Období covidové pandemie přineslo spoustu neštěstí: úmrtí, ztráty sociálních kontaktů, obavy z neznámého i reálné snížení bohatství. To ale platilo u lidí, u keporkaků se podle nové studie naopak nálada výrazně zlepšila. Vědci tvrdí, že tak dobře naladěné tyto velké kytovce předtím nepozorovali.
Keporkaci migrující podél východního pobřeží Austrálie byli v prvním roce covidové pandemie méně stresovaní než před ní. Výzkum mořských biologů z Queenslandské univerzity vyšel v odborném časopise Marine Environmental Research.
„Použili jsme fotografie z dronů, abychom pomocí nich změřili vrstvu tuku na tělech keporkaků ve vodách u ostrova North Stradbroke během jejich migrace v letech 2020 a 2021,“ uvedl hlavní autor studie Jake Linsky. Tato populace keporkaků je podle něj zajímavá hlavně tím, že se jí dlouhodobě skvěle daří: poté, co byl lov kytovců ve většina světa zakázán, se začala velice úspěšně zotavovat. Právě tato skupina zvířat se podle vědce vysloveně nabízela k tomu, aby její reakci na změny způsobené pandemií změřili a popsali.
Síla tukové vrstvy je podle vědců klíčovým ukazatelem toho, kolik energetických zásob tito kytovci mají a to zase naznačuje, jak jsou „v pohodě“ – na své dlouhé migraci totiž spotřebují spousty energie a jsou přitom dostatečně inteligentní, aby si uvědomovali, jestli jsou na ni dost dobře připraveni. Vědci sáhli kromě dronů i ke klasičtějším metodám. „Používali jsme také malé čluny, abychom se přiblížili k velrybám a odebrali z jejich boků malé vzorky kůže a tuku,“ popisuje Linsky. „Tyto vzorky tuku jsme analyzovali na přítomnost hormonů a genových expresí souvisejících se stresem, energetickými zásobami a stavem imunitního systému.“
Méně stresu
Laboratorní výsledky z těchto odběrů odhalily výrazně nižší koncentrace kortizolu u velryb v roce 2021 ve srovnání s rokem 2020. „Tato změna v jejich fyziologii naznačuje, že mezi těmito dvěma roky došlo k poklesu stresových faktorů prostředí,“ řekl Linsky. „Během tohoto období se stalo několik věcí, které pravděpodobně přispěly k tomu, co jsme zjistili – včetně posunu klimatického cyklu do fáze La Niña a také dramatických změn lidské činnosti během pandemie,“ doplnil.
- Při El Niñu dochází v obecně chladnější východní části Tichého oceánu podél rovníku k nárůstu teploty povrchu moře oproti dlouhodobému průměru až o více než tři stupně Celsia. To zde způsobuje nadnormální srážky, které zasahují i na západní pobřeží Jižní Ameriky, kde vyvolávají mnohdy katastrofální záplavy. Naopak v Austrálii, západním Tichomoří i Indii často nastává sucho. Pokles tlaku vzduchu ve východním Tichomoří způsobuje zeslabení pasátů, takže slábnou povrchové oceánské proudy i přesuny vody bohaté na živiny z hlubin směrem k hladině (takzvaný upwelling) při západním pobřeží Jižní Ameriky. To zde vede k hynutí ryb.
- La Niña se projevuje naopak teplejší vodou moře podél rovníku oproti normálu až o více než tři stupně Celsia. Způsobuje zesílení srážek v západním Tichomoří, a naopak sucho v jeho centrální části. Nárůst tlaku vzduchu ve východním Tichomoří způsobuje zesílení pasátů, takže zesilují povrchové oceánské proudy i upwelling hlubinné vody při západním pobřeží Jižní Ameriky. Označení La Niña (holčička) vzniklo jako protiklad k pojmenování dříve poznané, opačné fáze El Niño (chlapeček, jezulátko).
Zdroj: Slovnik.cmes.cz
„Naše výsledky genové exprese také nabízejí další hypotézu: že velryby mohly takto pozitivně reagovat na pokles znečišťujících látek v jejich krmných vodách, konstatuje expert. Už předchozí studie podle něj zjistily podobné změny stresových hormonů u velryb na opačné straně antarktického kontinentu – dohromady tedy výsledky naznačují, že k těmto změnám došlo na celé planetě.
„Východoaustralští keporkaci sice prokázali pozoruhodnou schopnost přizpůsobit se změnám ve svém prostředí, ale naše studie zdůrazňuje důležitost zmírnění lidských dopadů, aby se jim v našich rychle se měnících oceánech i nadále dařilo,“ doplňuje Linsky a navrhuje ve výzkumu pokračovat. „Pokračováním monitoringu a ochrany keporkaků u východního pobřeží Austrálie můžeme zajistit jejich zdraví a stabilitu a zároveň nabídnout cenné poznatky o tom, jak by bylo možné zachovat další populace velryb, které se potýkají s problémy,“ zakončuje.
