Co mají společného spory o roušky během covidu a hádky o pomoc Ukrajině v diskuzích na facebooku? Výzkum českých vědkyň ukazuje, že lidé v časech krize sdílejí opakující se příběhy na základě modelu „my dole“ proti „těm nahoře“. Může to na sociálních sítích posílit sounáležitost mezi lidmi, ale současně takové chování rozděluje společnost ještě víc a vytváří pocity nedůvěry vůči elitám, hlavně těm politickým a mediálním.
„Zajímalo nás, jak se v on-line diskuzích na facebooku odrážejí sociální a ekonomické nejistoty a jak se v nich opakovaně objevují narativy, které lidem pomáhají chápat krizové dění a posilují pocit kolektivní identity,“ uvedly autorky. Jejich studie analyzuje asi sedmnáct set komentářů na facebookových stránkách největších českých televizních zpravodajských stanic (včetně ČT24) během dvou fází covidové pandemie (2020–2021) a ruské invaze na Ukrajinu (2022–2023).
Na výzkumu spolupracovaly Martina Novotná z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a Lenka Vochocová z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Zajímaly je ty příspěvky, se kterými proběhlo nejvíc interakcí – tedy ty, které měly největší potenciál oslovit nejvíc lidí. Podle vyjádření Novotné tak mají dopad i na ty, kdo se sami do debat na sítích nezapojují, ale vnímají je jen pasivně. „Pak to může vypadat, že právě tento pohled na svět je ve společnosti nejrozšířenější – přitom víme, že algoritmy dávají nejvíce reakcí těm nejvíc rozdělujícím komentářům,“ doplnila.
Čtyři vyprávění
Studie odhalila čtyři hlavní narativy, které se objevovaly napříč oběma obdobími i tématy. „Tím prvním je pocit, že nás elity nechaly napospas krizi. Politici jsou při tomto chápání světa zobrazováni jako nekompetentní a zkorumpovaní. Lidé si stěžují na dvojí metr: běžní občané podle těchto tvrzení dodržují během pandemie pravidla, která pro elity neplatí,“ vysvětlují autorky.
Dalším podobně častým příběhem je zdůrazňování tuzemských problémů vůči zahraničním. Konkrétně pomoc Ukrajině se často v těchto narativech vnímá jako nespravedlivá vůči údajně přehlíženým potřebám českých občanů, obzvlášť těch zranitelných, jako jsou svobodné matky či nemocné děti. V komentářích se pak objevuje i strach z imigrace a možného ohrožení národní identity.
„Dalším narativem je zpochybňování oficiálních informací o covidu i válce. Lidé vnímají média jako nástroj manipulace. Podobné techniky přitom podle nich využívají politici napříč krizemi,“ uvedla Vochocová s tím, že posledním poměrně zřetelným narativem je hrdost na solidaritu „obyčejných lidí“ – od šití roušek přes sbírky na pomoc nemocným až po lokální iniciativy. „Zároveň s tím ale roste pocit, že stát selhává a lidé se nemohou spolehnout na instituce, ale jen sami na sebe,“ doplnila Novotná.
Různé vlády, stejná situace
Nová studie vznikla v rámci Národního institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI). Ukázala, že tyto narativy se objevují napříč různými krizemi, a to bez ohledu na to, jaké politické strany jsou zrovna u moci. Populistická rétorika, která rozděluje společnost na fiktivní skupiny „my vs. oni“ podle autorek tedy zjevně není jenom rozšiřujícím se rétorickým stylem napříč politiky, velmi silně totiž zní i mezi běžnými uživateli sociálních sítí.
Co to říká o autorech těchto komentářů? „Ukazuje to pocity nejistoty,“ říká Novotná. Pozoruhodné podle ní je, jak podobné argumenty se u odlišných krizí objevovaly.
„Výsledkem je silný pocit kolektivní identity, ale i rostoucí nedůvěra k politickým institucím. Identifikace těchto opakujících se narativů a nejistot v dobách krize může napomoci lepšímu zvládání krizí v budoucnu,“ uzavřela Novotná.
