Nadměrná závislost Evropy na dovozu čínských zelených technologií může podle odborníků představovat vážné ekonomické a bezpečnostní riziko. Podle zprávy, o které informoval deník The Guardian, směřuje kvůli tomu evropský kontinent pomalu k řadě geopolitických problémů.
Zpráva, kterou si objednala nezisková organizace Loom a na níž se podíleli odborníci na energetiku a bezpečnost, upozorňuje na silnou závislost Evropy na dodávkách z Číny. Ta podle ní zajišťuje přibližně 98 procent solárních panelů v Evropě, 88 procent lithium-iontových baterií a více než 60 procent měničů, které integrují obnovitelnou energii do elektrické sítě. A další hrozba se teprve vynořuje: V Evropě se stávají stále oblíbenějšími čínské značky elektromobilů.
Podle studie mohou být rizikem nejen možné výpadky dodávek nebo narušení dodavatelských řetězců, ale i potenciální kybernetické hrozby spojené s technologiemi. Ty zahrnují například vzdálené vypínání zařízení nebo využití infrastruktury ke špionáži. Autoři však zároveň uvádějí, že přímý úmyslný útok tohoto typu je mimo krizové situace velmi nepravděpodobný.
Zpráva varuje také před dlouhodobými dopady na evropský průmysl, včetně automobilového, energetického či obranného sektoru, které využívají podobné komponenty a výrobní technologie jako zelené technologie.
Podle autorů studie Evropa riziko závislosti na Číně často podceňuje, ačkoli čínská dominance v oblasti solárních technologií, baterií a elektromobility je zjevná. „Tam, kde kdysi vedl Západ, nyní dominuje Čína,“ připomíná zpráva.
Autoři upozorňují, že rostoucí význam Číny v evropské energetické transformaci může mít i politické dopady. Ty mohou nastat například v případě mezinárodních sporů či tlaku Spojených států na omezení čínských dodavatelů v evropských projektech.
Co s tím
Vzhledem k rostoucím obavám ohledně závislosti na čínském vybavení si Průmyslový plán Zelené dohody a zákon o průmyslu s nulovými emisemi kladou za cíl, aby do roku 2030 bylo nejméně 40 procent klíčových technologií pro dosažení nulových emisí vyráběno v Evropě. Existují už i mechanismy, které to mají umožnit: jsou to hlavně zrychlená povolovací řízení a volnější pravidla pro státní podporu a veřejné zakázky, které mají odlákat investice od dodavatelských řetězců zaměřených na Čínu.
Zpráva ale kritizuje, že pokrok v tomto ohledu byl spíše malý. Cíle EU v oblasti snižování totiž zatím přinesly jen omezené finanční toky a několik oznámení o projektech a zatím se nepromítly do podstatnější změny v geografickém rozložení výroby čistých technologií ve velkém měřítku. Evropa tak stále zůstává hluboko pod čtyřicetiprocentní hranicí v klíčových technologiích, jako jsou solární fotovoltaické moduly a baterie. Oznámené projekty se většinou pořád nacházejí ve fázi konečného investičního rozhodnutí nebo povolování, nikoli ve fázi výstavby.
Budování těchto dodavatelských řetězců podle studie navíc komplikuje skutečnost, že Čína dominuje v oblasti meziproduktů: v případě solární energie například Čína ovládá přibližně 95 procent celosvětové výroby takzvaných waferů (disků, na nichž se vyrábí mikroobvody) a také většinu kapacity pro výrobu článků. Dokonce i zbývající evropští výrobci polykřemíku vyvážejí většinu své produkce ke zpracování do Číny.
Podobně evropská společnost, která se snaží „přesunout zpět“ výrobu lithium-iontových baterií, může stále potřebovat dovážet katody a anody z Číny, což znamená, že nové evropské továrny mohou sice zlepšit místní zaměstnanost a odolnost ve fázi finální montáže, ale v krátkodobém horizontu přispějí jen málo ke snížení vystavení cenovým výkyvům nebo vývozním omezením ve vyšších částech řetězce.
