Žádný spojenec Hitlera, ale oběť monstrprocesu. Rodina se snaží rehabilitovat generála Syrového

Legionář, bývalý předseda vlády a ministr národní obrany, ale podle stále platného rozsudku také zrádce – to vše je generál Jan Syrový. Jeho rodina se nyní pokouší to poslední změnit. Praprasynovec Syrového nyní žádá o obnovení procesu z roku 1947, který odsoudil jeho příbuzného za válečnou zradu. Proces byl už tehdy podle něj zmanipulovaný, což dokazuje mimo jiné i to, že se na něm podílel Josef Urválek – prokurátor, který má na svědomí mimo jiné monstrprocesy s Miladou Horákovou nebo Rudolfem Slánským.

„Ten soud v roce 1947 byl veden tak, aby byl někdo očerněn, aby byl nalezen viník, nebyl nestranný. Praprastrýc to odsouzení pak nesl velmi těžce, jako každý neprávem odsouzený člověk,“ popisuje generálův příbuzný Jan Syrový. Kromě stejného jména přitom sdílejí i životní data: generál zemřel 17. října 1970, jeho praprasynovec se stejným jménem se narodil přesně dvacet let poté. A nyní se rozhodl pokusit očistit rodinné jméno.

Byl to voják, do politiky nechtěl. Přemluvil ho Beneš

Jan Syrový se narodil 24. ledna 1888 v Třebíči. Byl to aktivní sokol a před začátkem první světové války odjel pracovat do Varšavy jako stavební technik. Po vypuknutí války se přihlásil jako dobrovolník do ruské armády a následně se přidal k československým legiím. Zúčastnil se bitvy u Zborova, kde přišel o pravé oko. Ačkoli začínal jako vojín, vypracoval se až na generála a po válce se vrátil do Československa jako hrdina a stal se náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci.

Snímky z rodinného alba generála Syrového
Zdroj: archiv J. Syrového

Krátce před mnichovskou dohodou v září 1938 se stal také předsedou vlády. „Generál Syrový byl voják zvyklý plnit rozkazy, nebyl politik. On byl přesvědčen, že se s hitlerovským Německem bude bojovat. Ale domníval se, že se bude bojovat po boku spojenců – Francie a Velké Británie. Do vlády se nikterak nedral, on nechtěl být ministerským předsedou. Na složení vlády také neměl žádný vliv a v podstatě byl do jisté míry přemluven prezidentem Benešem a vládní garniturou, aby se stal ministerským předsedou,“ vysvětluje historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Rokoský.

Video Události
video

Události ČT: Spor o generála Syrového

Zdroj: ČT24

Ministerským předsedou zůstal Syrový i po Mnichovu až do konce listopadu 1938. V nové vládě Rudolfa Berana pak zastával funkci ministra národní obrany. A v této pozici ho zastihla 15. března 1939 i okupace. Ačkoli to tehdy možná netušil, toto období několika málo hodin pak rozhodlo o celém jeho poválečném životě.

Fotografie s Hitlerem z něj udělala zrádce

Bezprostřední dopad na jeho život měla už ale situace z následujícího dne 16. března 1939. Tehdy totiž vznikla jeho fotografie s Adolfem Hitlerem, kterou doslova zinscenovala nacistická propaganda.

„Generál Syrový přišel ten den na Hrad. Politici čekali v šatně, kam přišli dva důstojníci wehrmachtu. Ti se zeptali, který je Syrový, a vyzvali ho, aby šel s nimi. Šli do takzvaného královského křídla. Když se otevřely dveře, vyšel z nich prezident Hácha. Syrový byl pak vyzván, aby vstoupil do místnosti. Zjistil, že u okna stojí Hitler, který šel proti němu a řekl mu, že se ta okupace stát musela, že to jednou pochopí a že českému národu se pod jeho patronací povede dobře. A podal mu ruku. V tu chvíli vznikla ta známá fotografie. Generál Syrový tehdy neřekl ani slovo, otočil se a odešel,“ popisuje tehdejší okolnosti Rokoský.

Fotografie se hned druhý den objevila v novinách a Syrovému prý chodily desítky nenávistných dopisů, které ho označovaly za zrádce. Následně se stáhl z veřejného života do svojí vily v Dobřichovicích, kde strávil zbytek války.

