Rozpaky vzbudily úvahy ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09) o možném zavedení placených nadstandardů ve zdravotnictví. Opozice i odbory jsou jednoznačně proti, jasně se ale k nadstandardům nehlásí ani všichni zákonodárci z vládních stran. Podle dvou Válkových předchůdců na ministerstvu Romana Prymuly (nestr.) a Leoše Hegera (TOP 09) by byl největší problém vybrat přijatelné nadstandardy. Oba se shodli hlavně na tom, že by bylo možné se připojistit a mít nižší doplatky na léky. O definování nadstandardů diskutovali politici i zdravotničtí experti v 90‘ ČT24.
Definovat nadstandardy ve zdravotnictví by bylo složité, shodli se exministři. Opozice i odbory diskusi o příplatcích odmítají
75 minut
90' ČT24: Připlatíme si za nadstandardní zdravotní péči?
O připojištění a stanovení nadstandardů ve zdravotnictví hovořil ministr zdravotnictví Vlastimil Válek na programové konferenci TOP 09 a později i v Otázkách Václava Moravce, kde se ale proti celé myšlence důrazně postavil prezident České lékařské komory Milan Kubek a pozastavil se nad ní i šéf VZP Zdeněk Kabátek.
Podle bývalého ministra zdravotnictví Romana Prymuly je hlavně problém najít prostor, kde by měly nadstandardy být. „Co bych viděl jako nejjednodušší, je připojištění na dražší léčiva. Nemyslím léčiva, která jsou orphany a jsou nesmírně nákladná, ale pro léky, které jsou v tuto chvíli s doplatkem,“ nastínil.
Za problematické by považoval, že by se za úplatu mohla předběhnout pomyslná „fronta“ na plánovanou operaci. „Představa, že uděláme frontu a někdo si zaplatí za to, že frontu předběhne, není adekvátní. Dovedu si představit, že pokud by to lékař dělal ve volném čase, zase by byly námitky proti tomu, že bude unaven a nebude se věnovat pacientům, které by měl léčit normálně,“ shrnul.
Obdobně smýšlí i Leoš Heger, který má mezi exministry zdravotnictví tu unikátní zkušenost, že se nadstandardy pokusil zavést, ale nakonec je zrušil Ústavní soud. I vzhledem k tomu, jak před devíti lety v Brně pochodil, je nyní i on značně zdrženlivý k tomu, jak by se měly nadstandardy definovat. Souhlasí s tím, že by bylo možné připojistit se kvůli doplatkům na léky. V ostatních oblastech ale považuje za základní předpoklad pro zásadní reformu zdravotnictví to, že v něm bude dost peněz.
Připomněl, jak v 90. letech prohlašoval Miroslav Macek (ODS), že když dostane dvě miliardy, obratem udělá zdravotnickou reformu. „Na tom něco je. Dnes by to bylo daleko víc než dvě miliardy, ale kdyby zdravotnictví najednou dostalo přemíru peněz při zdravé prosperitě země (…), bylo chvíli přefinancováno, mohlo by se začít s experimenty, jako je připojištění,“ míní Heger.
Poukázal, že Česko dává do zdravotnictví asi 7,5 procenta hrubého domácího produktu. „Běžně mají bohatší evropské státy okolo deseti, jedenácti i více procent HDP. A HDP mají ještě větší. Tam je větší prostor dělat medicínu luxusněji než u nás. Výsledek je, že se velmi těžce hledají příklady, kde by bylo možno si připlatit, aby to bylo pro systém efektivní,“ dodal.
Opozice je proti, odbory též
Jasně proti nadstandardům ve zdravotnictví jsou opoziční politici. Poslanec ANO Jiří Mašek je přesvědčen, „že to pan ministr Válek nevyslovil dobře“ a že by se o něčem takovém nemělo vážně diskutovat. Je podle něj spíše potřeba, aby bylo ve zdravotnictví dost peněz na standardní péči.
Vláda podle něj jde opačným směrem. „Odebrala ze zdravotnického pojišťění čtrnáct miliard a posadila poměrně nízko základnu pro automat,“ řekl s odkazem na snížení plateb za státní pojištěnce, které koalice prosadila. Míní, že kdyby se to nestalo „tak by výhledy zdravotnictví byly mnohem lepší“ a udržel by se standard.
Za Válkem se ovšem jednotně nešikují ani politici vládních stran. Zdrženlivý je například senátor Lumír Kantor (KDU-ČSL). „Není teď prostor, aby se řešily tyto věci. Ale je potřeba být na ně nachystaný,“ soudí.
Obdobně jako opozice smýšlí předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníková. „Vláda před pár měsíci vzala ze zdravotního pojištění čtrnáct miliard, kdy došlo ke snížení plateb, které stát hradí za nezaměstnané, děti, důchodce a další vybrané kategorie. Teď říkají, že jim ty peníze chybí. To mi přijde jako z jiného světa,“ zdůraznila.
Tak jako Mašek i ona soudí, že není namístě debatovat o nadstandardech, nýbrž o úplně jiných věcech. Ministerstvo zdravotnictví by se podle ní mělo zabývat hlavně tím, že je ve zdravotnictví málo lidí. Poukázala, že o tom odbory hovořily s Válkem ještě před jeho nástupem na ministerstvo.
„Ministerstvu jsme předkládali plány na stabilizaci lékařského personálu, a do dnešního dne není na ministerstvu zdravotnictví člověk, který by se personální stabilizaci věnoval,“ upozornila Žitníková.
Šedá zóna? Odbory o ní nevědí, exministři ano
Nedomnívá se, že by definice nadstandardů byla jen ustavením toho, co již existuje, ale v šedé zóně. „Není pravda, že pacient, který je bezdomovec, má jinou péči než pacient, který je miliardář. Když leží na operačním stole, chirurg nezjišťuje, jestli ten člověk má na kontě miliony, nebo nemá ani korunu,“ řekla. Totéž si myslí předseda Svazu pacientů Luboš Olejár. „Na operačním sále se neptají, kdo a ze které společenské vrstvy jste,“ uvedl. Dodal, že svaz placené nadstandardy principiálně nepodporuje.
Leoš Heger ovšem řekl, že „platí, že v tom (zdravotnickém) prostoru nadstandard je“ a podobně se vyjádřil i Roman Prymula. „Je to otázka porodnic a dalších. Nepochybně byly snahy, aby se to normalizovalo, aby to bylo ve veřejné zóně. Na druhou stranu lékaři to nechtějí. Je to logické,“ shrnul.
