Keporkak

Ocasní ploutev keporkaka je stejně jedinečná jako otisk lidského prstu. Hrbolky, které se nacházejí na okraji ocasu, se u každého jednotlivce liší; černobílý vzor na spodní straně ploutve zůstává po celý život velryby stejný. Když letos v červenci Adam A. Pack, odborník na mořské savce na Havajské univerzitě ve městě Hilo, fotografoval velryby na Aljašce, okamžitě mezi nimi poznal svého starého známého. Napsal o tom list The New York Times.

Období covidové pandemie přineslo spoustu neštěstí: úmrtí, ztráty sociálních kontaktů, obavy z neznámého i reálné snížení bohatství. To ale platilo u lidí, u keporkaků se podle nové studie naopak nálada výrazně zlepšila. Vědci tvrdí, že tak dobře naladěné tyto velké kytovce předtím nepozorovali.

Kvůli intenzivnímu lovu byli keporkaci téměř vyhubeni. Navzdory dohodě Mezinárodní velrybářské komise o ukončení lovu vylovily sovětské rybářské lodě v 60. letech minulého století mnoho populací těchto kytovců. Šestnáct metrů dlouhá velryba migruje každoročně z Antarktidy do vod Ria de Janeira za účelem rozmnožování se. I přesto, že se počet keporkaků v oblasti Ria během migrační sezony zvýšil z dvou tisíc na více než třicet tisíc jedinců, stálé musí čelit různým hrozbám. Nejčastější překážkou jsou rybářské sítě, zhoršování životního prostředí a nárazy lodí. Podle Světového fondu na ochranu přírody jsou velryby na vrcholu potravního řetězce a hrají důležitou roli ve zdraví mořského prostředí, neboť se významně podílejí na zachycování uhlíku z atmosféry.

Vědci poprvé na světě vedli „konverzaci“ s velrybou. Teď se snaží zjistit, co si tito savci vlastně povídají. Toto setkání by totiž mohlo být prvním krokem ke komunikaci s jinou než lidskou inteligencí, napsala BBC.

Mořským biologům se podařilo úplně poprvé zachytit keporkaky při páření. Tyto velryby jsou přitom velmi plaché a kopulaci se většinou věnují hluboko od lidí. Případ je ale ještě zajímavější: oba kytovci byli samci.

Plejtváci obrovští mohou za den spolknout až deset milionů kusů mikroplastů. Zjištění naznačuje mnohem větší dopady znečištění na největšího živočicha na světě, než se dosud předpokládalo. Uvádí to výzkum, o kterém napsal britský list The Times.

Keporkakové budou vyřazeni z australského seznamu ohrožených druhů. Nezávislá vládní vědecká komise pro ohrožené druhy totiž oznámila, že se populace těchto velkých inteligentních kytovců skvělým způsobem zotavily.

Profesionálního lovce humrů Michaela Packarda z Massachusetts v pátek na chvíli pozřel keporkak. Muž v něm pobyl i s dýchacím přístrojem na zádech asi 30 vteřin, než ho kytovec vyplivl. Šestapadesátiletý Packard byl přesvědčený, že nadešla jeho poslední chvíle, a loučil se v duchu s rodinou. Po propuštění z nemocnice to řekl v rozhovoru s televizní stanicí WBZ.

Všechny savce spojuje kojení mláďat mateřským mlékem. Pozorovat to u kytovců je ale kvůli jejich způsobu života krajně nezvyklé – nyní se to podařilo mořským biologům z havajského vědeckého projektu Marine Mammal Research Program (MMRP).

Mořští biologové poprvé v dějinách natočili, jak vypadá kojení u keporkaků z pohledu mláděte. Umožnila to speciální kamera upevněná k tělu zvířete. Kojení je přitom pro mláďata poměrně rizikové, protože nemohou zároveň dýchat a pít.