Mohutné kly jsou pro slony obvykle výhodou. Umožňují jim dostat se k vodě, strhávat větve nebo kůru ze stromů, aby se dostali k potravě, ale také se hodí jako zbraň při bojích o samice. Jenže v době, kdy je hlavním nepřítelem slona lidský pytlák, se tyto přerostlé zuby stávají slonům přítěží, ukazuje nový výzkum.
V Africe se rodí čím dál víc slonů bez klů. Sledujeme zrychlenou evoluci, říkají vědci
Během občanské války v Mosambiku, ke které došlo v letech 1977 až 1992, zabíjeli bojovníci na obou stranách slony pro slonovinu. Díky ziskům z ní financovali další boje. V oblasti, kde se nachází národní park Gorongosa, tak bylo pozabíjeno přibližně devadesát procent slonů.
Ty, kteří přežili, něco spojovalo: u poloviny samic se po válce vůbec kly nevyvinuly; přitom před válkou chyběly jen asi dvaceti procentům samic. Jak je to možné?
Stejně jako je u lidí barva očí daná geny zděděnými po rodičích, mají to sloni se kly. V minulosti byli sloni bez klů v africké savaně výjimeční, ale postupně se stávají stále běžnějšími - a v současné době už dokonce na některých místech převládají. Podobné je to u lidí s modrýma oči, jichž stále přibývá.
Podle vědců je vysvětlení současného stavu prosté: pytláci za války lovili slony se kly, právě o kly jim totiž šlo. Proto přežilo víc samic bez klů - a právě ony mohly předat své geny dál, proto se pak rodilo tolik zvířat bez klů. Zajímavější ale bylo, že dvě třetiny potomků těchto samic bez klů byly také samice.
Roky nepokojů „změnily trajektorii evoluce v této populaci,“ popsal evoluční biolog Shane Campbell-Staton z Princetonské univerzity, který výzkum vedl; výsledky vyšly v polovině října v odborném časopise Science.
Výzkumníci v Mosambiku prostudovali asi osm stovek slonů ve výše uvedeném národním parku po dobu několika let - výsledkem byl detailní katalog matek a jejich potomků.
Vědci se už dříve setkali s podobnými případy, kdy se v populacích slonů po intenzivním pytláctví objevilo neúměrně velké množství samic bez klů; stalo se to mimo jiné v Ugandě, Tanzanii nebo Keni. „Dlouho jsme si lámali hlavu nad tím, proč jsou to právě samice, které jsou bez klů,“ uvedli autoři práce.
V Gorongose tým odebral vzorky krve sedmi sloních samic s kly a jedenácti samic bez klů a poté analyzoval jejich DNA, aby zjistil rozdíly.
Geny prokázaly extrémně rychlou evoluci
Analýza ukázala, že stačí, aby se samici změnil jediný gen a přijde o kly. Při přenosu na samčí embrya to není tak pravděpodobné, ale u samičího embrya se to může stát velmi snadno. U samců je navíc tato změna spojená s významným rizikem: mají-li tento gen, pak embryo velmi často zemře ještě v děloze.
Genetická analýza odhalila dvě klíčové části DNA slonů, o nichž se vědci domnívají, že hrají zásadní roli při předávání bezkelnatosti. Stejné geny jsou spojeny s vývojem zubů i u jiných savců.
„Podařilo se jim předložit skvělý důkaz o genetických změnách,“ řekl Chris Darimont, vědec zabývající se ochranou přírody na University of Victoria v Kanadě, který se na výzkumu nepodílel. Práce „pomáhá vědcům i veřejnosti pochopit, jak může mít naše společnost zásadní vliv na vývoj jiných forem života“.
„Když přemýšlíme o přírodním výběru, myslíme si, že probíhá stovky nebo tisíce let,“ dodává biolog z Washingtonské univerzity Samuel Wasser, který se na výzkumu nepodílel. „Fakt, že k této dramatické selekci došlo během pouhých patnácti let, je opravdu hodně překvapivé.“ Vědci chtějí ve výzkumu pokračovat. Rádi by zkoumali, co více slonů bez klů znamená pro celý druh.