Když prezident využije milosti sporně, se zlou se potáže, míní Kysela. Válková i Benda jsou pro jejich zachování

Události, komentáře: Prezidentské milosti – nástroj spravedlnosti, nebo přežitek? (zdroj: ČT24)

Prezident Petr Pavel tento týden v rozhovoru pro deník MF Dnes řekl, že se agenda udělování milostí vrátí z ministerstva spravedlnosti, kam ji delegoval exprezident Miloš Zeman, zpět na Pražský hrad. Ústavní právník a Pavlův poradce Jan Kysela v Událostech, komentářích upozornil, že pokud hlava státu milosti použije ve sporných případech, se zlou se potáže a může si pokazit svůj obraz v dějinách. Poslanci Marek Benda (ODS) a Helena Válková (ANO) se nicméně shodli na tom, že tato pravomoc hlavě státu náleží a neměla by o ni přijít.

„Právní řád si je vědom toho, že jeho pravidla, jeho instituce sahají jen kamsi a pak je něco navíc. A to může být vyjádřeno soucitem, jiným způsobem vnímání (ne)spravedlnosti nebo bezpráví. A může to být určitý korektiv pro výjimečné situace, nemůže to být konkurence běžného výkonu soudní moci,“ popsal Kysela svou představu o fungování prezidentských milostí.

Upozornil ale, že pokud bychom institut milostí srovnávali od konce 19. století do současnosti, je podle něj evidentní, že se jejich použití mění, protože samotný právní systém je „citlivější“ v tom smyslu, že v něm přibývají různé opravné instance. Konkrétně Kysela zmínil ústavní soudnictví či Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. A doplnil, že už je také poměrně běžné, že soudy udělují tresty pod dolní hranicí sazby.

„Právní systém si mnohem častěji poradí sám, a tím pádem důvodů k tomu, abyste do toho vstupoval mimořádným, kvaziprávním institutem milosti, je možná méně,“ zamýšlí se expert na ústavní právo. Institut milosti považuje za poměrně typický i pro právní systémy jiných zemí, ač často není ponechán jen na úsudku hlavy státu, ale operuje se součinností vlády. „U nás typicky s kontrasignací,“ zmínil Kysela. Jindy se zase milost netýká některých trestných činů, či ji lze naopak udělit pouze pro přesně vyjmenované skutky.

Upozornil, že prezident je na očích široké i politické veřejnosti. „Ve chvíli, kdy využívá institutu milosti sporným způsobem, což vidíme u Václava Havla, Václava Klause i Miloše Zemana, tak se se zlou potáže. To mu může být jedno, ale trošičku se tím kazí jeho obraz v dějinách,“ myslí si Kysela.

Bývalá ministryně spravedlnosti Válková v diskusi zmínila, že ona rozhodnutí Miloše Zemana delegovat agendu milostí na resort spravedlnosti „odnesla nejvíce“ a udělala „velmi špatnou zkušenost“. „Neměla jsem vliv na nic, ale můj podpis byl na tolika zamítnutých žádostech (o milost),“ přiblížila.

Benda: Je to výlučná pravomoc prezidenta

Předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda nicméně připomněl, že k přesunu agendy milostí z Hradu na ministerstvo spravedlnosti došlo i v minulosti – konkrétně v roce 1994 za prezidenta Havla.

„Možné jsou obě varianty, ta přenášená na ministerstvo spravedlnosti je za mě trošku alibistická. Myslím si, že je správnější, když to zůstává na Hradě, protože je to výlučná pravomoc prezidenta,“ míní. On osobně je každopádně proti rušení institutu prezidentské milosti, případná sporná rozhodnutí mají dle něj jít za konkrétní hlavou státu a nevztahovat se na celý prezidentský úřad.

„Přesně, jak řekl pan poslanec Benda – je to institut, který by měl být zachován,“ připojila se Válková.