Křtěnov - V rubrice „Tři minuty z…“ padl tentokrát los na vesnici na severu Jihomoravského kraje - Křtěnov na Blanensku. Malou obec s více než dvěma sty obyvateli v padesátých letech postihla tragédie, se kterou se vypořádává dodnes. Za měsíc uplyne šedesát let od vykonstruovaného procesu, který zničil život řadě místních lidí.
Vesnice na Blanensku sousedí s Olešnicí. Obce mají hranice tak blízko, že se o řadu věcí obyvatelé obou obcí dělí. Například o základní školu, o hlavní silnici vedoucí do Hodonína nebo blízký Olešnický potok.
Historie Křtěnova, jehož jméno značí místo, které bylo pokřtěné, sahá daleko do české historie. Kdy přesně a kým byla obec založena, není jasné. První písemnou zmínkou je ovšem dopis už z roku 1447, ve kterém se o obci zmiňuje Jan z Pernštejna.
O tragédii, která obec zasáhla před šedesáti lety, ale existují podrobné záznamy. Řada lidí si navíc sama na celou událost vzpomíná. V roce 1953 v této malé vesnici na Blanensku totiž policie pozatýkala jedenáct nevinných sedláků, které ve vykonstruovaném procesu obvinila z protirežimního spiknutí. Ti jen o vlásek nakonec unikli trestu smrti.
Jedním, kdo si na celý proces vzpomíná, je i František Kintr. Dnes je mu dvaasedmdesát let. „Tehdy mi bylo třináct a na všechno si pamatuju,“ dodává Kintr.
Další z místních obyvatel, František Procházka, byl přímo u zatýkání. Šel si vyzvednout kalhoty ke krejčímu ve chvíli, kdy byli v domě policisté. Kalhoty už nedostal. „Já jsem otevřel dveře a proti mně stál policista s pistolí. Řekl mi, ať dám ruce vzhůru. Ptal se, co tam hledám. Zakázal mi, abych to, co jsem viděl, řekl v dědině. Ani doma jsem nesměl nic říct,“ popisuje Procházka. Vyhrožovali mu, že jestli něco prozradí, najdou si ho a mohlo by se mu něco stát. Dodnes je Procházka přesvědčený o tom, že policisté měli přesný seznam těch, které budou zatýkat a ihned odvádět pryč. „Stalo se to v noci, kdy je klid,“ dodává Procházka.
Josef Novotný, jenž se v obci narodil, o celé události napsal knihu s názvem Olešnické memento. Posbíral vzpomínky těch, kteří u události před šedesáti lety byli. „Padesátá léta byla drastická. Prvně vyvíjeli nápor na duchovní, pak i na zemědělce,“ říká Novotný. Hlavním ze zdrojů informací byl jeho soused Alois Šafařík, jeden ze zatčených, který se po rocích strávených ve vězení do obce vrátil.
O nevině sedláků jsou dnes téměř všichni v obci přesvědčeni. „Jen pár komunistů věřilo tomu, že ti lidé něco opravdu udělali. Drtivá většina si je vědoma toho, že to byl komunistický zločin nejvyššího formátu,“ dodal Novotný. V začátku devadesátých let došlo k rehabilitaci neprávem odsouzených sedláků.
Za měsíc od tragické události uplyne šedesát let. Smutnou historii si tak místní budou opět připomínat. Vědí ale, že to, co se stalo, už nelze vrátit zpět. „Všechno se tím rozbilo a dodneška je to rozbité. Nikdo už to dohromady nedá,“ uzavírá František Kintr. Přesto věří, že další pokolení procesem zasažena nebudou. Obec má tak možnost jednou začít znova a lépe.
