Brno - Exekutor nese objektivní zodpovědnost za své zaměstnance. Za jejich chyby může čelit kárnému řízení. Vyplývá to z nedávného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v případu přerovského exekutora Tomáše Vrány. Nedlouho předtím ale jiný senát dospěl k opačnému závěru, podle kterého je podmínkou kárného postihu to, že své povinnosti poruší sám exekutor. Teď se soud znovu přiklonil k původnímu výkladu.
Podle nového rozhodnutí je exekutor zodpovědný za fungování celého úřadu. Výjimkou jsou jen vyložené zaměstnanecké excesy, na které nemohl mít vliv. „Celá koncepce činnosti soudních exekutorů je totiž založena na tom, že se jedná o 'monokraticky' koncipované orgány veřejné moci, kde je odpovědností exekutora, koho zaměstnává, jakým způsobem si tyto pracovníky vybírá, jak je školí a organizuje jejich práci,“ stojí v rozhodnutí senátu s předsedou Vojtěchem Šimíčkem.
Vránovo kárné řízení má kořeny už v roce 2004, kdy jeho zaměstnanci provedli soupis movitých věcí v bytě rodičů dlužnice. Žena tam ale nebydlela a exekutor neměl věrohodně potvrzeno, že jde o její věci. Kárné řízení původně řešila Exekutorská komora, později je převzal Nejvyšší správní soud. V březnu pak uložil Vránovi písemné napomenutí.
Kárný senát připomněl, že exekutor by měl mít před provedením soupisu spolehlivě ověřeno, že se jedná o bydliště nebo místo podnikání dlužníka, případně že tam má uložený svůj majetek. „Pokud tak on (exekutor) ani jeho zaměstnanci neučiní, nese za jejich jednání objektivní odpovědnost, jakkoliv se soupisu movitých věcí sám přímo neúčastní,“ rozhodl kárný senát.
Podle kárného senátu není třeba v kárném řízení vždy prokazovat, zda zaměstnanci exekutora pouze plnili jeho výslovné pokyny. „Koncepce činnosti exekutora je totiž založena na opačném východisku: s výjimkou výjimečných a prokazatelných excesů se předpokládá, že zaměstnanci exekutora plní pouze jím zadané úkoly,“ rozhodl soud. V opačném případě by chyby exekutorových zaměstnanců prakticky zůstaly kárně nepostižitelné.
Letos v lednu vydal jiný kárný senát NSS v kauze plzeňské exekutorky rozhodnutí s poněkud jinými právními východisky. Uvedl v něm, že kárná zodpovědnost exekutora za činnost zaměstnanců „má své meze“. „Z formulace žalovaného skutku musí vyplývat, které právní povinnosti porušil sám soudní exekutor. Nelze-li z formulace žalovaného skutku dovodit porušení povinností samotného soudního exekutora, nelze založit ani jeho kárnou odpovědnost,“ uvedl tehdy kárný senát.
