Praha – Česká lékařská komora se chce omluvit za činy svých předchůdců z období druhé republiky. Dva týdny po podpisu mnichovské dohody se profesní komora lékařů podílela na sepsání memoranda s ostře antisemitskými opatřeními, která měla omezit počet Židů ve svobodných povoláních. Vše se stalo jen pět měsíců před německou okupací. Komora má o omluvě rozhodnout ve čtvrtek. Její text už jednohlasně schválila Vědecká rada ČLK.
Pod memorandum se tehdy podepsala i komora advokátů, notářů a inženýrů. Protižidovská opatření komory nakonec opravdu přijaly, většinou se ale uplatnila až po okupaci 15. března 1939. Advokáti se za chování svých předchůdců omluvili loni v dubnu. Omluvu lékařů připravil kardiolog Aleš Herman. „Předpokládám, že dokument bude schválen, možná s drobnými úpravami, ale ta koncepce schválena bude,“ dodal prezident ČLK Milan Kubek.
„Memorandum nelze chápat jinak než jako antisemitský a diskriminující dokument, za jehož signaci našimi představiteli cítíme povinnost se omluvit. Činíme tak bez jakékoliv snahy hodnotit a soudit pohnutky našich předchůdců s odstupem dlouhých 72 let. Vážení členové ČLK, kolegové, lékaři židovského původu, přijměte naši omluvu za čin našich předchůdců,“ stojí v textu.
Memorandum:
„Aby pro budoucnost vůbec nebylo přípustno… to, aby povolání lékařská, právnická a technická byla vykonávána Židy.“
Po únoru 1948 komunisté komoru zrušili. Její činnost byla obnovena až v roce 1991. Podle Hermana zřejmě do té doby nikdo historické prameny neznal a „teprve ve chvíli, kdy ta hrůza vyplynula na povrch, jsme se k tomu takto postavili“. Ředitele Židovského muzea Lea Pavláta chystaná omluva potěšila: „Je to projevem slušnosti, a to tím spíše, že se za své kolegy omlouvají ti, kteří se ničím neprovinili.“
Židovský lékař, životu nebezpečno
Do akcí proti židovským lékařům se tehdy ale zapojili i obyčejní lidé. „Pamatuji si, jak otec seškraboval z tabulky na dveřích nápis 'židovský lékař, životu nebezpečno',“ vzpomíná tehdy devítiletá Dagmar Lieblová, která je nyní ředitelkou Institutu Terezínské iniciativy. Její rodina byla v červnu 1942 deportována do Terezína, v prosinci 1943 je transporty převezli do Osvětimi. „Otec to nepřežil, skončil v plynové komoře. Naživu jsem zůstala z celé rodiny jen já.“ K omluvě podle ní mělo dojít daleko dříve.
Cesta k českému antisemitismu:
30. září 1938 podepsali Chamberlain, Daladier, Hitler a Mussolini mnichovskou dohodu.
14. října 1938 adresovaly profesní komory lékařů, advokátů, notářů a inženýrů vládě memorandum, ve kterém navrhovaly omezit počet Židů ve svobodných povoláních a posléze je z těchto profesí úplně vyloučit.
22. listopadu 1938 vznikla Strana národní jednoty. Jeden z článků jejích stanov de facto vylučuje Židy z politiky: „Osoby národnosti židovské se do strany nepřijímají a nemohou být jejími členy.“ Židé musejí odejít ze studentských spolků, k antisemitské kampani se přidávají i sokolové a některé noviny. Pro Židy se postupně uzavírá možnost pracovat ve státních službách. Konečným cílem je zabavení jejich majetku a vystěhování.
15. března 1939 okupují německá vojska celé Československo. Začínají platit Norimberské zákony – zákon o říšském občanství a zákon na ochranu německé krve a německé cti. Principy zakotvené v těchto zákonech byly poprvé použity v nařízení Říšského protektora o židovském majetku ze dne 21. června 1939.
