Loňský rok byl v historii měření v Evropě nejteplejší. Ve své nové zprávě o stavu klimatu v roce 2019 to uvedla evropská služba Copernicus, která monitoruje změny klimatu a podává o nich pravidelně informace.
Ze zprávy vyplývá, že jedenáct z dvanácti nejteplejších let v Evropě nastalo po roce 2000. Z dlouhodobých měření je pak patrný trend oteplování v posledních čtyřech desetiletích. V ovzduší stále stoupá množství skleníkových plynů, k nimž patří oxid uhličitý, metan a oxid dusičitý. Podle vědců byly loni koncentrace těchto plynů podobně vysoké jako před miliony let.
Co se loňska týče, mimořádně teplé počasí panovalo v únoru, červnu a červenci. Loňské léto pak bylo nejteplejší od roku 1979. Následoval mimořádně deštivý listopad, v němž spadl až čtyřnásobek srážek, než je v západní a jižní Evropě běžné.
Letní vedra způsobila tání povrchového ledu v Grónsku a v severní Skandinávii padly všechny dosavadní teplotní rekordy. Evropská část Arktidy byla naopak chladnější než v posledních letech.
Více tepla, ale i více slunce
Loňská měření také prokazují nejdelší sluneční svit, jaký byl v Evropě zaznamenán od roku 1983. Mezi oblasti s nejvíce hodinami slunečního svitu patří Španělsko, části Francie, střední Evropa a většina východní Evropy.
Aktuální zpráva může pomoci parlamentům přijímat náležitá rozhodnutí, která by mohla zmírnit negativní dopad klimatických změn. Všeobecně teplé počasí a letní vlny veder vedly k suchu ve střední Evropě. Západ Evropy sice ke konci roku zažil mimořádné srážky, avšak celkové úhrny se blížily po většinu roku běžným hodnotám napříč celým kontinentem.
Z celosvětového měření vyplývá, že se teplota ve srovnání s předindustriálním obdobím zvýšila o 1,1 stupně; v Evropě se ale od druhé poloviny 19. století zvýšila o dva stupně Celsia. Pařížská klimatická dohoda z roku 2015 požaduje udržet celosvětově růst průměrné teploty do dvou stupňů Celsia ve srovnání s předindustriálním obdobím.
