První údaje z izraelského očkování proti covidu naznačují, že vakcína proti koronaviru od společnosti Pfizer snižuje nejen těžký průběh nemoci, ale také množství nakažených ve společnosti. Až doposud nebylo jasné, jestli může mít očkování na zpomalení šíření covidu nějaký dopad.
Tento týden zveřejnilo několik izraelských vědeckých institucí první expertní odhady toho, jak velký vliv mělo očkování vakcínou Pfizer/BioNTech na to, jak moc se covid-19 v populaci šíří. Podle předběžných údajů ministerstva zdravotnictví je snížení šíření asi 50 procent, a to už 14 dní po podání první ze dvou očkovacích dávek.
Sharon Alroy-Preisová z ministerstva zdravotnictví uvedla pro televizní stanici Channel 12 News, že tyto údaje jsou předběžné a vycházejí z výsledků testů na koronavirus jak u těch, kteří dostali vakcínu, tak u těch, kteří ji nedostali. Podle údajů zveřejněných největším izraelským poskytovatelem zdravotní péče Clalitem klesla 14 dní po očkování pravděpodobnost, že se osoba nakazí koronavirem, o 33 procent.
Oba tyto odhady vycházejí ze sledování stejného vzorku asi 400 tisíc osob, měly by tedy být dostatečně reprezentativní. Proč obě instituce dospěly k poněkud odlišným výsledkům, zatím není jasné, zřejmě jde o odlišný přístup k interpretaci dat.
A do třetice zveřejnil vlastní výsledky poskytovatel zdravotní péče Maccabi – podle něj vakcína způsobila pokles šance na infekci o 60 procent a to 14 dní po prvním očkování. Tento odhad ale pochází z menšího počtu sledovaných osob.
Tyto výsledky jsou zajímavé zejména proto, že vakcína dosáhne plného potenciálu až týden po podání druhé dávky vakcíny, které začalo v Izraeli až tento týden. Podle výsledků klinické studie se očekává, že druhá dávka přibližně po týdnu zvýší hladinu imunity na nějakých 95 % – alespoň zpočátku, postupem času bude takto získaná imunita klesat.
Již dříve Alroy-Preisová uvedla, že téměř jedna pětina z více než tisíce současných vážných pacientů s covidem-19 již dříve dostala první dávku vakcíny od společnosti Pfizer. Podle Alroy-Preisové to zdůrazňuje důležitost toho, aby se pokračovalo v ochraně očkovaných po podání první injekce. „Sedmnáct procent nových závažných případů dnes, neboli 180 případů, je u lidí po první dávce,“ řekla novinářům.
Co to mění?
Výrobci vakcín proti covidu se soustředili na to, aby jejich vakcíny bránily těžkému průběhu nemoci. Cílem jejich vakcín tedy nebylo, aby zabránily přenosu.
Proto ani během klinických studií firmy nezjišťovaly, zda mají očkování tento dopad. Výrobci naznačovali, že je to možné, ale byli zdrženliví - bez dat to nebylo možné říci. Vzhledem k tomu, že testy Pfizeru ve třetí fázi sledovaly jen asi 40 tisíc lidí a rychlosti izraelské očkovací kampaně, by právě data z této země mohla být jednou z nejlepších indikací účinnosti vakcíny v praxi.
Alroy-Preisová uvedla, že 73 procent Izraelců, kteří jsou starší 60 let nebo mají jiné vysoce rizikové faktory, už bylo očkováno nejméně jednou injekcí, ale poznamenala, že očkování bylo pomalejší v arabské a ultraortodoxní komunitě.
Podle úředníků bylo v Izraeli naočkováno už 1 910 330 osob, což je asi 20 % populace, premiér Benjamin Netanjahu přesto v úterý uspořádal slavnostní událost oslavující už dvoumiliontého naočkovaného.
Podle izraelského serveru CTech, který poskytuje informace o technologiích a inovacích, byla rychlost očkování umožněna specifičností dohody s firmou Pfizer. Izrael výměnou za dodávku milionů očkovacích dávek souhlasil s tím, že této farmaceutické firmě umožní přístup do zdravotních databází o naočkovaných občanech, což bude využitelné při farmaceutickém výzkumu.
Izrael tak souhlasil, že bude fungovat jako globální experimentální laboratoř, přičemž získané poznatky budou moci být využity ke stanovení vakcinačních postupů v jiných zemích. Pomohou také farmaceutickým firmám při dalším výzkumu očkovacích látek a léků. Americká firma Pfizer na vývoji své vakcíny spolupracovala s německou společností BioNTech.
Jak je to možné?
Alroy-Preisová zdůraznila, že tyto údaje nestačily k závěru, že vakcína zabraňuje přenosu viru úplně. Virus lze totiž i po očkování přinejmenším do nějaké míry přenášet na ostatní – zejména, pokud není člověk očkovaný i druhou dávkou. Vakcíny se dávají do svalu a nemohou mít tedy vliv na takzvanou slizniční imunitu, která brání vstupu viru do těla.
To znamená, že na sliznici v nose se virus může dále množit a tedy i vylučovat – vakcína mu jen brání v tom, aby neměl těžký průběh. Jenže i to by podle mnoha expertů mohlo stačit k alespoň částečnému (a podle izraelských údajů značnému) zpomalení šíření nemoci. Vysvětlil to předseda České vakcinologické společnosti Roman Chlíbek: „Máme srovnání s jinými vakcínami, které se aplikují podobnou cestou do svalu. A jsou to také vakcíny proti respiračním nákazám, ať už je to černý kašel, chřipka, pneumokok. Je dokázáno, že očkování proti pneumokoku sníží možnost nosičství u člověka. Očkované děti nemají pneumokok na sliznicích a nešíří ho dále, pokud jsou očkovány. Není stoprocentně vyloučeno, že daný jedinec, který neonemocní, nebude mít koronavirus na sliznicích,“ uvedl.
Očkování podle Chlíbka zatím neposkytuje sterilní imunitu, protože potom by člověk neměl na sliznicích nic. „Pokud by se ale koronavirus uchytil na sliznici očkovaného jedince, tak by se nešířil. Rozhodně tedy nebude ve velkém vidět ten moment, že by očkovaný šířil nákazu.“ Podle Chlíbka proto není důvod, proč by očkování proti koronaviru nemělo fungovat na podobném principu.
„Jinak by nefungovala ani žádná vakcína proti chřipce, černému kašli nebo proti pneumokokům. Přitom tyto vakcíny tady jsou a fungují a brání přenosu na další jedince. Nedá se říct, že když se vakcína aplikuje do svalu, nevytvoří ochranu na sliznicích. To by popřelo princip všech ostatních očkovacích látek proti respiračním nákazám,“ dodal Chlíbek.
