Ruské jednotky se pokoušejí obklíčit ukrajinská města, aby v nich potom získaly kontrolu a také zničily vedení napadeného státu. Jenže zkušenosti z městských bojů v nedávné minulosti ukazují, jak složité, vyčerpávající a drahé mohou takové snahy být – a jak obrovskou tragédií jsou pro civilní obyvatelstvo.
Boj o města útočníka vyčerpává, civilisty zabíjí. Neplatí při něm běžná pravidla války, ukázala analýza
Když v červenci roku 2017 skončila bitva o irácké město Mosul, pochopila americká armáda, že tento konflikt byl nesmírně důležitý. Jednalo se totiž o první opravdu velkou městskou bitvu jednadvacátého století – se všemi moderními technologiemi, možnostmi psychologického a elektronického boje. A všechny byly využity.
Proto vznikla na Vojenské akademii ve West Pointu rozsáhlá analýza, která tento boj popsala jako přelomový a jako určující pro další podobné konflikty blízké budoucnosti.
- Vojenská akademie Spojených států amerických je vojenská akademie ve West Pointu, části města Highlands v americkém státě New York. Jde o součást tréninkového, výcvikového a výukového centra americké armády. Právě zde se vzdělává většina nových důstojníků Armády Spojených států amerických.
Nyní je tato studie důležitá i pro situaci Ukrajiny – ruské plány počítají s obsazením a kontrolou ukrajinských metropolí. Jak zní poučení z bojů o Mosul?
Téměř roční bitva
Bitva o Mosul začala 16. října 2016 a skončila 20. července 2017, kdy bylo zlikvidováno poslední centrum obránců. K bitvě došlo mezi bojovníky takzvaného Islámského státu (IS) na jedné straně a iráckými bezpečnostními silami podporovanými mezinárodní koalicí na straně druhé. Mosul bránilo přibližně tři tisíce až dvanáct tisíc bojovníků IS. Útočící síly tvořila nesourodá koalice čítající přes sto tisíc bojovníků.
Mosul byl de facto hlavním městem IS od června 2014, kdy odtamtud vyhnal špatně vycvičené a nedostatečně vybavené jednotky irácké armády. Na obranu se tak mohl připravovat více než dva roky, útočník měl na plány méně času.
Plán na dobytí města počítal s třífázovou operací: město mělo být obklíčeno, pak měly být narušeny klíčové komunikace, zejména mosty, což by IS bránilo v přesunu z levého břehu řeky Tigris na pravý. Útoky pak měly směřovat na jednu polovinu města rozděleného tímto tokem tak, aby IS nemohl tamní síly snadno posilovat.
Bitva o Mosul
V rámci města měly síly útočníků používat opatrnou taktiku „zakousnout se, vyčistit a udržet“ – to zjednodušeně znamená čistit od nepřátel jednu čtvrť po druhé, prakticky jeden městský blok za druhým.
To mělo minimalizovat ztráty útočníků, ale i ztráty civilního obyvatelstva, které metropoli neopustilo. Plány počítaly s tím, že téměř třímilionové město bude zapotřebí dobývat asi tři měsíce, přičemž to bude vyžadovat spoustu zkušených speciálních jednotek. Právě na nich bylo ono výše popsané dobývání lokálních center odporu – udržet je potom měli hůře vycvičení vojáci.
Útok začal 16. října 2016, do zimy mělo být po válce. Irácká armáda svrhávala na město letáky, komunikovala s jeho obyvateli také elektronicky a pomocí telefonů: masivní kampaň měla přesvědčit obyvatele, aby povstali, anebo se co nejlépe ukryli nebo uprchli.
Jenže už brzy se ukázalo, že dobytí bude mnohem těžší, než se čekalo. Na útočníky čekaly na každém rohu pasti, ať už improvizované výbušniny, nebo barikády či přepady. Vojáci IS podle analýzy West Pointu operovali v ofenzivním i defenzivním režimu s mimořádně účinnou kombinací nasazení těžkých zbraní, rychlého pohybu a maskování.
Využívali přitom kombinace faktorů, na které jednotky spojenců nebyly připravené – zejména komerčních, volně dostupných technologií, jako jsou bezpilotní letouny. Ve městě byl IS schopný rychle koncentrovat své jednotky, přesouvat je z místa na místo a pomocí brutálních sebevražedných útoků demoralizovat nepřátele a zpomalovat jejich postup.
