Mezinárodní vědecký tým čtyři roky zkoumal, jak jsou netopýři promořeni lyssaviry, mezi které patří i smrtelný virus klasické vztekliny. Skupina, jejímž členem je i český vědec Jan Zukal, otestovala 1027 zvířat 25 různých druhů z Bulharska, České republiky, Polska, Slovinska a Ruska. Zjistili, že celkový výskyt lyssavirů je v populacích netopýrů relativně nízký, okolo tří procent. Mezi nejpostiženější patří i v Česku nejhojnější netopýr velký.
Vědci studovali vzteklinu u netopýrů. Našli ji u osmi z 25 druhů
V České republice se virus vztekliny už považuje za vymýcený, především díky vakcinaci lišek a psů. Od roku 2002 se na území nevyskytl žádný pozitivní případ vztekliny, a země tak splnila kritéria pro přiznání statusu nákazy prostého státu. Nicméně mezi netopýry se stále vyskytují geneticky odlišné typy lyssavirů. Dosud nebylo jasné, v jakém množství a u kterých druhů.
Mezinárodní tým vědců spolu s Janem Zukalem z Ústavu biologie obratlovců zjišťoval na rozsáhlém souboru vzorků získaných v letech 2014–2018, jak jsou netopýří společenstva lyssaviry promořená.
„Netopýrům jsme odebrali vzorek krve, který jsme v laboratoři otestovali na protilátky proti lyssavirům,“ vysvětluje Zukal a dodává: „Pozitivních bylo celkem 33 zvířat.“ Vědci tak zjistili, že osm z pětadvaceti zkoumaných druhů má na vzteklinu protilátky – to znamená, že se s touto nemocí už museli setkat. Mezi nejpostiženějšími byli netopýři z rodu Myotis, kam patří i náš největší a nejhojnější netopýr velký nebo silně ohrožený netopýr východní.
Na období a místě záleží
Více pozitivních vzorků vědci našli mezi netopýry během aktivní sezony na rozdíl od téměř mizivého množství pozitivních jedinců v době hibernace. To podle nich pravděpodobně souvisí s utlumením imunitního systému netopýrů během zimy a replikace virů v jejich těle. Většina pozitivních zvířat byla nalezena na přirozených stanovištích, například v jeskyních a dutinách stromů. U jedinců, kteří využívají lidská sídla, se viry vyskytly minimálně.
„Mezi nejzajímavější lokality patřila jeskyně na Altaji v Rusku, kde jsme studovali letní kolonii netopýra východního. Promořenost populace lyssaviry zde byla přes 70 procent, čímž se významně liší od dalších evropských i asijských lokalit,“ říká Zukal.
Rozšířenost lyssavirů u zkoumaných netopýřích společenstev byla poměrně nízká, kolem tří procent. Identifikace míst s vysokým výskytem lyssavirů, takzvaných „hotspotů“, poskytuje vědcům nejen důležité informace pro ochranu veřejného zdraví, ale může také vést výzkumné činnosti zaměřené na podrobnější studie vztekliny u netopýrů.
Proč je to důležité
Netopýři jsou velmi častým zdrojem nejrůznějších nemocí – a jak lidé pronikají do jejich teritorií, mohou se na člověka přenést. Stalo se to u eboly, zřejmě i u nového koronaviru – a je důležité, aby se to nestalo u dalších nemocí.
Vzteklina je smrtící onemocnění, které se naštěstí přenáší jen slinami, nejčastěji tedy ze zvířete na člověka pokousáním. Až donedávna na vzteklinu neexistovaly žádné léky, jedinou ochranu poskytovalo očkování – propuknutí nemoci znamenalo smrt. Teprve v poslední době experimentální medicína přišla s novými postupy, které umí člověka zachránit.
V období 1919 až 1937 zemřelo na vzteklinu v Československu celkem 132 lidí, od té doby díky očkování nemoc pomalu ustupovala.