„Do odboje se nezapojil, byl pod dohledem gestapa, které na něj nasadilo jeho domovníka, který na něj donášel. Ta jeho pověstná páska přes oko navíc vylučovala jakoukoli konspiraci, každý ho znal. Podporoval rodiny perzekvovaných odbojářů a pro potřeby odboje převedl se souhlasem generála Aloise Eliáše miliony korun z fondu sociálního ústavu legionářského pro potřeby odboje,“ vysvětluje historik.

Po válce pak patřil generál Syrový mezi první zatčené. I kvůli fotografii s Hitlerem ho vinili z vlastizrady.

Mohl se zachránit, kdyby zradil Berana. Odmítl

U soudu s ním tehdy stanul i bývalý předseda vlády a Agrární strany Rudolf Beran. Syrového vinili z toho, že jako ministr obrany v březnu 1939 nezničil vojenský materiál, který tak padl do rukou Němcům.

Generál Syrový u soudu v roce 1947
Zdroj: ČTK

„Jan Syrový dostal 15. března 1939 ve dvě hodiny v noci od prezidenta Emila Háchy rozkaz, aby do šesti hodin do rána bylo umožněno německým vojskům bez sebemenšího odporu obsadit československé území. U soudu ho vinili z toho, že za ty čtyři hodiny nestačil zničit vojenský materiál, do kterého patřilo mimo jiné 1582 letadel, 501 protiletadlových děl, 785 minometů, 469 tanků, 43 876 kulometů nebo 114 tisíc pistolí. Ten rozsudek vůbec nespecifikuje, jak měl Syrový během těch několika hodin tento vojenský materiál zničit. To je podle mě naprosto nemožné. Ten soud se ale nemožností té realizace vůbec nezabýval,“ vysvětluje advokát Lubomír Müller, který za rodinu Syrového podal návrh na obnovení procesu.

Podle Rokoského v roce 1947 dostal Syrový návrh, jak by se mohl zachránit. „Národnímu soudu šlo především o Rudolfa Berana, protože to byl předseda Agrární strany, což byla nejsilnější strana první republiky. Byl to proces politický. Kdyby Jan Syrový vyslyšel nabídku, že bude vypovídat proti Rudolfu Beranovi, tak měl naději, že se buď zachrání, nebo vyvázne s menším trestem. To on ale odmítl, zachoval se korektně a čestně,“ vysvětluje historik.

A protože odmítl svědčit proti bývalému předsedovi vlády, dostal Syrový stejný trest jako Beran – dvacet let žaláře, propadnutí veškerého majetku a ztrátu občanských práv. Válečného hrdinu od Zborova také degradovali na vojína.

Ve vězení strávil 15 let. Po propuštění pracoval jako hlídač

Syrový pak prošel několika věznicemi. „Přes Valdice a Mírov se dostal do Leopoldova, kde to pro něj bylo nejhorší. Zažil tam hlad, zimu a šikanování, kdy byl vydán na pospas dozorcům,“ popisuje Rokoský. A potvrzuje to i rodina. Dědeček Jana Syrového mladšího chodil svého strýce do věznice navštěvovat a potvrdil, že na něm viděl stopy po týrání.

Syrový strávil ve věznicích celkem 15 let, propustili ho až na velkou amnestii v roce 1960 – i proto, že měl nález na plicích. „Nepřiznali mu žádnou penzi, tak musel ve svých 72 letech pracovat jako noční vrátný,“ vysvětluje Syrový mladší. Po čtyřech letech mu pak penzi přiznali, dostával 190 korun. Lidé prý na něj ale přesto nezapomněli.

Snímky z rodinného alba generála Syrového
Zdroj: archiv J. Syrového

„Když šel po propuštění po Praze, tak ho lidé díky pásce přes oko prý poznávali, klaněli se mu a smekali klobouky,“ vysvětluje jeho praprasynovec. Jan Syrový zemřel 17. října 1970 a pochován je na Olšanském hřbitově.

Na jeho procesu se podílel i prokurátor Urválek

Mezi sporné okolnosti tehdejšího soudu patří i přítomnost prokurátora Josefa Urválka, který se o několik let později podílel na odsouzení Milady Horákové. „Skutečnost, že v tomto procesu figuroval Josef Urválek, by sama měla být důvodem k revizi,“ domnívá se Müller. Jeho žádost teď prověří Městské státní zastupitelství v Praze.

Vzhledem k tomu, že generál Syrový neměl žádné potomky, nemají příbuzní nárok na odškodnění, jde jim pouze o očištění rodinného jména.

„Podle mě také není správné, aby byli lidé tolerancí zla minulosti povzbuzováni k tomu, aby mohli páchat další zlo,“ dodává Müller.