století Petr Blažek dodal, že lidé dnes portrét Milady Horákové používají k tomu, aby se přihlásili k hodnotám, které ona symbolizuje a byly v rozporu s komunistickým režimem. Zmínil, že její životní osud byl velmi pestrý. „Věnovala se dlouhé roky sociální práci. Tím může být inspirativní i pro mladé lidi, kteří se zajímají i o feministické hnutí. Zároveň to byla velmi věřící dáma, takže se to velmi odráží na těch posledních dopisech, které jsou velmi dojemné,“ zmínil.
Podotkl, že Milada Horáková se během procesu velmi držela, aby ukázala určitou hrdost a aby nevypadala jako někdo, kdo se hroutí. V jejím příběhu je podle něj nejvíce patrná brutalita komunistického režimu. „Protínají se tam nejrůznější nástroje, které režim používal. Je skvělé, že právě Milada Horáková se stala symbolem pro všechny oběti komunistického režimu.“
