Keporkaci se množí jako králíci. Jejich populace je už tak velká jako před průmyslovou revolucí

Návrat keporkaků je podle biologů ukázkou toho, jak dobře funguje omezení lovu velkých savců. U keporkaků se podařilo navrátit jejich populaci velikost z dob, než je člověk začal masově lovit.

V této roční době se Australanům žijícím v okolí Sydney nabízí úžasná podívaná: před jejich očima se totiž odehrává jedna z největších známých migrací zvířat. A není obří jen množstvím, ale i velikostí –⁠ od května do listopadu se totiž podél východního pobřeží Austrálie pohybuje přibližně 40 tisíc keporkaků.

Pohybují se po jakési oceánské dálnici, která spojuje místa u Antarktidy, kde se krmí, s Velkým bariérovým útesem, kde na svět přichází jejich mláďata. Množství keporkaků, které je v současnosti možné vidět, je mnohem větší než za celé stovky let.

  • V angličtině se keporkakovi říká humpback whale, podle jeho nápadného hrbu na zádech. 
  • V češtině se jeho jméno odvozuje ze slova qipoqqaq, což v grónské inuitštině znamená skokan, protože tento kytovec i přes své rozměry často vyskakuje nad hladinu.

Evropané začali tyto velké kytovce zabíjet kvůli oleji a kostem brzy po příchodu do Austrálie a nepřestali s tím téměř dvě století. V době, kdy byl lov keporkaků v 60. letech 20. století poprvé částečně zakázán, jich ve východní Austrálii zbývalo sotva 200 kusů. Další populace u západního pobřeží kontinentu se zmenšila přibližně na 800 jedinců. Jenže od té doby se díky opatřením na jejich ochranu daří jejich přirozený návrat. Zejména díky tomu, že –⁠ jak říkají v nadsázce přírodovědci –⁠ „se množí jako králíci“.

Návrat dobrosrdečných obrů

Podobné zprávy jako z Austrálie přicházejí v posledních letech z mnoha dalších míst, kde se v minulosti keporkaci vyskytovali a odkud je velrybáři vyhnali.

Například nedávná studie keporkaků, kteří se rozmnožují u pobřeží Brazílie a v létě jsou jejich domovem antarktické vody, ukázala, že tyto velryby se tam nyní vyskytují v takovém počtu, jaký byl k vidění v dobách před průmyslovou revolucí. Záznamy naznačují, že ve 30. letech 19. století zde žilo přibližně 27 tisíc velryb, ale po intenzivním lovu jich v polovině 50. let 20. století zůstalo pouze 450.

Zákaz komerčního lovu velryb v roce 1986 vedl k výraznému oživení populace keporkaků také v brazilských vodách; předpokládá se, že tato populace dosahuje nyní asi 93 % své původní velikosti.

Populace keporkaků na světě: modře jsou označené ty bez ohrožení, žlutě zranitelné, červené ohrožené. Zelená označuje jejich loviště
Zdroj: NOAA

Pro biology a ekology je to skvělá zpráva, protože tato zvířata díky své velikosti mají zásadní pozitivní dopad na celé ekosystémy. Ale pozitivní je to také pro klimatology –⁠ nedávné studie totiž odhalily, jak zásadní dopad na klimatické změny tito tvorové mají, a to každý jeden z nich.

Jedna velryba v průměru pohltí přibližně 33 tun oxidu uhličitého. To znamená, že pokud by se počítali jen ti ve vodách Brazílie, pak by jen ochrana této populace vedla k uložení 813 780 tun oxidu uhličitého v mořských hlubinách. To jsou podle údajů o emisích za rok 2018 přibližně dvě třetiny toho, co ročně vyprodukuje Česká republika.

Jak je to možné? Když velryba přirozeně uhyne, klesne její tělo na dno oceánu, kde uhlík, který má ve svém obrovském těle uložený, zůstane bezpečně izolovaný od atmosféry po celá staletí.

Tyto kalkulace nejsou zajímavé jen pro ekology a klimatology, zaujaly už dokonce i Mezinárodní měnový fond. Ten spočítal, že jedna velká velryba má za svůj život hodnotu přibližně dvou milionů dolarů.

Nejslavnější z velryb

Před konečným moratoriem na komerční lov velryb v roce 1985 se všechny populace keporkaků výrazně zmenšily, většina z nich o více než 95 procent. V současné době se početnost tohoto druhu na většině území jeho historického výskytu zvyšuje –⁠ největší hrozbou jsou pro ně v současné době srážky s loděmi, hluk pod hladinou nebo riziko, že se zamotají do nějaké rybářské sítě.

Keporkaci žijí ve všech oceánech světa. Každoročně překonávají velké vzdálenosti a jejich migrace je jednou z nejdelších u všech savců na planetě. Některé populace překonávají vzdálenost přes 7000 kilometrů, když z tropů, kde se bezpečně rozmnožují, míří do chladnějších oblastí, kde zase nacházejí více potravy. Keporkaci se živí krevetovitými korýši (krillem) a malými rybami –⁠ loví je tak, že nabírají a cedí obrovské množství vody.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

Vědci zkoumali noční můry, může to pomoct odhalovat zdravotní problémy

Rozsáhlý výzkum ukázal, jak rizikové jsou pro lidské zdraví noční můry – ti, kteří jimi trpí velmi často, se dožívají nižšího věku. Zjištění výzkumu by se podle vědců ale dalo využít, aby se lépe předvídaly zdravotní problémy.
včeraAktualizovánopřed 21 hhodinami

K ISS odletěla soukromá mise firmy Axiom

Soukromá mise společnosti Axiom Space po řadě odkladů odstartovala k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Posádku tvoří Šubhánšu Šukla z Indie, Tibor Kapu z Maďarska, Slawosz Uznański-Wiśniewski z Polska a bývalá astronautka NASA Peggy Whitsonová. Na ISS už bylo téměř tři sta lidí, ale ještě nikdy nikdo z Indie, Maďarska nebo Polska. Astronauti k ISS letí raketou Falcon 9 soukromé společnosti SpaceX.
25. 6. 2025Aktualizováno25. 6. 2025

Nositelná zařízení mají sledovat zdraví všech Američanů, navrhuje Kennedy

Americký ministr zdravotnictví oznámil novou strategii, jak by USA mohly zvládat tamní zdravotnickou krizi. Měla by ji pomoci vyřešit přenosná elektronická zařízení, jež budou monitorovat zdravotní stav celé populace.
25. 6. 2025

Sto padesát milionů Američanů se ocitlo pod tepelnou kupolí. Vedra atakují 40 stupňů

Východ Spojených států zasáhla tento týden vlna veder, která přinesla do řady měst – včetně New Yorku, Washingtonu nebo Bostonu – na červen extrémní teploty blížící se až 40 stupňům Celsia. Varování před horkem podle agentury AP platí v oblastech, kde žije více než 150 milionů lidí. Přes 100 stupňů Fahrenheita, tedy 37,8 stupně Celsia, se teplota může vyšplhat na celém východním pobřeží USA od Maine až po Floridu.
25. 6. 2025
Načítání...