Rusko Ukrajinu napadlo způsobem, který američtí vojenští teoretici předpokládali. Výsledky má přesto mnohem horší. Ruské armádě se například nepodařilo zničit ukrajinské letectvo ani protivzdušnou obranu.
Američané simulovali ruskou invazi. Putin se podle nich hrubě přepočítal
Dva týdny před ruskou invazí na Ukrajinu uspořádala americká Univerzita námořní pěchoty čtyřdenní válečnou hru, která simulovala několik prvních dnů takové války. „Jeden z nás vedl válečnou hru, zatímco ostatní hráli ukrajinské a ruské síly. Navzdory několika výrazným rozdílům se současná ruská ofenziva odehrává způsobem, který se této simulaci až děsivě podobá,“ píší její aktéři v oficiální zprávě.
V době, kdy válečná hra skončila, vypadala celková situace velmi podobně jako na Ukrajině, pouze se dvěma zásadními odchylkami. Za prvé, Rusové se z Běloruska silněji tlačili na západ od Dněpru – severně od Kyjeva –, aby na město udeřili z týlu. A za druhé, ruský útok v Chersonu byl dočasně zastaven, protože osa postupu na jihu se na čas stočila na severovýchod k Mariupolu.
- Jedná se o simulaci konfliktu, kdy se dvě skupiny vojenských expertů chopí velení nad dvěma armádami. Ty jsou popsané nějakými vlastnostmi, musí se řídit nějakými pravidly tak, aby simulovaný konflikt co nejvíce odpovídal realitě.
- Takové hry se používají už stovky let, na začátku 20. století se díky jejich vlivu začaly vyvíjet i deskové hry pro širokou veřejnost na podobném principu.
Další rozdíl byl v dopadu ruské letecké a raketové kampaně. Ve hře začaly ruské operace sérií raketových a leteckých úderů, jejichž cílem bylo eliminovat ukrajinské letectvo a zničit integrovaný systém protivzdušné obrany země. V prvních dnech kampaně se tedy ruští hráči zaměřili především na získání takzvané vzdušné nadvlády, aby ruské letectvo mohlo bezpečně operovat nad Ukrajinou.
Současně se zaměřili na zničení ukrajinských systémů pobřežní obrany. A hlavně: celkový postup ruských jednotek se sice vydával stejnými cestami, ale byl mnohem pomalejší.
Ve hře agresoři rychle zlikvidovali letectvo
Ačkoli tedy počet skutečných úderů, které Rusové provedli v prvních 24 hodinách konfliktu, téměř přesně odpovídal tomu, co Rusové použili ve válečné hře, jejich dopad byl podstatně odlišný.
Ve válečné hře byl každý úder zaměřen na likvidaci ukrajinského letectva a sítě protivzdušné obrany. „Ve skutečnosti ale byly ruské údery oproti hře více rozprostřeny na celou řadu cílů. Rusové tedy použili k ochromení ukrajinské protivzdušné obrany nebo k výraznému snížení její schopnosti mnohem méně munice, než bylo třeba. Stručně řečeno, na rozdíl od hry byly ruské útoky ničivé, ale nestačily k tomu, aby přemohly obranu Ukrajiny,“ konstatují autoři této simulace konfliktu.
Ve hře byla velká část ukrajinského letectva zničena na zemi v důsledku úderů řízenými střelami Kalibr a Kh-101 i přímých akcí s podporou speciálních operací a náletů. Zbytky byly přečísleny a rychle zničeny ve vzduchu, přičemž některé stroje byly sestřeleny z Ruska systémy protivzdušné obrany, jejichž dosah zasahoval do ukrajinského vzdušného prostoru.
„To je ale v příkrém rozporu s tím, čeho Rusko reálně dosáhlo při svých skutečných operacích: Pátý den války ukrajinská protivzdušná obrana stále funguje, i když se sníženou účinností. Navíc podle všeho ukrajinské letectvo zůstává v boji a v kombinaci se zbývající protivzdušnou obranou dosahuje určitých úspěchů při napadání ukrajinského vzdušného prostoru,“ popisují rozdíly experti.
V současné době se zdá, že Rusové mají vzdušnou převahu, ale údajných více než třicet vzletů, které Ukrajinci denně podnikají, odepřelo Rusům úroveň vzdušné nadvlády, které dosáhli ve válečné hře.
Primárními počátečními cíli ve hře byly ukrajinské systémy S-300 v okolí Kyjeva, ohybu řeky Dněpr, Chersonu a Oděsy. Sekundárními cíli byly desítky ukrajinských systémů BUK (SA-17). Poškození ukrajinského systému protivzdušné obrany bylo rozsáhlé a během prvních dvou dnů neutralizovalo jádro integrované sítě protivzdušné obrany, přestože rozptýlení ukrajinských systémů BUK zajistilo zbytkovou protivzdušnou schopnost.
