Ptačí chřipka napadá miliony ptáků i dalších zvířat. Výjimečně se přenese i na člověka. Stále se ale nezměnila natolik, aby se dokázala přenášet mezi lidmi. A právě tato možnost vyvolává obavy epidemiologů, kteří se pokoušejí představit, jak by to vypadalo. Takový scénář přibližuje nový model indických vědců.
Zkušenost se španělskou chřipkou a nedávno i s covidem ukázala, že šíření nového viru schopného způsobit vážnější zdravotní problémy byť jen několika procentům populace, může mít obrovské zdravotní, sociální a ekonomické dopady na dlouhou dobu. Ptačí chřipka podle řady expertů takový potenciál má.
Epidemiologové se proto pokoušejí předpovědět, jak by mohl rozvoj pandemie způsobené zmutovaným chřipkovým vlivem vypadat – a případně i to, jestli by takovému scénáři šlo ještě nějakým způsobem zabránit.
Dva dny do pandemie
Počítačový model BharatSim, který vznikl na Ashoka University, odhaduje, že kdyby se virus H5N1 přenesl na člověka a naučil se přenášet mezi lidmi, mělo by lidstvo na reakci pouhé dva dny. Simulace testovala interakce mezi lidmi v domácnostech, práci a obchodech.
Vědci modelovali interakce téměř deseti tisíc lidí v okrese Namakkal v jižní Indii, který je významným centrem drůbežářství s více než šestnácti sty drůbežárnami. Jde tedy o jedno z míst, kde by se virus mohl – pokud se evolučně dostatečně přizpůsobí – přenést na člověka.
V simulaci se virus nejprve přenese z ptáků na lidi, kteří pracují na středně velké farmě nebo na trhu s čerstvým zbožím. Tyto primární kontakty nakazí své rodinné příslušníky, kteří tvoří sekundární kontakty a šíří virus na terciární kontakty například na tržištích, v hromadné dopravě nebo při různých společenských aktivitách.
Jak šíření zastavit
Model simuloval také nejrůznější možnosti, které by se daly použít k zastavení viru, aby se z lokální nákazy nestala epidemie, jež by přerostla v pandemii. Mezi těmito opatřeními jsou například utrácení ptáků, karanténa nakažených osob, cílená očkovací kampaň – anebo z covidu dobře známé lokální lockdowny.
Co se týká likvidace nakažených chovů, musela by se změna viru odhalit velmi rychle. Kdyby se podařilo vybít chov do deseti dnů od mutace, pak by to stačilo, aby se zabránilo rozšíření ven. Jinak by se virus zřejmě dokázal přenést už na příliš mnoho lidí. „Čím dříve by došlo k likvidaci chovu, tím větší je pravděpodobnost, že se podaří zabránit šíření viru,“ shrnuli autoři.
Jako zdaleka nejúčinnějším opatřením vyšla v simulaci karanténa nakažených osob. Ale i ta by musela být v současném moderním světě, kde se člověk potká denně se stovkami dalších osob, nesmírně rychlá. Karanténa by musela být zavedená už při pouhých dvou nakažených osobách. A na kontrolu by byly jen dva dny: pokud by se jednalo o zaměstnance, kteří dojíždějí do práce, pravděpodobně by virus přenesly na další – už jen těžko vytrasovatelné – kontakty během 48 hodin.
Pokud by měl virus podobné vlastnosti (zejména od dob covidu dobře známé číslo R0) jako jiné chřipkové viry, pak by se zřejmě vymknul kontrole, kdyby se začal komunitně šířit – podobně jako se to stalo s covidem, který také podle vědců nakazil jen několik osob na tržnici.
„Právě v raných fázích epidemie mají kontrolní opatření největší účinek,“ poznamenali vědci. „Jakmile se epidemie rozšíří do komunity, zbývají jako jediná možnost pouze drsnější opatření v oblasti veřejného zdraví, jako jsou lockdowny, povinné nošení roušek a rozsáhlé očkovací kampaně,“ konstatují badatelé.
Oproti covidu je ohledně očkování situace nepoměrně jednodušší, protože vakcíny proti chřipce už existují a řada zemí už má nouzové zásoby i proti ptačí chřipce. Ty by dostaly nejprve osoby klíčové pro správu země.
Pro autory modelu tento výsledek nepředstavuje konec práce. Chtěli by počítačový model vylepšovat s jakýmikoliv dalšími informacemi o změnách viru, které probíhají prakticky neustále. „Naše simulace lze spouštět v reálném čase a reagovat tak na první hlášení o případech,“ napsali.
