Zakladatelka kosmické archeologie: Z Měsíce se pro nás stane kulturně rozmanité naleziště

O Měsíci dnes lidstvo uvažuje jako o cíli svých vesmírných letů, ale toto těleso se stává také archeologickým nalezištěm. Jedním z mála expertů na obor kosmické archeologie je Alice Gormanová, podle které zdejší působení člověka již nyní nabývá na rozmanitosti – a je třeba se ptát, jak s jeho otisky naložit.

Alice Gormanová je australská archeoložka, která se stala zakladatelkou neziskové organizace For All Moonkind. Ta se snaží o ochranu lidského kulturního dědictví ve vesmíru mimo Zemi.

V rámci svého výzkumu se Gormanová věnuje studiu lidských artefaktů, které existují nebo se ztratily při dobývání vesmíru. Napsala už studie o Vanguardu 1, což je nejstarší družice na oběžné dráze, kosmodromech Woomera a Kourou nebo o americké pozemní stanici Orronal Valley.

Na webu Conversation se vyjádřila i k výzkumu Měsíce a jeho archeologické hodnotě. Podle ní je v tomto ohledu velmi zajímavým místem už nyní, ale za pár let se stane opravdovou studnicí archeologických informací.

Například nikdo přesně nezná polohu všech lidských stop, které zanechali astronauti na Měsíci; zmapovat je bude jedním z úkolů prvních archeologů, kteří se po měsíčním povrchu projdou.

Podobných důkazů první lidské přítomnosti na Měsíci je už nyní podle Gormanové velké množství. „Archeologie se dívá na rozdíly mezi tím, co lidé říkají, že dělají, a mezi tím, co dělají doopravdy. Tyto stopy a jejich výzkum mohou odhalit o astronautech něco, co si oni sami ani neuvědomili, že dělají, nebo je o tom ani nenapadlo mluvit,“ vysvětluje vesmírná archeoložka.

Současně věří, že archeologické analýzy odhalí nějaké rozdíly ve způsobu pohybu astronautů v různých měsíčních misích. „Uvidíme důkazy o tom, jak každý astronaut zahrnoval do své mise znalosti těch předcházejících a jak design skafandrů a další techniky měnil vlastnosti mise. Měli bychom být schopni prokázat to pomocí hmatatelných důkazů,“ dodává Gormanová.

Ochrana archeologických památek na Měsíci

A také bude potřeba tyto stopy nějak zachovat – pokud se lidstvo dokáže stát kosmickou civilizací, první stopy na mimozemském tělese budou zřejmě mnohem cennější než nejdražší obrazy současnosti.

Gormanová také upozorňuje, že budoucí ochrana lidského archeologického dědictví na Měsíci se musí strategicky plánovat. Roku 1969 přistála mise Apollo 12 jen 180 metrů od robotického přistávacího modulu Surveyor 3. Astronauti Surveyor navštívili a odejmuli z něj fotoaparát a několik dalších přístrojů, které pak vrátili na Zemi.

Když NASA tyto materiály analyzovala, zjistila, že přistání Surveyoru 3 a Apolla 12 na okraji kráteru zvedlo spoustu měsíčního prachu, který pak zrychlil opotřebení povrchových materiálů na sondě – v podstatě ji osmirkoval.

Tento příklad měsíční archeologie pomohl pochopit, jakým způsobem se lidmi vyrobené materiály na Měsíci mohou poškodit, a přispěl tedy k plánování dalších misí.

Zákony kosmické archeologie

„Existuje jeden archeologický princip, který říká, že by se nikdy nemělo najednou vykopat vše, co leží na jednom nalezišti,“ říká Gormanová. „Vždycky si necháte na místě i nějaký nevykopaný depozit nebo na zdech ponecháte malby. Tento materiál se zanechává pro budoucí vědce, protože dnes netušíme, jaké techniky budou za pár let k dispozici.“

Zdůrazňuje také, že kosmická archeologie bude mnohem více než ta pozemská založená na „neinvazivních technikách“ – to znamená, že se vzorky nebudou tolik odebírat (jejich doprava zpět na Zemi by byla extrémně drahá), ale spíše skenovat pomocí nejrůznějších pokročilých technologií.

Mise Apollo a místa, kde na měsíci přistály
Zdroj: NASA, Google.com/moon

Zajímavé také podle ní bude vypořádání s vlastnickými právy. Co když se soukromá výprava SpaceX rozhodne na Měsíci přistát u pozůstatků některé mise Apollo a odebere odtamtud vzorky? Podle vesmírného práva jsou majetkem vlády Spojených států, měla by tedy Space X vůbec právo je zkoumat? A musí se o výsledky takového výzkumu dělit se svými konkurenty?

Na tyto otázky zatím neexistují odpovědi, ale podle profesorky Gormanové se blíží doba, kdy je lidstvo bude potřebovat.

Měsíc roku 2069

„V současné době je na Měsíci asi padesát různých míst, kde přistála lidská technika,“ uvádí vesmírná archeoložka. „Hromada sovětských a amerických věcí, ale také japonské, indické a čínské.“

Vědkyně očekává, že za dalších padesát let bude působit měsíční povrch ještě různorodějším dojmem. V blízké budoucnosti se plánuje spousta expedic, očekává se, že na Měsíci vyrostou i trvalé základny a možná i důlní stanice. „Myslím, že Měsíc bude kulturně velmi rozmanitý a archeologické důkazy budou odrážet vlivy všech těchto kultur,“ dodává Gormanová.