Střídání sucha, záplav a neúrody vyvolává společenský chaos. Dlouhodobé klimatické změny přivodily úpadek a zánik dosud vzkvétajících společností jako římská říše nebo Persie. Nejlepším a nejlépe prostudovaným příkladem střetu klimatických změn a politického zmatku je ale podle časopisu Time období kolem francouzské revoluce z roku 1789.
Mrazy, bouře, záplavy a sucho předcházely i Velké francouzské revoluci. Změny klimatu přispívají k sociálním otřesům
Na severní polokouli začala ve 13. století dlouhá perioda ochlazování známá jako malá doba ledová. Nešlo o souvislé období, nýbrž o intervaly prudkého sestupu teplot v jinak stabilním teplém počasí. V severním Atlantiku jeden takový sestup zaznamenali kolem roku 1770, což mělo rychlý dopad na lodní provoz, dopravu a zemědělství. Roku 1775 vedla několikaletá neúroda a nedostatek obilí ve Francii k nepokojům. Události označované jako válka o mouku předznamenaly to, co Francii teprve čekalo.
Roku 1783 vybuchla islandská sopka Laki. Za osm měsíců její aktivity se uvolnilo do atmosféry 120 milionů tun oxidu siřičitého, jen občas mraky prosvitlo krvavě zbarvené slunce. Tato událost vedla k úmrtí lidí a úhynu zvířat a radikálně změnila poměry v atmosféře, což mělo za následek nestálost klimatu v 80. letech 18. století.
Po dlouhém chladu nastalo v roce 1783 mimořádně horké léto. Přineslo prudké bouře s kroupami tak velkými, že zabíjely zvířata. Následovala stejně intenzivní zima s velkými mrazy následovaná teplým jarem, v němž sníh a led rychle roztály a přišly záplavy.
To se opakovalo v následujících letech, jež ničila obyvatele Francie, plenila úrodu, zabíjela dobytek a vytvářela koloběh hladu, chudoby, strachu a utrpení. Pozdější americký prezident John Adams, který projel Francii v roce 1785, napsal: „Ta země je hromada popele, trávu skoro nevidíte, obilí je málo a len zničený. Upřímně ty lidi lituji a nic nenasvědčuje, že se počasí zlepší.“
Když dojdou peníze
Tuto situaci umocnila finanční krize ze 70. a 80. let. Finance ve francouzském království nebyly nikdy dobře spravovány, bohaté aristokratické rodiny nemusely platit daně. Ministři krále Ludvíka XVI. sice zavedli reformy, jež ale narazily na odpor privilegovaných, kteří odmítli nové finanční zatížení, dokud král nenabídne politické ústupky. Obě strany zůstaly neústupné a krize nevyřešená.
Všechny tyto jevy – klimatický tlak, finanční nestabilita a politický konflikt – se střetly v letech 1788 a 1789. Velké sucho z jara 1788 zničilo úrodu základních plodin, 13. července 1788 Francie zažila nejprudší krupobití ve své historii, které zničilo pole i vinice. Ceny obilí prudce vzrostly a rodiny, jež dříve dávaly na obživu půlku svých příjmů, teď potřebovaly devadesát procent rozpočtu, aby přežily. To eliminovalo zájem o jiné zboží a už tak ohrožená ekonomika spadla do recese. Tisíce dělníků ve městech přišly o práci.
V době velmi špatné úrody v roce 1788 se vystupňoval konflikt elit kolem finanční, ekonomické a politické reformy. Občané, kteří měli za sebou několik let stresu a obav, byli připraveni nechat absolutní monarchii zaplatit za to, že se o lidi nestará. Král pod množstvím argumentů v národním shromáždění nakonec ustoupil a koncem roku 1788 svolal na jaro generální stavy – tedy sněm šlechty, duchovenstva a třetího stavu.
Když to oznamoval, zažívala Francie nejhorší zimu za téměř sto let. Tehdejší americký zástupce ve Francii Thomas Jefferson napsal: „Nastala nebývalá zima, veškerá práce venku byla zakázaná a chudí bez platu samozřejmě neměli chléb ani otop.“ Zima trvala do konce dubna 1789 a hrabě Mirabeau na jihu Francie napsal, že přišla naprostá pohroma. „Všude jsem nacházel lidi, jež zabila zima a hlad, nebyla mouka, mlýny zamrzly.“
Když se v květnu sešly stavy, měli Francouzi za sebou dlouhé roky nekonečných klimatických zvratů a jaro ani léto 1789 nepřinesly úlevu, protože na úrodu se teprve čekalo. Pařížané byli připraveni povstat. Měsíce politického patu ve Versailles se rozťaly v červenci, kdy se pařížskými ulicemi nesly pověsti o spiknutí a rozvášnění lidé se vrhli na Bastilu.
Varovný příběh
Francouzská revoluce je podle časopisu Time mimořádně varovný příběh. Teď se ví, že tehdejší klimatický chaos byl výsledkem přírodních změn, zatímco současné oteplování je důsledek lidské činnosti. „Pokud to nebudeme rychle řešit, ještě se to zhorší. Souvislost klimatické a politické nestability se stává naléhavým studijním oborem,“ píše časopis.
Významná studie z roku 2013, která srovnala klimatické údaje s významnými historickými konflikty, ukázala, že klimatické změny a společenské bouře navzájem souvisí. „Vliv klimatických změn na společnost je zásadní,“ stojí v ní. Autoři varují, že sociální dopad oteplování se bude týkat zemí s vysokými i nízkými příjmy.
K francouzské revoluci nevedly výhradně klimatické výkyvy. Rozvrátily ale její ekonomiku, destabilizovaly sociální řád a vystresovaly obyvatelstvo. Rozhodujícím faktorem, který vedl k revoluci, byl narušený politický systém neschopný a neochotný zabývat se situací. „My máme ve své moci zmírnit ekologické důsledky klimatické změny, ale omezit emise škodlivých plynů nebo přejít k zelené energii stačit nebude. Musíme zajistit, aby byly politické struktury schopné reagovat na nevyhnutelné sociální krize způsobené globálním oteplováním, byly pružné a odolaly budoucím bouřím,“ dodává Time.
