Praha – Na serveru Wikileaks se nedávno objevila depeše, která kritizuje prodej vojenského materiálu v Česku. Text pochází z roku 2005 a tvrdí, že mají čeští obchodníci se zbraněmi tendence spolupracovat se zeměmi, na které se vztahuje zbrojní embargo – zatajují to ovšem americkým partnerům. Autorem depeše byl bývalý americký velvyslanec v ČR William Cabaniss, když upozorňoval na rozprodeje armádních přebytků do Iráku nebo Afghánistánu. Zpráva kritizuje i to, že se zbraně prodávaly za velmi nízké ceny.
„České firmy si nasmlouvají více, než si mohou opatřit a problém se snaží řešit spoluprací s partnery ze zemí, na které se vztahují embarga,“ uvedl bývalý americký velvyslanec. A z armádních přebytků putovalo do Kábulu nebo Bagdádu opravdu hodně zbraní, třeba jen samopalů Sa-58 se prodalo tolik, že by pro výzbroj současné naší armády stačily třikrát. České firmy prodávaly i kulomety, houfnice, pancéřové pěsti a dokonce i vrtulníky.
Cabaniss v depeši zmiňoval i vysoký počet držitelů licencí k obchodu s vojenským materiálem. V roce 2005 jich bylo 160, o šest let později jich ještě 15 přibylo. Licence vydává ministerstvo průmyslu a obchodu, podle něj se prý ale pečlivě prověřují detaily každého obchodu. Podle mluvčího ministerstva Petra Vlčka musí být vždy předložen předávací protokol a i následně se pak provádí kontrola.
Hloubková kontrola ovšem nedávno odhalila v případě prodeje vojenského materiálu benevolentní přístup. Nikdo prý podrobně nezkoumal, komu se zbraně prodávají. Oficiálně se o tom ale nemluví, mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek pouze uvedl, že kontrola konečného uživatele už nespadá do působnosti ministerstva obrany.
To, jestli je možné vojenský materiál vyvézt za hranice, posuzuje vojenské zpravodajství. To se k naprosté většině žádostí vyjádřilo pozitivně, jen v některých případech souhlasilo pouze s výhradami. Počet odmítnutých žádostí o povolení na vývoz vojenského materiálu se tak dlouhodobě pohybuje jen kolem dvou procent.