Navíc za cenu ztráty 30 až 40 letounů získali Rusové ve válečné hře vzdušnou převahu, protože ukrajinské letectvo bylo prakticky zlikvidováno do třetího dne válečné hry. Nějaké zbytky v simulaci pravděpodobně přežily, ale schopnost Ukrajiny operovat na úrovni letek byla neutralizována.
Hráči s postupem vyčkávali
Ve válečné hře byla hlavní ruská pozemní ofenziva záměrně odložena, protože hráči, kteří veleli ruským silám, se před nasazením většiny svých pozemních sil soustředili na několikadenní formování palby zaměřené na zničení kritických schopností nepřítele.
V plánu herního agresora byla ještě delší příprava, ale hra měla časový limit, což aktéry donutilo zahájit pozemní operace dříve, než si přáli. Přesto byl dopad přípravné palby na herním poli významný – jakmile pozemní síly postoupily, měly silnou podporu ruského letectva, které nyní létalo na zcela bezpečném nebi. V této době ruský palebný komplex (dělostřelectvo, letectvo a rakety) přešel prioritně na ničení ukrajinských systémů palebné podpory.
„Většina simulace se dala očekávat na základě toho, co víme o ruském způsobu vedení války. Hra se však v několika zásadních aspektech lišila od toho, co většina analytiků před válkou očekávala. Za prvé, množství palby použité ve válečné hře bylo jen zlomkem toho, co měli Rusové k dispozici,“ popsali zástupci Marine Corps University.
„Na začátku kampaně se také Rusové vyhýbali úderům na čtyři regionální ukrajinské velitelské a řídící štáby, aby jim umožnili sdělit svou kapitulaci v případě pádu vlády. Právě proto zůstala tato velitelství po celou dobu válečné hry funkční a efektivní, protože Rusové zaměřili většinu svých dostupných úderů na velké vzdálenosti na získání vzdušné nadvlády. Tato velitelství se začala dostávat pod intenzivní tlak, právě když hra skončila,“ doplnili.
Vědci předvídají nevybíravé ruské údery
„Tím, že se válečná hra rozcházela se západními interpretacemi ruského způsobu vedení války, věrně kopírovala to, co jsme většinou viděli v prvních dnech skutečných ruských vojenských operací. Zjevná zdrženlivost Ruska pohřbít ukrajinskou armádu pod palbou překvapila mnoho západních pozorovatelů. Byl to však téměř přesný postup, který Rusové podnikli ve válečné hře,“ konstatovali také vědci.
Letecké a raketové údery na herním poli probíhaly před zahájením pozemní ofenzivy, zatímco ve skutečnosti Rusové zřejmě dali přednost zahájení úderné kampaně současně s pozemní ofenzivou. „S pokračováním konfliktu a rostoucí frustrací Rusů z toho, že se jim nepodařilo rychle zlomit ukrajinský odpor, se však dá očekávat, že se Rusové vrátí ke svému typu a začnou svou drtivou převahu v dělostřelectvu a letectvu využívat mnohem nevybíravěji,“ předpovídají autoři výzkumu. Aktuální zprávy z ukrajinských bojišť naznačují, že právě to se teď opravdu děje.
Reálný konflikt výsledky hry kopíroval mnohdy až nečekaně přesně. Simulace například předpověděla urputné boje o Charkov, které vázaly značné množství ruských sil, i závažné ztráty ukrajinské armády při přesunu k Dněpru. Přesto byl ústup na herním poli nutný, aby tyto síly nebyly obklíčeny ze severu a silami přesouvajícími se z Krymu. Zdá se, že stejné obavy vedou Ukrajince i v reálném boji. Hra současně ukazovala, že pro ukrajinské jednotky bude nutné, aby se stahovaly a ustupovaly, jinak se dostávaly do ruského obklíčení a zajetí.
Pozoruhodný byl podle aktérů této simulace zejména začátek pozemních operací. Ten byl ve skutečnosti prakticky stejný jako ve hře. Ve válečné hře zaútočila ruská 1. gardová tanková armáda po ose zaměřené na ohyb řeky Dněpr s úmyslem obejít Charkov ze severu, zatímco 20. kombinovaná armáda se přiblížila k předměstí Charkova. „Zdá se, že přesně o to se ruské síly pokoušely v prvních 96 hodinách války. Válečná hra opět odpovídala skutečným ruským tahům s neuvěřitelnou přesností,“ tvrdí autoři.
Na jihu se Rusku dařilo ve hře i realitě
Ve hře se Rusku dařilo nejrychleji a nejúspěšněji postupovat z Krymu. Když hra skončila, byli Rusové připraveni udeřit z jihu nejméně třemi směry – na západ k Oděse, na východ, aby obklíčili Ukrajince ustupující z obranných linií podél Donbasu, nebo na sever, aby rozvrátili obranu na linii Dněpru. „Pátý den války se nacházíme v podobné situaci, kdy ruské síly proudí z Krymu do téměř stejných pozic, jaké zaujímaly ve válečné hře, a mají před sebou stejné možnosti, jaké jsme našli ve válečné hře,“ konstatovali autoři simulace.
