Moskva - Před 20 lety, 15. listopadu 1988, se z kazašského Bajkonuru vydal sovětský raketoplán Buran na svou na první a poslední cestu do vesmíru. Po dvou obletech Země a o pouhých 205 minut později stroj bez posádky, který řídila automatika, úspěšně dosedl na bajkonurskou přistávací dráhu. Ambiciozní sovětská odpověď na americký program Space Shuttle tehdy dosáhla svého jediného úspěchu.
Buran se ještě v plné kráse předvedl v polovině roku 1989 na pařížském aerosalónu, kde vzbudil zaslouženou pozornost. Během cesty z Paříže do Moskvy dokonce na hřbetě obřího dopravního Antonovu An-225 Mrija zavítal i na pražské ruzyňské letiště. Zhroucení sovětského impéria a následné ekonomické problémy ale ambiciózní plány na postavení flotily raketoplánů začátkem 90. let definitivně poslaly k ledu. Druhý stroj, který se měl do vesmíru i s posádkou vypravit v roce 1992, už nebyl dokončen, přestože byl téměř hotov.
Během vývoje a zkoušek vzniklo deset exemplářů sovětského raketoplánu. Některé sloužily pro zkoušky pevnosti či tepelné odolnosti, jeden pak ověřoval letové vlastnosti. Dnes si mohou zájemci o dobývání vesmíru prohlédnout dva Burany. První od roku 1997 slouží jako atrakce v Gorkého parku v Moskvě a jeho vnější podoba je totožná se strojem, který se podíval do vesmíru. Druhý je v leteckém muzeu v německém v Sinsheimu - jedná se o stroj s proudovými motory na zádi, který při zkouškách podnikl 34 letů. Původně byl vystaven při olympiádě v Sydney, poté nějakou dobu chátral v Bahrajnu.
- Raketoplán při startu z Bajkonuru autor: ČT24, zdroj: ČT24
- Raketoplán Buran autor: ČT24, zdroj: ČT24
Plány na vývoj vlastního opakovaně použitelného vesmírného letounu se v Sovětském svazu začaly rodit v polovině 70. let, zhruba pět let poté, co s obdobným plánem přišel americký Národní úřad pro letectví a vesmír. Americký Space Shuttle se do vesmíru poprvé vypravil v dubnu 1981 a přes řadu problému, nízkou efektivitu a ztrátu dvou strojů i s posádkami se stal na více než 20 let páteří vesmírného programu USA. Velkolepé plány měli s raketoplány i Sověti, ti ale nakonec museli investici ve výši téměř 30 miliard dolarů odepsat a dodnes spoléhají na klasické rakety a kosmické lodě na jedno použití.
Kromě samotného vesmírného letounu skončila i největší a nejsilnější nosná raket všech dob, Eněrgija. Tu Sověti vyzkoušeli dvakrát, poprvé už rok a půl před startem Buranu, když do vesmíru vynesla maketu osmdesátitunové vojenské družice Poljus, konstruované pro hvězdné války. Během uplynulých dvou desetiletí se sice občas objevily spekulace o možném obnovení výroby Eněrgije, nikdy se ale nepotvrdily. Pozůstatky sovětského programu raketoplánů lze nicméně nalézt - odvozené motory úspěšně slouží v raketě Zenit či americkém Atlasu.
