V Česku už fungují tři stovky dětských skupin, do nichž mohou rodiče dát své malé děti na hlídání. Za poslední rok tak v zemi počet dětských skupin narostl o dvě stovky. Pro předškoláky je v nich 3913 míst.
Alternativě ke školkám se daří. Dětských skupin už je v Česku tři sta
Zákon o dětských skupinách začal platit v listopadu 2014 kvůli nedostatku míst v klasických mateřských školách. Provozovatel skupiny (fungovat může například při větších podnicích) se řídí o něco mírnějšími pravidly než školky, musí ale dodržovat plán výchovy a péče a podmínkou je i to, že pro děti zajistí vhodné prostory.
Maximální počet předškoláků, o které může dětská skupina pečovat, je čtyřiadvacet, a na jednu vychovatelku připadá maximálně šest dětí. Věkové rozmezí, na které se dětská skupina vztahuje, jsou ratolesti od jednoho roku po nástup do školy.
Ministerstvo nabízí asistenční službu
„Zájem o dětské skupiny stále roste. Pomáhají rodičům lépe sladit práci a starost o rodinu,“ uvádí nyní ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. „Díky dětským skupinám stoupá počet míst v předškolních zařízeních.“ Podle jejího mluvčího Petra Habáně přibývá hlavně firemních dětských skupin, rodiče je berou jako vítaný benefit.
Resort má od loňska projekt, díky němuž chce počet skupin rozšířit. V krajích má poradkyně, které mají zájemcům o založení a provozování dětské skupiny poskytnout přesný návod a pomoc. Nabízejí i semináře a vzdělávání. Náklady na zřízení skupiny už dříve ministerstvo odhadlo zhruba na půl milionu korun, s podobnou částkou počítalo i na roční provoz.
ČSSD byla původně proti dětským skupinám
Zákon o dětských skupinách poslanci prosadili přes veto prezidenta Miloše Zemana. Zásluhu na přijetí normy si pak připisovaly opoziční i vládní strany. ODS poukazovala na to, že novou službu navrhl jako první před lety její tehdejší ministr práce Petr Nečas. TOP 09 uváděla, že vládě návrh předložila v roce 2013 její tehdejší ministryně práce Ludmila Müllerová.
ČSSD tenkrát ještě jako opoziční strana záměr zřídit dětské skupiny původně kritizovala a odmítala, Marksová se za něj pak ale jako ministryně práce postavila a usilovně ho prosazovala.