Bitva o Mosul
Po měsíci bojů kontrolovaly koaliční síly pouze třicet procent východního Mosulu. V listopadu a prosinci 2016 se taktika, technika a postupy používané koalicí i IS neustále vyvíjely, přičemž některé změny byly úspěšné a jiné nikoliv.
Zcela například selhal pokus proniknout do srdce města s obrněnou kolonou; bojovníci IS ji dokázali snadno napadat z boků, přičemž využívali městského terénu i své znalosti města. Obrovské ztráty na lidech i technice tuto taktitu zastavily – obklíčené jednotky nakonec muselo zachraňovat letectvo.
V době, kdy už měla být bitva vyhraná, stále ještě irácké síly ani nedosáhly řeky Tigris a IS stále držel pod kontrolou klíčové oblasti, jako byla například Mosulská univerzita, která fungovala jako velitelské a logistické centrum.
Bitva o Mosul
IS navíc využil nasazení velkého množství nepřátelských jednotek u Mosulu k útokům na jiných místech země – tím způsoboval koalici značné morální i materiální vyčerpání. Tváří v tvář těmto útokům a s rostoucím vyčerpáním svých jednotek nařídili iráčtí vrcholní představitelé operační přestávku, která umožnila jednotkám stáhnout se, přezbrojit a přeškolit a přesunout posily, některé prapory dokonce přijaly americké poradce specializované právě na městské boje.
Druhá fáze začala 29. prosince 2016, byla už znatelně úspěšnější. Irácké síly útočily na město na třech frontách současně, což znemožňovalo jednotkám koncentrovat síly na úspěšnější protiútoky. Pokud se už podařily, byly vykoupeny značnými ztrátami na životech, zejména nenahraditelných velitelů schopných plánovat složitější operace.
Útok na západní Mosul
Mosty byly nakonec dobyty až v polovině ledna, na konci měsíce byl osvobozen celý východní Mosul. Dobývání západní části města ale muselo opět téměř měsíc počkat, především kvůli konsolidaci sil, doplnění zásob a také přepravě nové techniky, která pro to byla zapotřebí.
Při samotném útoku na zbytek sil IS bylo použito velké množství koaliční přesně naváděné munice, dělostřelecké a raketové palby; přesto trpěli i civilisté – zemřelo jich odhadem asi 3200. K medializované tragédii došlo 17. března, kdy při leteckém útoku na budovy, v nichž se nacházeli odstřelovači IS, zahynulo přes dvě stě civilistů, kteří byli v budovách uvězněni jako lidské štíty. Celosvětový ohlas tohoto útoku přinutil koalici přeorientovat úsilí na minimalizaci vedlejších škod a zpomalil operační tempo.
Navíc se přidalo nezvykle deštivé počasí, takže irácké síly opět musely na tři týdny dobývání města přerušit – IS mezitím dokázal řadu původně dobytých míst napadat a dočasně i ovládnout. Postup iráckých jednotek byl pak už ale jednoznačný, byť pomalý, nakonec celý Mosul, včetně Starého města, ovládly až na konci července.
Obří ztráty na životech i majetku
Počty mrtvých bylo velmi obtížné odhadnout, podle odhadů byly zabity tisíce bojovníků IS. Odhadované koaliční ztráty byly rovněž vysoké, přičemž na Mosul připadá podstatná část, možná až 8200, z odhadovaných deseti tisíc iráckých sil zabitých v boji proti IS v Iráku.
Počet civilních obětí se odhadoval na přibližně deset tisíc. Organizace spojených národů odhadla, že ve Starém městě bylo poškozeno přes pět tisíc budov a 490 jich bylo zničeno, přičemž celkově bylo poškozeno nebo zničeno čtyřicet tisíc budov a po bitvě zůstalo deset milionů tun suti.
Bitva o Mosul
IS poškodil nebo zničil patnáct náboženských objektů, koalice jich poškodila čtyřicet sedm. V okamžitých odhadech bylo uvedeno, že jen oprava základní infrastruktury Starého města bude stát jednu miliardu dolarů a další miliardu bude stát zbytek Mosulu. Odstranění výbušnin nastražených IS a obnova Mosulu v příštích pěti letech by celkem stály přibližně 50 miliard dolarů.
Ponaučení pro války jednadvacátého století
Westpointští vědci tvrdí, že bitva přináší celou řadu ponaučení, autoři studie nedávno na Twitteru uvedli, že se velmi dobře týkají i ruského pokusu ovládnout kyjevská města.
Ze strategického hlediska Mosul ukázal paradox, že i když město nemusí mít zpočátku žádnou vojenskou hodnotu, získá ji, když je mu přisouzena hodnota politická.
