Vědci popsali novou populaci kosatek, která žije u pobřeží jihoamerického Chile. Umí lovit delfíny a o kořist se spravedlivě dělí, ukázal výzkum zveřejněný v odborném žurnálu Frontiers in Marine Science.
Kosatky nemají žádné přirozené predátory. Patří tím k hrstce zvířat na Zemi, která mohou z takového privilegia profitovat. A díky tomu se vyvinuly zajímavým způsobem – na různých místech mají jejích smečky různou „kulturu“. To znamená, že jde sice pořád o stejný živočišný druh, ale s odlišnými zvyky, tradicemi, způsobem obživy a také chováním.
Mořští biologové teprve začínají objevovat, jak moc se od sebe jednotlivé kosatčí kultury odlišují. V poslední době se hodně mluví o té kolem Gibraltaru, která si oblíbila útoky na lodě. Unikátní je také ta z jihu Afriky, kde se tito predátoři naučili lovit žraloky bílé, ještě odvážnější jsou pak kosatky od pobřeží Oregonu zabíjející vorvaně. A teď vědci popsali, že unikátní kulturou disponují také kosatky žijící u jihoamerických břehů, konkrétně u Chile.
Výzkum tamních vědců trval dva roky, biology zajímal zejména záliv Mejillones na severu země. O tamní populaci těchto inteligentních tvorů se až doposud vědělo jen málo. Přírodovědci teď popsali celkem 28 pozorování, přičemž některá z nich neprovedli přímo oni, ale rybáři, kteří s výzkumníky spolupracovali.
Plískavice i plejtváci na jídelníčku
Ukázalo se, že kosatky s gustem pronásledují plískavice tmavé, což je menší druh delfínů. A to velmi úspěšně, koordinovaně a – z lidského pohledu – krutě. Vědci například byli svědky situace, kdy dospělá samice chytila delfína do tlamy, vyzdvihla ho do vzduchu a nechala ostatní členy smečky, ať si z něj odtrhávají kusy.
Podobné dělení se o potravu není u kosatek ani pravidlem, ale ani výjimkou – pro sledovanou populaci je ale zjevně typické. Toto chování společně s delfíny jako typickou kořistí a s barvou a tvarem zubů naznačují, že chilské kosatky patří spíše k antarktické skupině než k severoamerické – geograficky přitom leží přímo mezi oběma skupinami.
Krom toho badatelé zjistili, že si tyto kosatky troufnou i na větší kořist. Nemají k tomu tentokrát ale přímé důkazy, jen našli na tělech tří stotunových plejtváků myšoků stopy po kousnutí kosatkami. Nic víc se ale o tomto riskantním lovu výrazně větších zvířat neví. Ani to, jak moc jsou kosatky (ne)úspěšné.
Krom toho mají ale ještě jednu vlastnost – jsou nesmírně plaché. Zatímco severoamerické kosatky se pohybují bez obav v lidské blízkosti, ty chilské většinou nenechají člověka, aby se k nim přiblížil. To vědcům brání odebrat genetické vzorky, jež by umožnily ještě hlubší analýzu.
