Praha/Jihlava – Československo bylo připraveno na jadernou válku, tedy alespoň komunističtí pohlaváři. Potvrzují to archivní dokumenty, které se podařilo nalézt badateli Miroslavu Marešovi. Vědělo se, že měli nachystané více či méně bezpečné úkryty, ale nevědělo se, kde a kolik jich bylo. K jaderné válce naštěstí nedošlo. Protiatomové kryty a bunkry ale zůstaly a dodnes jsou některé tajné.
Když v roce 1961 vrcholila druhá berlínská krize, tehdejší Československo se připravovalo na válečný konflikt se Západem. Komunistické vedení na svém listopadovém zasedání řešilo, kam se v případě jaderného útoku ukryjí nejvýše postavení soudruzi. Vybrány byly dva objekty. „Do objektu K116 by byla umístěna ta důležitější část (vedení státu), protože samozřejmě je poblíž Prahy. Byla by tady komise obrany ÚV KSČ. A ta méně důležitá část by se přesunula do objektu K9, který je v Jihlavě. A řekněme ta týlová, nebo záložní objekt by byl v Podbrezové na středním Slovensku,“ líčí Mareš.
Že tyto objekty existují a dodnes plní nějaký účel, dokazuje svými slovy i historik Vojenského ústavu Jaroslav Láník. „Jsou samozřejmě věci, které jsou dodnes poněkud aktuální a poněkud živé, takže si myslím, že některé kryty jsou používány do dneška, takže asi není úplně vhodné se o mnohých z nich zmiňovat,“ říká historik.
Zmiňovaný kryt K116 se nachází v Prokopském údolí a je stále využíván ministerstvem obrany, potažmo Armádou České republiky. „Je tam režimové pracoviště a já, bohužel, nemohu sdělit, co přesně se tam děje nebo na čem tam lidé pracují,“ konstatuje mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek. Podobné informace jsou k dostání i u krytu v Jihlavě. „Je to režimové pracoviště a do takovéhoto pracoviště není dovolen vstup civilním osobám a nebudu se ani vyjadřovat k tomu, co se nachází uvnitř,“ vysvětluje mluvčí HZS Vysočina Petra Musilová.
Kryt v Jihlavě nebyl vybrán náhodou
Nedávno odtajněný archivní materiál vysvětluje, proč byla vybrána Jihlava jako místo, kde se v případě nouze skryje část komunistického vedení. „Předpokládalo se, že protivník by zaútočil na průmyslová a správní centra státu. Jenom tak pro představu, mělo to být jedenáct cílových prostorů,“ popisuje Láník. Právě Jihlava mezi tyto přepokládané cíle nepatřila.
Teorii badatele Mareše o umístění části vedení státu právě do Jihlavy podporují nejen archivní materiály, ale i další stavby rozmístěné kolem Jihlavy. Ty měly podle něj poskytovat zpravodajský servis pro hlavní jihlavský protiatomový kryt nazývaný K9. Podrobnosti se ale zjišťují těžko, protože tyto stavby oficiálně neexistují.
Ani vyvolení, kteří by první úder přečkali v krytech, by neměli vyhráno
Podle historika Martina Vaňourka by však pohlaváři v úkrytu vydrželi maximálně tři měsíce. „Otázka je, jak by na ně působilo to prostředí, ve kterém by byli. Nezapomeňme, že se nacházeli několik desítek metrů v podzemí v betonu, ze kterého šla voda a vlhkost, a možnost, že se nedostanou ven, že neví, co se děje venku, by psychika sehrála ještě větší roli,“ popisuje Vaňourek. Další věcí je samozřejmě radiace. Pokud by se střední Evropa stala dějištěm jaderného konfliktu za oboustranného použití atomových zbraní, tak by bylo vše tak zamořeno, že by nebyla šance na přežití.
K jaderné válce naštěstí nedošlo. I proto, že si obě strany uvědomily, jaké by měla důsledky. I když se jí do roku 1989 občas strašilo a pamětníci dodnes vzpomínají na branná cvičení na základní škole, k nimž neodmyslitelně patřily pláštěnky, plynové masky a igelitové pytlíky nasazené na ruce a nohy.
