Brno – Senátorka Eliška Wagnerová kritizuje brněnský dopravní podnik. Bývalé místopředsedkyni Ústavního soudu se nelíbí, že podnik si na vymáhání dluhů od černých pasažérů najal soukromé právníky, kteří požadují od cestujících nepřiměřeně vysoké poplatky. Místo tisícikorunové pokuty musí dlužník zaplatit bezmála sedm tisíc korun. Ústavní soud přitom podobné praktiky už v minulosti odmítl.
Místo tisícové pokuty složenka na 6 689 korun - jízda načerno může Brňany přijít velmi draho. Brněnský dopravní podnik totiž dluhy od svých cestujících nevymáhá sám, ale prostřednictvím externí firmy. A ta si za své advokátní služby podle Elišky Wagnerové nárokuje nespravedlivě vysoké poplatky.
„Jezdit načerno se pochopitelně nemá a dluhy se mají platit. Na druhou stranu přiměřenou sankcí je podle zákona přirážka k jízdnému do výše tisíce korun, nikoliv povinnost hradit protistraně náklady externího advokáta ve výši několikanásobku vymáhané částky. V případech takto jednoduchých sporů totiž představuje sepsání žaloby spíše administrativní úkon,“ vysvětlila Wagnerová.
Žaloby může vyplňovat i software
Vyplňování takových žalob je podle ní rutinou, která nevyžaduje žádné odborné znalosti. Žaloby může dokonce zpracovat jen počítačový program, který jméno černého pasažéra spolu s dalšími údaji jen mechanicky doplní do předpřipraveného textu.
Rada Elišky Wagnerové, jak postupovat
- V případě, že je člověku doručena předžalobní upomínka od advokáta, měl by ve stanovené lhůtě uhradit dluh za jízdné a pokutu, dohromady 1 025 korun a dále zákonný úrok z prodlení a náklady na poštovné.
- Částku 750 korun + DPH za právní úkon advokáta by hradit neměl, neboť k zaslání upomínky není nutné využívat advokátních služeb.
- Pokud je dlužníkovi doručen platební rozkaz od soudu, měl by proti němu ve lhůtě do patnácti dnů podat odpor, ve kterém uvede, že pohledávku ve výši 1 025 korun, úrok z prodlení a náklady na soudní poplatek uznává a uhradí, ale zároveň navrhuje, aby náhradu nákladů advokátovi soud s ohledem na aktuální judikaturu Ústavního soudu zamítnul, případně snížil do výše jednonásobku vymáhané částky. Za podání odporu dlužník nic neplatí. Jeho vzor je na webu senátorky k dispozici.
- Pokud je dlužník v obtížné sociální situaci a soudu to doloží, může soud požádat, aby rozhodl o plnění dluhu ve splátkách.
Dlouholetou praxi, která umožňovala advokátním firmám na černých pasažérech snadno vydělávat, zarazil už na konci roku 2011 Ústavní soud. Označil ho za parazitování na drobných pohledávkách, které jsou uměle „nafukovány“ do nesmyslné výše. Ideálem by podle senátorky bylo, kdyby si dopravce pohledávky vymáhal sám. Brněnský dopravní podnik ale systém nijak nezměnil.
DPMB se hájí, že vlastními pracovníky a na vlastní náklady nejprve zasílá všem dlužníkům výzvy k zaplacení dlužných částek. „Při vymáhání pohledávek vlastními pracovníky by docházelo ke vzniku dalších nákladů, které však dopravní podnik nemá možnost uplatnit. Rovněž vzniká další významná nákladová položka, kterou jsou náklady na soudní poplatky, které v případě nevymožení pohledávky nikdo dopravnímu podniku nevrátí,“ hájila postup podniku mluvčí Linda Škrancová. Ročně by se podle ní jednalo o částku, která by přesahovala 10 milionů.
Mluvčí brněnského dopravního podniku Linda Škrancová
"Do problémů, které popisuje paní senátorka ve své výzvě, se normální cestující, který si zcela ojediněle a náhodně zapomněl koupit jízdenku, nedostane. Sem se dostanou téměř výhradně notoričtí neplatiči. Průměrně se u jednoho dlužníka jedná o 5 černých jízd ročně, velká skupina pasažérů však uskuteční 10 až 125 černých jízd ročně. Kvůli cestujícím bez platného jízdního dokladu přichází Dopravní podnik města Brna ročně až o sto milionů korun."
