Praha - Před 25 lety skončil ve funkci poslední československý prezident Gustáv Husák. Vášnivý kuřák vykouřil na Hradě svou poslední cigaretu, jmenoval vládu Mariána Čalfy a odstoupil. Nicméně mnoha lidem se dnes spíš než pád komunistického režimu v souvislosti s ním vybaví termín Husákovy děti.
Dnešní Husákovy děti už jsou dospělí. „Už nejsme děti, už jsme velcí a už přebíráme vedoucí funkce, vedeme hitparády a tenhle svět patří nám,“ charakterizoval dnešní Husákovy děti jeden z nich, frontman skupiny Chinaski Michal Malátný. Právě z dílny této skupiny je písnička s názvem 1970, která generaci posledního komunistického prezidenta výstižně charakterizuje: „Naši mi vždycky říkali, nehas, co tě nepálí, co můžeš, sleduj zpovzdálí a nikdy nebojuj sám…“
Termín Husákovy děti má dva významy: politický, který označuje děti narozené v 70. letech, které jako první mohly využít nové možnosti po roce 1989, a demografický, což jsou děti narozené díky propopulační politice v polovině 70. let (nejvíce dětí v poválečných dějinách se narodilo v roce 1974).
Cílem komunistických propopulačních opatření bylo mimo jiné i obrátit pozornost lidí od politického dění, aby se více než vývoji ve společnosti v době normalizace věnovali rodině a výchově nové generace. Komunisté podobná opatření plánovali již v 60. letech, ale zastavilo je tzv. pražské jako.
Stát tehdy dával rodičům k dispozici levné novomanželské půjčky, rodinám s dětmi nové bydlení a od ledna 1973 i vyšší přídavky na děti. Kromě vládní pomoci mladým bylo dalším faktorem zakládání rodin jinou silnou populační vlnou – lidmi narozenými po 2. světové válce – a menší možnost seberealizace v té době.
Termín Husákovy děti je tak poměrně zavádějící a nepřesný, protože nárůst dětí má kořeny spíše v době po druhé světové válce než v sociálním inženýrství komunistického režimu. Nicméně po roce 1989 vzhledem ke společenským změnám porodnost prudce klesla, mladým se otevřela cesta do světa, rodičovství začali odkládat a po roce 1991 stát definitivně zrušil výhodné novomanželské půjčky.
Právě před 25 lety poslední komunistický prezident abdikoval a definitivně tak zpečetil konec vlády jedné strany a otevřel cestu k demokratizaci normalizačního Československa.