Zásadní výzvou je pro útočící stranu přítomnost civilistů v městských bojích a nutnost jejich odstranění z prostředí. Ve většině městských oblastí většina civilistů v případě blížící se bitvy uprchne, ale malé procento zůstane, protože nemá kam jít nebo chce chránit své domovy, osobní majetek či rodiny.
„Výzvou pro budoucí městské bitvy bude, jak realizovat dobrou informační operační kampaň s cílem přesvědčit civilisty, aby opustili město – šíření zpráv prostřednictvím mobilních telefonů, internetu a shazování letáků v Mosulu je považované za úspěšné jen částečně,“ uvádí studie.
Současně musí útočící strana řešit, jak statisíce uprchlíků bezpečně a rychle odsunout a poté jim poskytnout přístřeší, potraviny a lékařskou pomoc, aby se nestali oběťmi násilí z obou stran. „Mosul ukázal, že to může být nemožné,“ upozorňují experti z West Pointu.
Bitva o Mosul
Výsledky bitvy podle analytiků ukazují, že obránci sice boj o město zpravidla prohrají, ale vždy útočníkům velmi ztíží dosažení vítězství. Obránci mají zpočátku převahu, protože městský terén lze využít k ukrytí pro boj a manévrování, útočící síly tak nemohou plně využívat pozorovací, průzkumné nebo letecké prostředky; budovy mohou sloužit jako opevněné bunkry. Obránce si zachovává relativní volnost manévrování a může ve svůj prospěch využívat podzemní systémy.
Běžná pravidla války pro města neplatí
Mosul také ukázal, jak velkým množstvím prostředků musí bojující síly disponovat, aby dosáhly vítězství. Klasické učebnice vojenství se prakticky vždy shodují na tom, že aby bylo dosaženo vítězství, měly by jednotky útočníka být v převaze vůči obránci v poměru 3:1. Jenže při bojích o města, je-li obránce vybaven dostatkem moderních zbraní, tato čísla ani zdaleka neplatí.
V Mosulu měla koalice přibližně sto tisíc vojáků a IS jen mezi třemi tisíci a dvanácti tisíci bojovníky. Tento poměr mezi 8:1 a 33:1 je podle analýzy neuvěřitelně vysoký. „Jakýkoli národ, dokonce i s velkým počtem obyvatel a silnou průmyslovou základnou, by takový počet vojáků jen těžko nasadil do boje,“ varuje studie.
Dalším problémem, co se týká zdrojů, jsou výdaje na munici. Beton, ocel, cihly a dřevo znamenají zvýšené množství munice na zničení nepřítele. V městské válce mohou bojující síly běžně vynaložit až čtyřnásobné množství munice, než by běžně spotřebovaly při boji ve venkovském prostředí, tvrdí zpráva.
Dalším zdrojem, který válka o města extrémně vyčerpává, je čas. Vzhledem k mnoha faktorům městské války je množství lidské síly potřebné k projití a kontrole téměř každé budovy, tunelu, místnosti či zákoutí vysoké. A to zpomaluje operace – což může být pro útočníka kritický problém, pokud například čelí mezinárodním sankcím a snaží se tedy obsazení nepřátelského území provést co nejrychleji.
„Na operační úrovni si vyšší političtí a vojenští představitelé a jejich podřízení musí uvědomit – a zajistit, aby se toto poselství dostalo k obyvatelstvu, aby byli všichni psychologicky a zdrojově připraveni –, že městská bitva, do které se chystají, bude trvat dlouho,“ poznamenává westpointská analýza.
Mosul podle ní ukázal ještě jeden zásadní fakt: mimořádnou účinnost vyzbrojených bezpilotních letounů - obě strany dokázaly tyto platformy mimořádně efektivně využívat pro zpravodajské účely, sledování, průzkum a přímou palbu. USA od té doby to obrany před drony masivně investovaly.
Autoři analýzy dodávají, že pro boje ve městech je nutné využívat obrněnou techniku – ta je ale současně velmi zranitelná, zejména pokud obránce disponuje účinnými protitankovými přenosnými zbraněmi.
Irácká vláda nedokázala obrněnce využívat účinně, naopak několikrát utrpěla vysoké ztráty této drahé, a tedy jen těžko nahraditelné techniky. V pozdějších fázích operací se proto bála tanky a obrněné transportéry v Mosulu nasazovat, což ještě víc zpomalovalo postup pěchoty.