Velryby

Vědci popsali novou populaci kosatek, která žije u pobřeží jihoamerického Chile. Umí lovit delfíny a o kořist se spravedlivě dělí, ukázal výzkum zveřejněný v odborném žurnálu Frontiers in Marine Science.

Ocasní ploutev keporkaka je stejně jedinečná jako otisk lidského prstu. Hrbolky, které se nacházejí na okraji ocasu, se u každého jednotlivce liší; černobílý vzor na spodní straně ploutve zůstává po celý život velryby stejný. Když letos v červenci Adam A. Pack, odborník na mořské savce na Havajské univerzitě ve městě Hilo, fotografoval velryby na Aljašce, okamžitě mezi nimi poznal svého starého známého. Napsal o tom list The New York Times.

Období covidové pandemie přineslo spoustu neštěstí: úmrtí, ztráty sociálních kontaktů, obavy z neznámého i reálné snížení bohatství. To ale platilo u lidí, u keporkaků se podle nové studie naopak nálada výrazně zlepšila. Vědci tvrdí, že tak dobře naladěné tyto velké kytovce předtím nepozorovali.

Na začátku července lidé na pláži na Novém Zélandu zřejmě nalezli exemplář málo známého druhu kytovce. Podle agentury DPA o tom v pondělí informovalo novozélandské ministerstvo pro ochranu přírody. Nález musí ještě potvrdit genetická analýza.

Na pobřeží Orknejí severně od Skotska uvázlo 77 kulohlavců, všichni přes snahu dobrovolníků uhynuli. První pomoc zvířatům poskytli veterináři z charitativního Sdružení britských potápěčů na záchranu mořských živočichů (BDMLR), uvedla BBC News.

Islandská vláda oznámila, že nepřestane podporovat komerční lov velryb, rozhodla o přidělení nových kvót na další rok. Řada ekologických organizací proti tomuto kroku vyjádřila své rozhořčení.

„Nebudou oceány, nebude život. Nebudou oceány, nebudeme my,“ říká Sylvia Earleová, která bojuje desítky let za záchranu oceánů. Je oceánoložka, průzkumnice, mořská bioložka a také bývalá hlavní vědkyně amerického úřadu pro oceány a atmosféru.

O záměru zařadit tyto kytovce mezi lovené druhy informoval ve čtvrtek mluvčí japonské vlády Jošimasa Hajaši. Tokio obnovilo komerční lov velryb před pěti lety poté, co země vystoupila z Mezinárodní velrybářské komise (IWC), připomněla agentura Reuters.

Téměř 30 kulohlavců ve čtvrtek uhynulo poté, co uvázli na mělčině v jižní části státu Západní Austrálie. Více než stovka dalších se ale nakonec dokázala vrátit na volné moře. Informovala o tom agentura AP s odvoláním na místní představitele, podle nichž se do záchranné akce zapojily stovky dobrovolníků i expertů.

Vědci poprvé na světě vedli „konverzaci“ s velrybou. Teď se snaží zjistit, co si tito savci vlastně povídají. Toto setkání by totiž mohlo být prvním krokem ke komunikaci s jinou než lidskou inteligencí, napsala BBC.

Mořským biologům se podařilo úplně poprvé zachytit keporkaky při páření. Tyto velryby jsou přitom velmi plaché a kopulaci se většinou věnují hluboko od lidí. Případ je ale ještě zajímavější: oba kytovci byli samci.

Mořští biologové poprvé popsali případ, kdy se u velryby kojilo cizí mládě. Samice se sice bránila, mládě ale ve své snaze nakrmit se uspělo.

K vymizení velryb z evropských vod přispěl nejen jejich průmyslový lov v 19. a 20. století, ale už velrybářství středověkých Evropanů. Ukazuje to analýza dávných velrybích kostí, kterou vydal odborný časopis Royal Society Open Science, napsal list The New York Times.

Nová studie se podívala na to, jak moc se změnily písně velryb. Výsledky naznačují, že oceány v současné době zní písně těchto velkých tvorů stále méně. Z hlediska ochrany přírody je to ale překvapivě dobrá zpráva.

Velryby jsou krásné a inteligentní. Podle nových zjištění pomáhají chránit planetu před změnami klimatu. A svou smrtí vytvářejí zcela unikátní ekosystémy, v nichž vzniká fascinující život.

Největší světová přepravní společnost se rozhodla přesměrovat své lodě, aby ochránila největší zvířata světa.

Porozumět komunikaci největších obyvatel oceánů by mohlo lidstvu pomoci je lépe chránit. Teď ambiciózní vědecký projekt na „překladač do velrybštiny“ nasadil nejpokročilejší umělé inteligence.

Keporkakové budou vyřazeni z australského seznamu ohrožených druhů. Nezávislá vládní vědecká komise pro ohrožené druhy totiž oznámila, že se populace těchto velkých inteligentních kytovců skvělým způsobem zotavily.

Island plánuje od roku 2024 ukončit lov velryb, oznámilo tamní ministerstvo rybolovu. Ostrovní stát je jednou z mála zemí, které tento komerční lov stále povolují. Od doby, kdy se k němu v roce 2019 vrátilo Japonsko, ale poptávka po velrybím masu z Islandu klesla a s ní i počet velryb zabitých tamními rybáři.

Fosilii dosud neznámého čtyřnohého předchůdce dnešních velryb objevili vědci v egyptské poušti. Asi tři metry dlouhé zvíře může podle paleontologů přispět k pochopení vývoje kytovců.

Do vod Atlantického oceánu u španělského pobřeží se po více než 40 letech absence vracejí plejtváci obrovští, píše web The Guardian. Vědci si zatím nejsou jistí, proč se tak děje. Někteří odborníci se domnívají, že kytovce do míst, kde byli téměř vyhubeni, žene klimatická krize. Další experti míní, že by za návratem do původního prostředí mohl být stesk plejtváků obrovských po původním prostředí předků.

Dopravní prostředek zvaný Brujitas je „vlaková“ drezína smontovaná z dřevěné plošiny s připojenou motorkou. Od 1. srpna jde o jediný dopravní prostředek, který převeze cestující z města Buenaventura do přírodní rezervace San Cipriano v Kolumbii. I přesto, že jde o chatrný převozní stroj, jde o lákavou nabídku. V pobřežních vodách parku se totiž pravidelně vyskytují velryby jižní, které sem připlouvají z Antarktidy. Pro biology, turisty i návštěvníky parku právě nyní začíná pozorovatelská sezona, kdy obří kytovci urazí cestu dlouhou osm tisíc kilometrů, aby prozkoumali kolumbijské pobřeží.

Návrat keporkaků je podle biologů ukázkou toho, jak dobře funguje omezení lovu velkých savců. U keporkaků se podařilo navrátit jejich populaci velikost z dob, než je člověk začal masově lovit.

Nová studie o chování lovených velryb v 19. století může pomoci přiblížit, jakým způsobem se kytovci adaptují na změny způsobené člověkem o dvě století později. Hal Whitehead a Luke Rendell, přední odborníci na kytovce a autoři výzkumu, jehož výsledky zveřejnila britská Královská společnost, si položili prastarou otázku – „Když jsou velryby tak chytré, tak proč se nechávaly zabíjet?“ Odpověď je, že nenechávaly.