Když hra skončila, byly sice ukrajinské síly na severu pod silným tlakem, ale kromě jedné brigády byly z velké části funkční a zůstaly na přístupech ke Kyjevu. Obrana severně od Kyjeva nebyla prolomena a v případě podpory se mohla udržet po delší dobu.
Ruské síly se v simulaci blížily k východním přístupům ke Kyjevu a k řece Dněpr a zároveň začaly překračovat hranici z Běloruska na severozápadě přes černobylskou vyloučenou zónu. Na východě Rusové začínali obkličovat Charkov a 8. kombinovaná armáda se vynořovala z oblasti Doněcka, aby zaútočila směrem k Melitopolu a řece Dněpr. „Opět téměř přesně to, co vidíme na Ukrajině pátý den války.“
Rusům plán zjevně nevychází
Autoři ale zdůrazňují, že v samotném konfliktu to vypadá, že pokus Ruska o rychlý přesun na Kyjev s cílem zničit vládu nevyšel. Poté, co se ukázalo, že Ukrajinci se nevzdávají a že se jim dokonce daří v některých místech vítězit, mění i Rusové svou taktiku. Místo agresivní bleskové války volí jejich klasický a vyzkoušený způsob boje, který se opírá o masivní využití palebné síly, zejména té dělostřelecké, přičemž, jak ukazuje realita, cíly útoků jsou často i civilní objekty jako školy.
Podle expertů z Marine Corps University jejich hra sice nesimulovala strategickou úroveň války, ale právě mezinárodní podpora, kterou hrdinný odpor Ukrajiny získal, se nakonec může ukázat jako klíčová pro zmaření ruských cílů.
Kde udělalo Rusko chyby
„Říkám si, jestli jednou historici neoznačí za chybu, že Rusové nevyužili své mohutné palebné kapacity k záměrnému formování bojiště po delší dobu před zahájením pozemního postupu,“ uvažuje jeden z autorů James Lacey.
Ve válečné hře bylo toto omezení palby záměrné a vycházelo ze strategie donutit Ukrajince k rychlé kapitulaci. Lze podle něj dokázat, že Rusové podobně kalkulovali i na začátku současné války. Putin a ti jeho poradci, kterým stále naslouchá, byli možná přesvědčeni, že je mnoho Ukrajinců uvítá jako osvoboditele a pochod na Kyjev bude snadný.
Proto velkou část svého ohromujícího palebného komplexu drželi zpátky, aby nezničili značné množství infrastruktury a nezabili příliš mnoho svých ukrajinských „bratrů“. Stejně uvažovali i hráči v simulaci a většina současných zpráv ukazuje, že právě toto uvažování zpočátku ovládlo Kreml.
„Nyní už ale musí velitelům a možná i Putinovi docházet, že se hrubě přepočítali,“ tvrdí autoři simulace. Ukrajina si podle nich nyní musí ujasnit pravděpodobné další kroky Ruska, protože Putin dospěl k závěru, že jeho invaze nebude novodobým anšlusem.
Také Rusko nyní musí rovněž zvažovat další kroky. Ukrajinská armáda a lid kladou mnohem silnější odpor, než Putin nebo kdokoli z jeho nejvyšších velitelů předpokládali. Tuto situaci zhoršuje něco, co je den ode dne zřejmější; schopnost ruské armády vést rozsáhlý útok společnými a kombinovanými zbraněmi možná není tak dobrá, jak se předpokládalo a jak Moskva tvrdí.
Zelenského um a ruská neschopnost
„Ukrajinský odpor zatím nedosahuje takové úrovně, aby se dal srovnávat s odvážným postavením Finska proti Stalinově Rudé armádě v zimní válce v roce 1940, ale možnost, že se Ukrajina udrží týdny nebo měsíce, musí být nyní součástí kalkulací všech, včetně Rusů,“ dodávají autoři herní simulace.
Klíčová je podle nich role prezidenta Ukrajiny. „Tím, že je Zelenskyj stále schopen komunikovat s vnějším světem, sám změnil strategickou rovnováhu. Shromáždil západní podporu nad rámec toho, co mohl kdokoli předvídat, včetně podpory protitankových zbraní z Německa i Švédska.“
Autory udivuje, jak pomalý je celkově ruský postup ve srovnání s tím, co simulace naznačovala: „I když připustíme, že se Rusové snaží omezit ukrajinské ztráty a škody na infrastruktuře, je těžké ignorovat skutečnost, že Rusové postupují pomalu. Jakmile se ruská ofenziva začala rozjíždět, všeobecně se očekával rychlý tankový postup na klíčová ukrajinská města – Kyjev, Charkov, Dněpr a Oděsu. V současné době žádné z těchto měst nepadlo a zdá se, že ruská pozemní ofenziva se zpomaluje, protože naráží na sílící odpor a logistické problémy. Může se ukázat, že ruský postup byl zpomalen kvůli politickým příkazům, ale v tuto chvíli může mnoho pozorovatelů velkou část toho, co se z bojiště hlásí, spravedlivě připsat obecné ruské neschopnosti.“