Česko má třetí největší sbírku svědectví pamětníků totalitních režimů a historických událostí na světě jménem Paměť národa. Před ní se nachází jen projekt Šoa režiséra Stevena Spielberga a sbírka Washingtonského muzea holocaustu. Unikátní český archiv, který je dostupný i na internetu, přináší hlavně příběhy oponentů a obětí totalit dvacátého století. O projektu mluvil v Událostech, komentářích jeden z jeho zakladatelů Mikuláš Kroupa.
Dát se do řeči a objevit neuvěřitelný příběh. Paměť národa slaví dvacet let
Události, komentáře: Paměť národa slaví dvacet let (zdroj: ČT24)
Podle Kroupy Paměť národa vznikla před dvaceti lety v prostředí tří studentů historie a žurnalistiky. Po rozhovoru s posledním žijícím legionářem od Zborova Aloisem Vocáskem přemítali o tom, co se stane se společností, když zmizí celá generace prvního a druhého odboje za 2. světové války, i třetího protikomunistického odboje.
„Myslím, že před těmi dvaceti lety, bez absolutně žádných finančních a technických prostředků, se stal takový malý zázrak,“ uvedl Kroupa s tím, že měli k dispozici například jeden diktafon. Vytvořila se prý parta lidí, která po několika měsících natočila přes sto válečných veteránů z 2. světové války, z východní i západní fronty či letce RAF.
„Stihli jsme generaci těch velikých leteckých es, legendárních generálů Františka Fajtla, Františka Peřiny, Tomáše Sedláčka a dalších, ale za nimi i tu armádu zapomenutých hrdinů, které prostě tato společnost neznala,“ přibližuje Kroupa.
Propojené osudy
Na některé příběhy přitom v organizaci přicházejí náhodou. „Na nás se obrací řada lidí, že se například vraceli z nákupu a na schodech u bytu potkali starého souseda. Dali se do řeči a dozvěděli se neuvěřitelný příběh,“ uvádí Kroupa s tím, že se osudy propojují i skrze archivy. „Myslím, že skutečně je podstatné to, že Paměť národa není zapomenutý projekt, a že lidé nám důvěřují a svěřují náměty,“ vypráví.
Paměť národa se prezentuje různými způsoby, přes rozhlasové a televizní pořady až po knihy. Úspěšné byly také komiksy Ještě jsme ve válce a Odsunuté děti. Organizace by chtěla vybudovat v následujících letech i moderní muzeum totalitních režimů v každém krajském městě.
„Uvědomili jsme si, že na rozdíl od zemí střední a západní Evropy nám tady opravdu chybí muzeum, které by moderními prostředky reflektovalo minulost. My tady prostě nic takového, jako mají třeba Poláci o 2. světové válce, holocaustu a varšavském povstání, nemáme,“ míní Kroupa.
Takový Institut paměti národa na konci listopadu otevírá v Pardubicích, příští rok se otevřou další v Brně, v Olomouci a v dalších městech, pokud organizace získá podporu.
„My opravdu teď dlouhou dobu se státem příliš nespolupracujeme. Prostě jsme naráželi na určité neporozumění. Teď se mění atmosféra a máme čtyři roky na to pustit se do této práce,“ sdělil Kroupa s tím, že doufá, že stát i města najdou s Pamětí národa společnou řeč.